V polovině mandátu europoslance (2)
Malá knížečka obsahuje rozhovor s europoslancem za KSČM, Danielem Strožem.
Uvádíme z ní úvod a několik otázek s jeho odpověďmi.
Jaké je to s kontakty k ostatním europoslancům z České republiky? A konečně vůbec se vztahy k různým příslušníkům administrativy kolem EP i ostatním poslancům z cizích zemí?
Pokud k těm cizincům nepočítám Milana Horáčka, který je v EP za německou stranu Zelených a neumí mě ani pozdravit, natož se mnou ztratit slovo, ačkoliv jsme se v exilu znali, nezaznamenal jsem žádný projev nějaké animozity. Mezi ty, s nimiž si rád příležitostně popovídám, patří z ostatních parlamentních frakcí Slováci, Němci, Poláci, Rakušané a také jeden Slovinec, na svou zemi neuvěřitelně hrdý. Vynikající spolupráci udržuje moje poslanecká kancelář s paní Světlanou Kopeckou, první tajemnicí Stálého zastoupení ČR pří EU. Snad se na mě nerozhněvá, když prozradím, že je dcerou klasika české literatury Jana Drdy. Řešíme s ní hlavně problematiku kolem Výboru pro právní záležitosti.
S českými „osmnácti" europoslanci, odečtu-li naši komunistickou šestici, je to poněkud rozpačitější, musím odtud ale vyjmout Janu Bobošíkovou, Richarda Falbra, Jaroslava Zvěřinu, již zmiňovaného Miroslava Ouzkého a pár dalších. Obrátím to raději a řeknu rovnou, že jsou mezi nimi lidé tak nějak dost po „Zie-leniecku" zvláštně zapšklí, jimž činí očividně potíž už jenom těsně projít kolem českého komunisty. Pan Ivo Strejček z ODS mi dal před krátkém mailem na vědomí, abych ho prý vyřadil ze seznamu těch, kterým dodávám svá tzv. Písemná prohlášení, jelikož nejspíš neví, že tato forma poslaneckého projevu je automaticky rozesílána všem poslancům ve všech parlamentních jazycích.
Samostatnou kapitolou z europoslanců za ODS je Jan Zahradil, kterému jsem si sám sobě uvykl přezdívat Baron Prášil. V pravičáckých českých médiích se vyjadřuje naprosto ke všemu, co se kde v EP šustne, a když se v říjnu 2005 ve Výboru pro právní záležitosti, jehož jsem členem, projednávalo zbavení poslanecké imunity Vladimíra Železného, zásobil je spoustou „zaručených" informací, přestože jednání bylo uzavřené a neměl k němu přístup. V Lidových novinách nedávno uvítal připojení Bulharska k EU způsobem, vyvolávajícím dojem, že celá procedura přijetí závisela snad pouze na něm. Pravdou ale je, že do Delegace pro styky s Bulharskem (a také s Rumunskem) jsem za ČR byl nominován já, a bulharský parlament mě za solidní spolupráci s mojí asistentskou skupinou obdaroval stříbrnou pamětní plaketou.
Vůbec největší šibalství se Janu Zahradilovi podařilo v Denících Bohemia (11. 10. 2006), kde hovořil za poslance zvolené za ODS, SNK-ED a KDU-ČSL, a tvrdil tam bohapustě, že „s komunisty nejednáme ani v Evropském parlamentu". Přitom zrovna den předtím nás jejich klub požádal o podporu při předkládání otázky příslušnému členu Komise na plénu, ohledně nepropadnuti financování českých vodohospodářských projektů, k čemuž měl zapotřebí nejméně sedmatřiceti podpisů poslanců. Komunističtí poslanci samozřejmě vyhověli, jako vždy, kdy jde o věc důležitou pro naši republiku.
Pokračování