Křižácké tažení proti komunismu (8)

CIA horlivě pracovala, aby zdiskreditovala významné maďarské komunisty.

Používala k tomu různé metody. Jednou z nich bylo, že známí komunisté od emigrantů ze Západu dostávali fingované dopisy. Tak i populární László Rajk, jeden z nejznámějších komunistů Evropy, maďarský ministr vnitra a později ministr zahraničí, v té době dostával mnoho dopisů od maďarských emigrantů, kteří ho znali ze studií, ze Španělska nebo z internačních táborů. Dopisy byly koncipovány tak, aby potvrzovaly názor, že je americkým špionem. Všechny byly fingované a na pokyn CIA je v letech 1947 — 1949 psal občan, který se později stal profesorem na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Podobné dopisy v souladu se strategií Splinter Factor psal mnoha komunistickým prominentům. Dopisy tajná policie otevírala a zabavovala. Samozřejmě, zachytila také fingovanou zprávu o Rajkovi jako o kontaktní osobě. László Rajk byl zatčen a obviněn ze zrady. Dále byl obviněn Tibor Szonyi, šéf kádrového oddělení maďarského ústředního výboru, odpovědný za obsazování stranických a vládních míst. Podobně byli obviněni mnozí další.

Politické procesy v Maďarsku začaly v září 1949. Na lavici obžalovaných se ocitlo devět vysokých komunistických funkcionářů. Na čestné tribuně seděl zástupce Polské lidové republiky, americký agent podplukovník Jozef Swiatlo. Nevinní komunisté seděli jako zrádci na lavici obžalovaných. Allan Dulles a CIA triumfovali.

Obžaloba zněla: „László Rajk a jeho společníci založili a vedli organizaci, jejímž cílem bylo násilím odstranit demokratické zřízení ve státě." Všichni obžalovaní se přiznali. László Rajk a dva společníci byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Zničil je systém, jemuž obětovali všechno.

Velké komunistické politické procesy čtyřicátých a padesátých let začaly. Svou krutostí vyvolaly zděšení po celém světě. Celý východní blok uvedly do strachu. CIA dokázala, že je možné s velkými národy manipulovat a dokonce je přesvědčit, aby si samy své vůdce zlikvidovaly.

V Polsku byl zatčen Wladyslav Gomulka, generální tajemník Polské dělnické strany (jeden z mála, který nebyl popraven). V Bulharsku byl místopředseda vlády Trajčo Kostov nejdříve sesazen, později obviněn ze zrady a v prosinci 1949 popraven.

V Československu prezident Klement Gottwald odolával tlaku, aby začal dělat čistky v komunistické straně. V září 1949 dostal od vysokých maďarských představitelů dopis, v němž byl seznam členů československého spiknutí — amerických špionů. Na seznamu byla jména nejvýznamnějších komunistů Československa: ministra zahraničí Vladimíra Clementise, ministra vnitra Václava Noska, náměstka ministra zahraničí Artura Londona, tajemníka strany Otto Šlinga, náměstka ministra zahraničního obchodu Eugena Lobla a přednosty národohospodářského odboru kanceláře prezidenta republiky Ludvíka Frejka.
Protože Klement Gottwald dopis ignoroval, Swiatlo zorganizoval kampaň, že československá vláda nechce zakročit proti zrádcům, protože se sama spiknutí zúčastňuje. Po této kampani Gottwald kapituloval a společně se Slánským SSSR požádali, aby do Prahy poslal dva tajemníky bezpečnosti, kteří budou spiknutí komunistů v Československu vyšetřovat. A mašinérie se rozběhla.

Vladimíra Clementise si iniciátoři akce Splinter Factor vzali na mušku jako snadnější kořist. Neměl být obžalován v divadelním procesu jako Rajk, ale měli ho přinutit k emigraci, což by západní propagandě dalo nevídaný impulz a jeho kolegy a přátele by to dostalo do nejtěžšího podezření. V říjnu 1949 se Clementis zúčastnil Valného shromáždění OSN v New Yorku. Při této příležitosti agenti CIA naléhali, aby požádal o politický azyl. Rozhovory, které Clementis vedl se západními státníky, byly pro média reprodukovány tak, aby Clementis vypadal jako nepřítel SSSR. Komplot pokračoval. Švýcarské noviny uveřejnily zprávu, že Clementis bude po návratu domů zatčen. CIA vypracovala mnoho „důvěryhodných" informací, z nichž se dalo dedukovat, že Clementis je západní agent. Po příchodu do Prahy byl zbaven úřadu a v lednu 1951 zatčen. Hned poté se akce Splinter Factor rozšířila jako virus. 169 000 členů Komunistické strany Československa bylo ze strany vyloučeno. Mnozí z nich byli Slováci. Dopustili se nového zločinu – slovenského buržoazního nacionalismu.

Na základě podvržených informací byl v roce 1950 zatčen Otto Šling, krajský tajemník strany v Brně, který se po „výsleších" 10. a 11. listopadu 1950 k špionáži přiznal. Hned v noci na 11. listopad začal hon na čarodějnice. Šlingovy spolupracovníky a přátele uvěznili. Mezitím přišla od Jozefa Swiatla zpráva, že Hermann Field jako spojku jmenoval tajemnici UV komunistické strany Marii Švermovou, kterou také uvěznili. V lednu 1951 zatkli rovněž Artura Londona, který se ke všemu přiznal a obvinil mnoho dalších.
Rudolf Slánský byl druhým nejdůležitějším mužem Československa, na něhož se CIA soustředila. Allan Dulles potřeboval, aby Slánský zmizel. Pak by už nic nebránilo, aby se Československo odtrhlo od sovětského bloku. Německý agent, jehož jméno neznáme, a který měl pevnou pozici ve vyšších kruzích bezpečnostního aparátu Československa, posloužil k usvědčení Slánského. Fingované informace proti Slánskému byly tak závažné, že je příslušníci kontrašpionáže donesli přímo na sovětské velvyslanectví v Praze. Stalin však nebyl přesvědčen, že Slánský je zrádce. Protože v Československu Slánského stále nezavřeli a neobvinili z velezrady, CIA úsilí zvýšila.

Začalo šíření pověstí. Západní čeští emigranti rozšiřovali zprávu, že Slánský chce emigrovat na Západ. Během prověřování Slánského zrady, 4. listopadu 1951, agent (tzv. Otto Haupter) z českého oddělení CIA v Mnichově (jehož Sověti považovali za svého), Sověty informoval, že byla přijata opatření, jež mají Rudolfovi Slánskému pomoci k útěku na Západ. Sovětská policie nevěděla, že agent Otto Haupter pracuje pro CIA. Vzápětí 9.11.1951 Rusové dostali další zprávu o plánech CIA dostat Rudolfa Slánského z Československa. Pak Stalin uvěřil a začal jednat. Už 11. listopadu do Prahy přicestoval Anastas Mikojan (jako Stalinův osobní zástupce) a na Gottwalda naléhal, aby dal Slánského okamžitě zatknout, protože se chystá utéct na Západ. Gottwald však Slánskému stále důvěřoval.

Do boje se rovněž zapojila Svobodná Evropa, jež „Velkému křižujícímu metaři" posílala kódované zprávy, že má zajištěný přechod na Západ. Zprávy samozřejmě zachytila tajná policie. To bylo příliš i na prezidenta Gottwalda. 23. listopadu 1951 dal Slánského uvěznit. Začaly výslechy, mučení a vynucené přiznání. Další zatýkání následovalo jako řetězová reakce. Výsledkem bylo, že 20. listopadu 1952 Rudolf Slánský a jeho „spolupachatelé" seděli na lavici obžalovaných. Obžalováni byli:

— Rudolf Slánský, židovského původu, bývalý ústřední tajemník Komunistické strany Československa, v době zatčení místopředseda vlády;
– Bedřich Geminder, židovského původu, bývalý vedoucí mezinárodního oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ)
– Ludvík Frejka, židovského původu, bývalý přednosta národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky;
— Josef Frank, Čech, bývalý zástupce ústředního tajemníka KSČ; 
— Vladimír Clementis, Slovák, bývalý ministr zahraničí;
— Bedřich Reicin, židovského původu, bývalý náměstek ministra obrany;
– Karel Šváb, Čech, bývalý náměstek ministra Státní bezpečnosti;
– Artur London, Žid, bývalý náměstek ministra zahraničí;
– Vávro Hajdů, Žid, bývalý náměstek ministra zahraničí;
– Eugen Lobl, Žid, bývalý náměstek ministra zahraničního obchodu;
– Rudolf Margolius, Žid, bývalý náměstek ministra zahraničního obchodu;
– Otto Fischl, Žid, bývalý náměstek ministra financí;
– Otto Šling, Žid, bývalý krajský tajemník KSČ v Brně;
– André Simon, Žid, bývalý redaktor Rudého práva.

Byli obviněni, že se společně s jinými osobami snažili o narušení nezávislosti republiky a ústavního zřízení lidové demokracie. Slánský se přiznal ke špionáži, velezradě, sabotáži a k prozrazení vojenského tajemství. Trest smrti dostali všichni kromě Artura Londona, Vávra Hajdů a Eugena Lobla. Ty odsoudili na doživotí. Nikdo z odsouzených se neodvolal. Žádosti o milost byly zamítnuty. Popravy se konaly 3. prosince 1952.

Slánský byl posledním cílem akce Splinter Factor, ale ne poslední obětí. Lidé v zemích bývalého socialistického bloku byli nadále zatýkáni. Měli smůlu, že se znali s Noelem Fieldem. Akce CIA Splinter Factor přinesla smrt mnoha lidem. Mnohým dalším zničila život, ideály. Bezprostředně postižených bylo kolem 100 tisíc lidí, z nichž asi tisíc zaplatilo životem.

Mezi popravenými a stíhanými byli také ti, kteří nevyhovovali Stalinovi a lidé skutečně zapletení do protistátní činnosti.

Západní demokratický svět, hlásající svobodu, humanitu a ohánějící se lidskými právy, v čele se CIA mohl triumfovat. Nejenže dosáhl, aby stovky nevinných komunistů byly popraveny a dalším tisícům byl zničen život, ale zařídil i to, že veřejné mínění obvinilo a stále bude obviňovat morálně degenerovanou, zločineckou komunistickou stranu, která politické procesy v padesátých letech organizovala. Veřejné mínění se ještě dlouho nezmění, protože současný totalitní informační systém se o to postará.

Když agent CIA podplukovník Jozef Swiatlo splnil své poslání, utekl 21. prosince 1953 na Západ. V březnu 1954 už pracoval v Rádio Free Europe, kde zděšeným posluchačům v Polsku vykládal o zvěrstvech, jichž se dopouštěla polská tajná policie během politických procesů. O akci Splinter Factor se nikdy nezmínil. V září 1954 získal v USA politický azyl.

Po Swiatlově útěku na západ polská komise, která pátrala v jeho spisech zjistila, že mnoho let pracoval pro západní rozvědku. Na základě toho byl 25. září 1954 na svobodu propuštěn Hermann Field, 17. listopadu byli propuštěni Noel a Herta Fieldovi a v roce 1955 se ze Sibiře vrátila Erica Wallachová. Všichni byli rehabilitováni a dostali odškodné 50 000 USD. Noel a Herta Fieldovi se navzdory očekávání do USA nevrátili. Rozhodli se zůstat v Maďarsku. Asi jim bylo proti vůli vrátit se do země, která je v boji proti komunismu obětovala. Rehabilitováni byli mnozí další lidé. Bohužel, popraveným už život nikdo nevrátil.

Rozhodnutí Noela Fielda a jeho manželky nevrátit se po propuštění z maďarského vězení do USA pokládám za důkaz, že „Operation Splinter Factor" pravděpodobně probíhala tak, jak ji popisuje Stewart Steven [4]. Manželé Fieldovi se rozhodli žít v Maďarsku. V komunistické totalitní zemi, která je neprávem věznila. Nechtěli se vrátit do USA, do země, v níž prožilí většinu života, v níž měli příbuzné a přátele a rozhodně více možností k plnohodnotnému životu než v Maďarsku v 50. letech. V případě, že by Fieldovi byli obviněni a uvězněni na základě vymyšlených obvinění Komunistické strany Maďarska a bývalého SSSR, pak by pro ně bylo výhodné vrátit se do USA. Stali by se populární a propagandě USA by sloužili jako vzorový, živý příklad komunistické a bolševické zvrhlosti. V případě, že byli obviněni a uvězněni na základě vymyšlených informací vyrobených CIA, jež byly komunistickým stranám socialistických zemí podvrženy, by v USA mohli sloužit jako vzorový, živý příklad zvrhlosti CIA. A to byl pravděpodobně hlavní důvod, proč se nevrátili. Možná se báli vrátit do země svobody a demokracie a zůstali v zemi „komunistické totality".

Jak Stewart Steven píše [4], operace Splinter Factor byla jedním z nejtemnějších bodů americké zahraniční politiky. Škodila věci, jíž původně chtěla sloužit. Možnost uvolnění mezi Východem a Západem odsunula o jednu generaci. Na dlouhá léta zmařila naději na skutečný politický dialog mezi státy. Nejenže neomezila pozici ruského vlivu v satelitních státech, ale právě naopak, vliv SSSR zesílil a pozice stalinistů rovněž. Podnítily se obavy Sovětů ze záměrů západních mocností.

Operace úspěšně promyla mozky lidem na celé planetě.

Ptám se sám sebe, zda se i nyní uskutečňují podobné akce jako byla Splinter Factor. Kde se nyní nevinní lidé obviňují jako zločinci a mnohonásobní vrahové se vyzvedávají na piedestal demokracie?

Bohužel, jak naznačují zprávy ze světa, je dost podnětů k obavám, že se to děje na mnoha místech naší planety. Historie možná ukáže, kdo a jakou roli sehrál v revolucích ve východní Evropě v roce 1989; kdo a jakou roli hrál při rozbití SSSR, Jugoslávie, bombardování v Kosovu nebo v Čečensku. Možná ano, možná ne. Třeba to bude zajímat jen hrstku jednotlivců, podobně jako v případě operace Splinter Factor.

Pokračování

Z knihy : Ondráš, Karol: Bohové současných mytologií. Černá kniha tzv. demokracie.  EKO konzult, Bratislava, 2001