Miloslav Ransdorf: Sociální past

Kdysi byl, za Ludvíka VXI. V Paříži hlad. Nebylo obilí na chleba a lidé se bouřili. Marie Antoinetta, žena krále stála u okna a udiveně řekla: „Když nemají chleba, proč nejedí koláče?“ Podobně asi uvažuje ekonomický génius Topolánek, když pod jeho taktovkou rostou ceny všeho, co lidé pro svůj život potřebují.

Přijdeš na úřad, zaplať! Přijdeš k lékaři, zaplať! Chceš vzdělání pro své dítě, zaplať! Chceš právní ochranu, zaplať! Takto by se dala obměnit známá Husova řeč o úplatnosti církve jeho doby. I jeho závěr o tom, že kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa. Za peníze lze v České republice téměř všechno. Dne víme, že horší než sociální tlak byla pro tehdejší lidi ztráta důvěry v spravedlivost a rozumnost společnosti v níž žili a ponížení lidské důstojnosti. To živilo ducha revolty.

Lidé si kladou často otázku, zda jim tento stát vedený skupinou slouhů a drábů zahraničního kapitálu ještě vůbec něco dává. Jejich odpověď vyznívá rozpačitě. Ani podnikatelé nemohou spát klidně. Čím větší bude tlak na rodinné rozpočty, tím méně zbude peněz na nákup zboží a služeb našich podnikatelů. Atmosféra sociálního neklidu je také nepříznivá podnikatelům. Reformy uspěly tam, kde se podařilo pro ně získat veřejnost. Takový přesvědčivý koncept Topolánkova parta nemá. Svět je zařízen tak, že obyčejné věci často symbolizují širší souvislosti. Čtvrtka másla za 50-70 korun, to je v očích lidí symbol bezostyšnosti, selhání „elit“, všeprostupující zlodějny a rozkladu důvěry v demokracii. Krize a vyčerpání reprezentace vzešlé z listopadu 1989, Havlových a Klausových dětí je tady. Je to krize reprezentace, nikoli národa.

zdroj: www.ransdorf.com