Jaká je dnešní mládež?

Oslovování mladých a jejich zapojování do politické činnosti je Achilovou patou levicového hnutí ČR. Základní hodnoty, které mezi mladou populací ČR převažují často signalizují nechuť k veřejné aktivitě, tzv. liberální názory, egoizmus, vysoká spokojenost s vlastní situací i se společenským uspořádáním.

Lidská solidarita a ochota angažovat se pro druhé je podle sociologických výzkumů mezi mladou populací ČR slabší. Na druhé straně ovšem ani není možné si dělat obrázek o mladých z různých mediálních diskusních pořadů (např. Na hraně). Lidé kteří do něj chodí, pracují velmi často jako asistenti pravicových politiků v Praze a do pořadu „Na hraně“ chodí na přímý pokyn svých šéfů.

Jací jsou?

O tom jací jsou mladí lidé v ČR jsem vedl dlouhé rozhovory s jejich rodiči a pedagogy a prostudoval řadu literatury a odborného tisku. Uveďme si nejprve několik výpovědí rodičů a učitelů: „Když jsem syna jednou nechtěl pustit na hory, už potřetí v jedné sezóně, řekl mi, že mu nemám co zakazovat, protože on by si jenom za víkendy dokázal vydělat tolik, co já za celý měsíc.“ Stěžuje si 45letý učitel – otec mladého programátora. Jiná psycholožka dodává: Jsou daleko méně uťápnutí, jsou to většinou osobnosti. Nechejme však promluvit také samotné studenty: „Po vysoké škole chci v každém případě zkusit pracovat v zahraničí. Jsou tam vyšší platy a celkově je to tam lepší. Naše země je zaostalá. Ve všem jsme za západem o čtyřicet let pozadu. Dobré je tu snad jedině školství.“ Jiný student mu přizvukuje: „Vaše generace na to šla úplně blbě. Vy jste se pořád snažili prosadit se schopnostmi nebo prací. Člověk o sobě prostě musí tvrdit, že je dobrej a ostatní ho pak začnou tak brát. A taky si od mládí musí pěstovat vhodné známé. Ti mu totiž vždycky pomůžou, kdyby na tom náhodou nebyl chvilku dobře.“
Egoizmus-altruizmus české mládeže byl také měřen v sociologických výzkumech. Dotazovaní odpovídali, nakolik je pro ně důležitý majetek a nakolik hodnota „být prospěšný“ druhým. Během devadesátých let jednoznačně vzrůstala důležitost hodnoty majetku a klesala prospěšnost druhým. Nejdrastičtější změny doznávaly tyto hodnoty u nejmladší věkové skupiny (15 – 18 let), kde důležitost majetku dokonce převážila nad solidárním jednáním.

To, že jsou mladí ČR nejegoističtější ze všech věkových skupin není něčím zákonitým ale souvisí, jak správně uvádí psycholog Petr Sak s jejich socializací. Jestliže po roce 1989 nabyly v ČR na důležitosti egoistické hodnoty, mladí prožívali tehdy svou první socializaci tj. žádné jiné hodnoty před tím nevyznávali, zatímco starší věkové skupiny se pouze re-socializovaly, tj. hodnoty původní byly nahrazeny novými. A z psychologie víme, že každá socializace má silnější efekt nežli resocializace. Egoizmus mladých souvisí také s jejich dobrou zdravotní situací, stále relativně slušnými možnostmi uplatnění na trhu práce.
Těmto hodnotám také odpovídá celková politická orientace mládeže: K socialistické orientaci se hlásilo v roce 2000 pouze 1,3% mladých lidí zatímco ke konzervativní orientaci 11,6% a ke křesťansko-demokratické 4,8! Z hlediska politické orientace s pražští vysokoškoláci podle našeho výzkumu (Holubec 1999) hlásili ve stejné na pětibodové škále především k pravici (38%) a ke středu (23%), k levici se přihlásilo jen 14% a oba krajní póly – krajní levice i pravice zůstaly prakticky neobsazeny. Počet jedinců kteří se nedokázali k žádné politické orientaci přihlásit byl cca 20%. Před minulými volbami (2002) probíhal průzkum, koho budou volit prvovoliči, tedy lidé mezi 18 a 22 lety. Zvítězila u nich ODS (33%), s velkým odstupem následovala ČSSD (18,9%) a koalice (14,6%). KSČM by získala podporu pouze 6,2% prvovoličů. Ve volbách, které vzápětí na to proběhly, podpořila KŠCM nakonec 8% prvovoličů. Je ale třeba zdůraznit, že v této skupině byla volební účast jedna z nejnižších. Dá se pak tvrdit, že KSČM volil přibližně každý 25 – 30tý prvovolič.

Jakým způsobem je může levice oslovit?

Ve druhé části bych se chtěl pokusit zodpovědět otázku, jakým způsobem se má levice snažit oslovit mladé Předně je třeba odlišit při našich kampaních a politice obsah a formu sdělovaného a za druhé nepodcenit ani jedno z nich. Co se týká obsahu, řekli jsme si, že mladí často akcentují liberální a ekologické hodnoty. To nejsou hodnoty, které by byly přílišném v rozporou s levicovým viděním světa. Pro mladé bude přitažlivá především ta levicová strana, která tyto hodnoty přijme do svého programu. Mám tím na mysli např. ekologická témata (např. preference hromadné dopravy, alternativní energie, odmítání jádra, zájem o celoplanetární témata), a taková liberální témata jako je ochrana zájmů menšin (ženy, Romové a přistěhovalci, alternativní skupiny), preventivní přístup ke kriminalitě (alternativní tresty, oddémonizování lehkých drog). A naopak odmítání: nacionalizmu, rasizmu, xenofobie, sexizmu atd.

Druhá věc je forma: Zde je potřeba především modernizovat svůj často zkostnatělý jazyk, modernizovat grafickou podobu svých materiálů, režii předvolebních shromáždění, nabídnout veřejnosti mladé politiky v řadách levice, obecně vůbec si více začít všímat formy, protože dnes, jak známo lidé volební programy nečtou a z krátkodobého hlediska je nepochybně efektivnější jedna profesionální reklamní agentura, jež vede volební kampaň, než desítky odborných skupin řešících detailní finesy našeho volebního programu.

Mladé lidi také nelze brát jako nediferencovanou masu. Společnost Medián zabývající se komerčními sociologickými průzkumy rozlišila několik základních skupin mladých ČR ve věku 14-24 let. Odhlédněme od skutečnosti, že typologie byla primárně vytvořena pro potřeby účinnosti reklamních kampaní na jednotlivé druhy zboží a podívejme se blíže na tyto skupiny: První jsou označeni jako „bezstarostní“ (20%) – tato skupina se od dalších liší především nižším věkem. Je spíše obdobím 14-19 let, jímž projdou fakticky všichni a jen někteří v něm vydrží déle. Téměř masově je tato skupina apolitická. Druhá skupina jsou ctižádostiví (25%) chtějí dělat kariéru, zřejmá je preference egoistických a materiálních hodnot, častý je workoholizmus. Existuje zde téměř všeobecná pravicová orientace. Třetí skupinou jsou intošové čili mladí intelektuálové (13%) u nich nacházíme nejčastější preferenci tzv. postmateriálních hodnot, jsou nejvzdělanější, většinou z měst se slušným materiálním statusem, převažuje u nich liberálně-ekologická orientace. Na západě se jedná o nejlevicovější skupinu v mladé populaci, u nás stále chybí jejich verbální přihlášení se k levicovým hodnotám a tomu odpovídající volební chování.

Největší skupinou (32%) jsou tzv. staří mladí. Tato skupina pochází často z venkova, je málo vzdělaná, zakládá již v časnějších letech rodinu, preferuje spíše konzervativní ale i solidární a levicové hodnoty, je u ní i značný kult dětí. Cítí se vnějším světem převážně ohrožena a preferuje především do sebe uzavřený životní styl. Značná je také apolitičnost, častější je volba levice. Poslední skupinou jsou frustrovaní (10%). tato skupina má nejblíže k sociálním deviacím, její příslušníci jsou často bez zaměstnání, bez ukončeného vzdělání. Převažují pocity vlastní zbytečnosti a vyloučení z úspěšné společnosti. Tato skupina je buď apolitická nebo inklinuje k politickému extremismu, především pravicového zaměření. Někteří z nich ale volí i KSČM.

Je třeba si samozřejmě ujasnit, na kterou z těchto skupin se koncentrovat. Pokud bychom na věc hleděli z hlediska relativní snadnosti oslovení při získání co největšího počtu hlasů, pak by to byly rozhodně skupiny staří mladí a frustrovaní. Pokud bychom na věc ovšem hleděli z perspektivy „z voliče člen a ze člena komunální a výhledově i celostátní politik“, pak musíme preferovat skupinu tzv. intošů. Jedině v silách těchto lidí je učinit efektivní kroky ve prospěch druhých. Nehledě na to, že staří mladí a frustrovaní jsou často programově nepolitičtí a příznivce levice uděláte snadněji z člověka volícího minule střed či pravici než z člověka programově apolitického. Navíc právě západní zkušenost, kde skupina mladých městských intelektuálů patří přední ideové základně radikální levice a k jejím čeleným aktivistům, nás nutí pokoušet se o tuto skupinu. Zde je nebo bude naším konkurentem především mimoparlamentní Strana zelených, ale také sociální demokracie. Neopomíjejme samozřejmě ani výše zmíněné skupiny mladých. Nezapomeňme, že KSČM nejde jen o lovení hlasů, ale především o vybudování akceschopného a novým myšlenkovým podnětům otevřeného jádra budoucího levicového sociálního hnutí.

Stanislav Holubec (autor je sociolog)

Z archivu NoS