Materialismus a empiriokriticismus (6)

logo 6. OTÁZKY HISTORICKÉHO MATERIALISMU V DÍLE "MATERIALISMUS A EMPIRIOKRITICISMUS"

V šesté, závěrečné kapitole "Empiriokriticismus a histo¬rický materialismus" Lenin rozvinul celou řadu důležitých otázek historického materialismu, ukázal na nerozlučnou spjatost historického a dialektického materialismu, která se projevuje v tom, že vlastně historický materialismus je dialektický materialismus použitý při studiu lidské společnosti.

 

Ukázal, že Marx a Engels věnovali největší pozornost dobudování materialismu nahoru, tj. materialistickému pojetí dějin a rozpracování materialistické dialektiky. "Proto Marx a Engels ve svých spisech více zdůrazňovali dialektický materialismus, větší důraz kladli na historický materialismus než na historický materialismus." (s.  348)
Lenin ukázal, že ve společnosti působí zvláštní zákony, vlastní pouze společenské formě pohybu hmoty, že se projevují pouze skrze činnost lidí obdařených vědomím. Aplikovat přírodní zákony na lidskou společnost znamená falsifikovat filosofii marxismu. O takovouto falsifikaci marxistické filosofie, historického materialismu se pokoušeli machisté. Přitom tvrdili, že machismus není v rozporu s marxismem, že pouze "opravují" a "rozvíjí" historický materialismus, že marxistická teorie o společnosti potřebuje novější  filosofický základ.
Lenin rozhodně vystupuje proti těmto "vylepšením" historického materialismu různými energetickými a biologickými "úpravami", jež prováděli především Bogdanov a Suvorov. Tak například Bogdanov tvrdil,  že jevy společenského života je třeba vysvětlovat za pomoci energetických a biologických pojmů, neboť společenský život je prý jeden z druhů "biologic¬kého přizpůsobení". Metodou poznání společenských jevů prý je metoda "sociální energetiky" a "společenského výběru", již hlásal německý subjektivní idealista Lange. V souladu s tím, Bogdanov zaměňuje pojem společenského vývoje pojmy "sociální¬ho výběru" a "ekonomické krize kapitalismu" pojmem "prudká změna energie" atp.
Jiný machista Suvorov zase vymyslel "universální zákon vývoje", kterému prý je podřízen veškerý vývoj, tj. zákon "ekonomie sil". Z hlediska Suvorova "zákon ekonomie sil" je sjednocujícím a regulujícím principem každého vývoje – anorganického, biologického a sociálního." (s. 350)
Tento výmysl pozitivisty Suvorova ho sbližuje se všemi odpůrci dialektické¬ho a historického materialismu. Lenin při kritice tohoto universálního zákona Suvorova píše: "Zkuste použít tohoto zákona v první ze tří autorem uvedených oblastí: v anorganickém vývoji. Uvidíte, že se vám tu nepodaří užít a tím méně "universálně" užít, žádné "ekonomie sil", mimo zákon o zachování a přeměně energie." (s. 351)
Použití universálního zákona v biologické oblasti je ještě nesmyslnější. "Jestliže se organismy vyvíjejí cestou boje o život a výběru, platí zde universální zákon ekonomie sil nebo "zákon" plýtvání silami?" (s. 351)
Co se týká třetí (společenské) oblasti působení zákona ekonomie sil, zde Suvorov pod něj zahrnuje vývoj výrobních sil a tvrdí, že zákon ekonomie sil tvoří základ Marxovy společenské teorie. "Nikoli, Marx neučinil základem své teorie žádný princip ekonomie sil… Marx zcela přesně definoval pojem růstu výrobních sil a studoval konkrétní proces tohoto růstu. Kdežto Suvorov si vymyslil pro pojem Marxem analyzovaný nové slovíčko, přičemž si je vymyslel nešťastně a celou věc jen zamotal.“ (s. 352)
Machisté zkoumali jevy společenského života i přírody z pozic subjektivního idealismu. Proti marxistickému pojetí společnosti, vědeckému socialismu vystupovali i němečtí empiriokritikové jako Franz BLEI (1871-1942) a Josef PETZOLDT (1862-1929). Petzoldt tvrdil, že vývoj lidstva spěje k "ustálenosti", že lidstvo spěje k "dokonalému (vollkommenen), trvalému stavu", (s. 358), že "psychická tendence" ke stálosti určuje charakter společenského zřízení, etiku, estetiku atp.
Podle Petzoldta sociální rovnosti nebude dosaženo sociální revolucí, bojem pracujících, nýbrž jakousi mystickou "psychickou tendencí" lidí ke stabilitě.
Tuto rovnost pak neuskuteční většina, tj. masy, ale jakýsi "svobodný rozvoj osobnosti", "mravní pokrok" atp. Petzoldt se stejně jako jeho učitel Mach stavěl nepřátelsky k marxismu l vědeckému socialismu.
Lenin přesvědčivě vyvrátil machistickou terminologickou ekvilibristiku pomoci, níž maskovali machisté své reakční společenské názory. Lenin v této souvislosti poznamenává: "Ješitný háv slovních vytáček, kroucená chytráctví syllogistiky, rafinovaná scholastika – krátce: totéž v gnoseologii i v sociologii, týž reakční obsah za týmž křiklavým štítem." (s. 540)
Lenin ukázal, že jedině vědeckou metodologií zkoumání jevů a procesů společenského života je dialektický a historický materialismus. Redukce společenských vztahů na vztahy energetické, biologické a psychické, tj. redukce vyšších forem pohybu hmoty na formy nižší je mechanicismus ústící konec konců v idealismus. Lenin při kritice energetismu a biologismu napsal: "Bogdanov se vůbec nezabývá marxistickým bádáním, nýbrž převléká výsledky tímto bádáním již dříve získané do hávu biologické a energetické terminologie. Celý tento pokus od začátku až do konce není k ničemu, neboť uplatňování pojmů "výběr", "asimilace" a "desasimilace" energie, energetická bilance apod. v oblasti společenských věd je pustá fráze. Ve skutečnosti nelze pomocí těchto pojmů provádět žádné  zkoumání společenských jevů, nelze dosáhnout žádného ujasnění  metody  společenských věd." (s. 346-347) Leninská kritika nevědecké metody machistů při zkoumání společenského života má aktuální vý¬znam i v soudobých podmínkách, neboť celá řada směrů současné buržoasní filosofie a sociologie redukuje společenské jevy na jevy biologické, psychologické či jiné.
Klíč k chápání společenského vývoje nám poskytuje pouze materialistické pojetí dějin. Zkoumáním společenského vývoje se zaobírá celá řada společenských věd: politická ekonomie, historie, právní vědy, pedagogika aj. Avšak každá z těchto věd zkoumá pouze jednotlivé stránky společnosti.
Historický materialismus jako neoddělitelná součást marxisticko-leninské filosofie však zkoumá nejobecnější zákony a hybné síly společenského vývoje, které určují vnitřní spjatost a vzájemné působení všech podstatných stránek a procesů společenského života na různých etapách dějinného vývoje. Historický materialismus jako obecná teorie společenského vývoje je těsně spjat se všemi společenskými vědami a ve svých závěrech se také o jejich poznatky plně opírá, avšak neredukuje se na ně, nenahrazuje je.
Význam historického materialismu spočívá v tom, že jako filosofická věda poskytuje obecnou vědeckou metodu poznání objektivní pravdy, je metodologickým základem všech spole¬čenských věd. Tedy společenské vědy při zkoumání jednotlivých oblastí společenského života musí akceptovat teorii a metodu historického materialismu.
Značnou pozornost věnoval V. I. Lenin v práci "Materialismus a empiriokriticismus" kategoriím společenského bytí a společenského vědomí. Společenské bytí a společenské vědomí patří mezi základní kategorie historického materialismu, neboť odráží dvě hlavní oblasti společenského života. Společen¬ské vědomí lidí lze správně pochopit pouze ve vztahu k společenskému bytí, které zahrnuje materiální život společnosti, způsob výroby materiálních statků.
Lenin jako důsledný materialista dialektik pohlížel na vztah společenského bytí a společenského vědomí z hlediska dialekticko-materialistického řešení základní otázky filosofie. Toto zdůraznění je nutné proto, že machisté vyhlašovali, že "vylepšují", "rozvíjí" teorii historického materialismu, především jeho "základ", zatímco prováděli jeho deformaci ve prospěch subjektivního idealismu. Tak například Bogdanov v jedné ze svých prací cituje známou pasáž z Předmluvy K. Marxe "Ke kritice politické ekonomie", v níž jsou zformulovány základy historického materialismu a tvrdí, že "stará formulace historického monismu, ač nepřestává být správnou ve svém základě, nás již plně neuspokojuje" (s. 340), že je třeba Ji "rozvinout", formulovat ji nově.
Teze historického materialismu, které ukazují, že "nikoli vědomí lidí určuje jejich bytí, ale naopak společenské bytí určuje jejich vědomí", že "společenské vědomí je odrazem společenského bytí", Bogdanov "rozvíjí" v duchu totožnosti "společenského bytí a společenského vědomí". Píše:
"Společen¬ské bytí a společenské vědomí jsou v přísném smyslu těchto slov totožné.“ (s. 341) Toto nesprávné Bogdanovovo tvrzení samozřejmě nemá nic společného s marxismem, neboť vede ke stírání rozdílu mezi materialismem a idealismem a konec kon¬ců likviduje základní otázku filosofie aplikovanou na otázky lidské společnosti. Lenin v této souvislosti píše:
"Ať si Bogdanov vymyslí jakýkoli "přesný" výklad slov "společenské bytí" a "společenské vědomí", zůstane nepochybné, že jeho teze, kterou jsme uvedli je nesprávná. Společenské bytí a společenské vědomí nejsou totožné a to zrovna tak, jako není totožné bytí vůbec a vědomí vůbec. Z toho, že lidé, vstupujíce do společenství, vstupují do něho jako vědomé bytosti, nikterak nevyplývá, že společenské vědomí je totožné se společenským bytím." (s. 341)
Není těžké pochopit, že pokusy machistů vydávat princip totožnosti společenského bytí a společenského vědomí za "rozvíjení" historického materialismu jsou deformací mar¬xismu. Lenin ukazuje, že nelze současně řešit idealisticky základní otázku filosofie a zůstat věrný historickému materialismu jako se o to pokouší Bogdanov. Marxismus jednoznačně dokazuje, že společenské bytí je prvotní a společenské vědomí druhotné. "Z toho," poznamenává V. I. Lenin, "že žijete a hospodaříte, rodíte děti a vyrábíte produkty, směňujete je, se skládá objektivně nutný řetěz vývojový, nezávislý na vašem společenském vědomí,  které jej nemůže nikdy plně zachytit." (s. 343-344)
Praktická činnost lidí je odrazem objektivních zákonů společenského vývoje, nezávislých na našem vědomí. Zvláště ona dokazuje nesprávnost ztotožňování společenského bytí a společenského vědomí. Kdyby totiž společenské bytí bylo totožné se společenským vědomím, potom by praxe jako způsob uskutečňování lidských cílů nebyla potřebná.
Historický materialismus prověřený a potvrzený společen¬skou praxí, vychází z obecné teze materialismu, že vědomí je produktem bytí  (hmoty, avšak samotné vědomí není bytí. "Materialismus vůbec," píše Lenin, "pokládá objektivně reálně bytí  (hmotu) za nezávislou na vědomí, vnímání, zkušenosti atd. lidstva. Materialismus historický pokládá společenské bytí za nezávislé na společenském vědomí lidstva. Vědomí tam i zde je jen odrazem bytí, v nejlepším případě přibližně věrným (adekvátním, ideálně přesným) jeho odrazem." (s.  344)
Machisté v podstatě převrátili princip totožnosti společenského bytí a společenského vědomí proti materialistickému pojetí dějin. Empiriokritik Bazarov, empiriomonista Bogdanov, imanentista Schuppe a ostatní jejich stoupenci se snažili zavléci marxismus do kolejí machismu.

V. I. Lenin vyvrátil machistická "rozvíjení" marxismu a odhalil je jako stoupence subjektivního idealismu, Bazarovovo tvrzení, že "smyslová představa je mimo nás existující skutečnost", jakož i tvrzení Schuppa, že "bytí je vědomi" Lenin označil za zjevný idealismus: "To je zjevný idealismus, zjevná teorie totožnosti vědomí a bytí.“ (s. 342) Dále pak, při hodnocení koncepce totožnosti společenského bytí a společenského vědomí Lenin píše: "Imanentisté,  empiriokritikové i empiriomonista se hádají o jednotlivosti, detaily, o to, jak formulovat idealismus; my naproti tomu odmítáme A LIMINE celé základy jejich filosofie, společné celé této trojici. I když bude Bogdanov hlásat "totožnost" společenského bytí a společenského vědomí v nejlepším smyslu s nejlepším předsevzetím a bude přitom uznávat všechny závěry Marxovy, přece řekneme: Bogdanov mínus "empiriomonismus" (lépe mínus machismus) je marxista. Neboť tato teorie totožnosti společenského bytí a společenského vědomí je úplný nesmysl, je to naprosto reakční teorie." (s.  343)
Lenin při analyzování dialektiky vzájemného působení společenského bytí a společenského vědomí ukázal na místo a roli společenského vědomí v životě společnosti, jeho působení na společenské bytí. Při tom soustředil pozornost na objasnění role vědomí při objasňování objektivní logiky společenského vývoje, která je co do svého obsahu nezávislá na vědomí a vůli lidí. „To největší, co bylo provedeno, je to, že byly objeveny zákony  těchto změn, ukázána v hlavních základních rysech objektivní logika těchto změn a jejich historického vývoje – objektivní nikoli v tom smyslu, že by společnost vědomých bytostí, lidí, mohla existovat a vyvíjet se nezávisle na existenci vědomých bytostí. (Bogdanov svou "teorii" přece  podtrhuje jen takovéto pošetilosti), nýbrž v tom smyslu, že společenské bytí je nezávislé na společenském vědomí lidí. … Nejvyšším úkolem lidstva je zachytit tuto objektivní logiku hospodářského vývoje (vývoje společenského bytí) v obecných a základních rysech, abychom historickému materialismu mohli co možná zřetelně, jasně a kriticky přizpůsobit své společenské vědomí a vědomí pokrokových tříd ve všech kapitalistických zemích." (s.343-344)
Obhajoba a rozvinutí nejdůležitějších tezí historického materialismu a kritika sociologie machistů, kterou pro¬vedl V. I. Lenin má značný význam i v boji proti současné buržoasní sociologii, představující eklektickou směs těch nejrůznějších teorií, včetně těch, které navazují na machismus. Historický materialismus jako obecná vědecká teorie společenského vývoje je metodologií pro všechny společenské vědy, zkoumající jevy a procesy společenského života.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *