Materialismus a empiriokriticismus (7)

logo  7. VÝZNAM PRÁCE "MATERIALISMUS A EMPIRIOKRITICISMUS" PRO BOJ SE SOUČASNOU BURŽOASNÍ FILOSOFIÍ A PRAVICOVÝM REVISIONISMEM

a) Lenin  o  stranickosti filosofie. Lenin v práci "Materialismus a empiriokriticismus“ rozpracoval a příkladně také použil jeden ze základních principů marxistické filosofie, princip stranickosti. Zdůraznil jeho všeobecný světonázorový význam.

Princip stranickosti není vnášen do filosofie zvenku, naopak je jedním z jejich charakteristických rysů, je dán samotnou podstatou filosofie. Lenin v principu stranickosti odhalil světonázorovou funkci filosofie, její třídní zaměřenost. Ve společnos¬ti, kde existují třídy a třídní boj, není a nemůže být žádné neutrality v boji mezi silami pokroku a reakce, socialismu a kapitalismu, války a míru. Tento boj nachází své vyjádření i ve filosofii, v níž třídy formulují svůj světový názor, ať už materialistický či idealistický.
Dějiny filosofie svědčí o tom, že vytvoření dvou táborů ve filosofii, materialismu a idealismu a boj mezi nimi při řešení základních problémů vznikajících ve společenském vývoji, odráží konec konců "…tendence a ideologii nepřátelských tříd soudobé společnosti. Moderní filosofie je zrovna tak stranická jako před dvěma tisíci lety. Bojujícími stra¬nami v podstatě věci jsou materialismus a idealismus…" (s.378) Ve filosofických učeních se představitelé různých tříd vždy snažili najít ideové zdůvodnění  a rozšíření svých společenských cílů.
Princip stranickosti marxisticko-leninské filosofie vy¬žaduje:

1. Provádět objektivní, přísně vědeckou analýzu jevů a proce¬sů obklopující nás skutečnosti;
2. odhalovat třídní podstatu jevů, událostí a procesů spole¬čenského života;
3.  aktivně obhajovat zájmy dělnické třídy, všech pracujících, socialismus,  společenský pokrok;
4. vést nesmiřitelný boj s buržoasní ideologií, s reakčními filosofickými názory, s idealismem, s pravicovým i levi¬covým revizionismem;
5. šířit dialektický a historický materialismus mezi nejširší vrstvy pracujících;
6. neustále uvádět v život princip jednoty teorie a praxe, slov a činů. Stranickost marxisticko-leninské filosofie není pouze protikladem nevědeckosti, ale je výrazem hluboké vědeckosti, světového názoru dělnické třídy, neboť její zájmy na rozdíl od zájmů buržoasie nejsou v rozporu s objektivním společenským vývojem, ba naopak jsou s ním v souladu, shodné. To znamená,  že marxisticko-leninská filosofie spojuje stranickost s vědeckou objektivností, sjednocuje subjektivní zájmy dělnické třídy,  pracujících mas s objektivním společenským vývojem.

Dějiny vývoje marxisticko-leninské filosofie svědčí o tom, že ignorování principu stranickosti nutně vede k oportunismu a revizionismu. Svědčí o tom činnost revizionistů a odpadlíků marxismu-leninismu jako jsou Ernst Fischer z Rakouska, Roger Garaudy z Francie.
V třídní společnosti není a nemůže být pro všechny třídy jediné ideologie, jediné filosofie. Lenin přesvědčivě ukázal, že nestranickost je idea buržoasní, hlásaná buržoasními ideology k maskování jejich zájmů.

b) Význam práce "Materialismus a empiriokriticismus" pro boj se současnou buržoasní filosofií a revizionismem
Práce V. I. Lenina "Materialismus a empiriokriticismus“ je vzorem tvůrčího rozvinutí filosofie marxismu a vědecké kritiky jejich odpůrců. Tato Leninova práce má neocenitelný význam pro boj se současnou buržoasní filosofií a revizionismem.
Ohromný teoretický a metodologický význam jak pro pochopení bohatého obsahu práce "Materialismus a empiriokriticismus" tak pro vědeckou kritiku různých směrů současné buržoasní filosofie má ‚"Závěr“, jímž kniha končí. V něm jsou v koncentrované podobě zformulovány základní hlediska jež nesmí marxista při kritice filosofického idealismu a revizionismu opomenout. Tato hlediska mají všeobecnou platnost. Jsou obecným návodem, jak provádět všestrannou a stranicky zásadovou kritiku kteréhokoli ideového protivníka.
Za prvé, je nutné srovnat teoretické základy empiriokriticismu (machismu) a dialektického materialismu, logickému rozboru machismu a jeho konfrontaci s dialektickým materialismem a přírodovědními poznatky věnuje Lenin první tři kapitoly práce. Proč provádí tuto konfrontaci?

1. Machisté se v sociální demokracii vydávali za marxisty! Pod rouškou rozvíjení marxistické filosofie se snažili "slučovat" machismus s marxismem. Lenin však ukázal, že machismus je novodobou odrůdou subjektivního idealismu a agnosticismu. "Jen při absolutní neznalosti toho,  co je filosofický materialismus vůbec a co je Marxova a Engelsova dialektická metoda, je možno hovořit o "spojení empiriokriticismu s marxismem.“ (s. 377)

2. Logická analýza a konfrontace machismu s marxistickou filosofií umožnila Leninovi odhalit vnitřní logickou rozpornost machismu a jeho neudržitelnost. (Machismus totiž v rozporu s přírodními védám tvrdí, že příroda neexistovala před člověkem, že myšlení není funkcí mozku, že vědomí není odrazem objektivní reality apod.)

3. Tato konfrontace  slouží  současně k propagování marxistické filosofie a dokazuje, že marxistická filosofie se rozvíjí v souladu s objevy přírodních věd.

4. Porovnání teoretických základů marxistické filosofie a machismu konečně také umožňuje Leninovi rozvinout celou řadu filosofických pouček a kategorií. (Tezi o prvotnos¬ti hmoty a druhotnosti vědomí,  vztahu společenského bytí a společenského vědomí, kategorie "hmota",  "vědomí", "absolutní a relativní pravda" aj.)
V druhém bodu "Závěru" jsou shrnuty základní myšlenky obsažené v "Úvodu“ a IV. kapitole, nazvané "Filosofičtí idealisté jako spojenci a následovnici empiriokriticismu". V úvodu ke čtvrté kapitole Lenin píše: 
"Dosud jsme posuzovali empiriokriticismus sám o sobě. Nyní se naň musíme podívat v historickém vývoji, v jeho souvislosti a vzájemném vztahu k jiným filosofickým směrům. Především se nám vynořuje otázka Machova a Avenariova poměru ke Kantovi." (s. 203) V souladu s tím je v "Závěru" vymezeno místo empiriokriticismu "jakožto jedné velmi malé školičky filosofů – odborníků mezi ostatními filosofickými školami přítomnosti. Mach i Avenarius vyšli z Kanta, ale nedali se od něho  směrem k materialismu, nýbrž v opačném směru…" (s. 377) Lenin ukazuje, že návrat k Berkeleyovi a Humovi nebyl náhodný. Charakteristickým rysem Kantovy filosofie  je právě snaha o kompromis mezi materialismem a idealismem.
Když Kant připouští, že našim představám odpovídá něco mimo naše vědomí, tj. "věc o sobě", přiklání se k materialistickému  stanovisku. Když ale tuto "věc o sobě" prohlašuje za transcendentní, vystupuje jako idealista.
Pro tuto svoji nedůslednost (jak ukazuje Lenin) byl ta¬ké ostře kritizován jak zleva materialisty (Marx, Engels, Feuerbach), tak i zprava idealisty (Fichte, neokantovci, kteří mu vytýkali ústupky vůči materialismu).
Lenin sleduje vývojovou cestu machistů, aby mohl jednoznačně určit filosoficko teoretické zdroje machismu, vydá¬vajícího se za poslední slovo vědy. Ukazuje, že machisté pouze opakují staré argumenty a že nemají ani  jeden argument, který by nepoužíval již Berkeley.
Konečně si Lenin klade otázku, kterým směrem se machismus vyvíjí, jaká je jeho budoucnost. Na základě rozboru názorů Machových následníků Lenin ukazuje, že se machismus vyvíjí stále více do pravá, k otevřené filosofické reakci, k hlásáni fideismu.
V třetím bodu "Závěru" Lenin zobecňuje závěry V. kapitoly ("Nejnovější revoluce v přírodovědě a filoso¬fický idealismus") a ukazuje na spjatost machismu "…s jed¬nou školou v jednom odvětví moderní přírodovědy." (s.  377) tj. jednou nevelkou reakční školou ve fyzice,  "fyzikálním" idealismem.
To samé  je zdůrazňováno i v ostatních kapitolách práce "Materialismus a eaipiriokriticismus". Ve čtvrté kapitole Lenin upozorňuje "…na vzácně pravdivé Machovo přiznání, že jen velmi ojedinělí přírodozpytci pat¬ří k přívržencům domněle "nové", ve skutečnosti velmi staré humovsko-berkeleyovské filosofie." (s. 219) Boj mezi "fyzikálními" idealisty a většinou přírodovědců se¬trvavších na "starých" (tj. materialistických)  filosofických pozicích Lenin názorně ukazuje na protikladných pozicích Ernsta HAECKELA a Ernsta MACHA. "Na straně materialismu stojí neochvějně převážná většina přírodozpytců jak vůbec, tak i v tomto  speciálním odvětví, totiž ve fyzice." (s. 377)
Lenin dále ukazuje, že "fyzikální" idealismus je reakční módou dočasně zveličen a předpovídá jeho porážku v dalším průběhu vývoje vědy. Z toho pak vyvozuje  závěr, že boj mezi materialismem a idealismem bude rozhodnut ve prospěch materialismu,  což se skutečně také stalo.
Ve čtvrtém bodu "Závěru" jsou zobecněny závěry VI. Kapitoly ("Empiriokriticismus a historický materialismus"). Zde je z pozic materialistického pojetí dějin poukázáno na třídnost boje materialismu s idealismem, jako dvou základních stran ve filosofii. V. I. Lenin v této souvislosti píše: "…za gnoseologickou scholastikou empiriokriticismu nelze nevidět boj stran ve filosofii, boj, který konec konců vyjadřuje tendence a ideologii nepřátelských tříd soudobé společnosti. Moderní filosofie je zrovna tak stranická jako před dvěma tisíci lety. Bojujícími stranami v podstatě věci jsou materialismus a idealismus…" (s.  378)
 Tedy čtvrtý požadavek spočívá" v odhalení třídních kořenů nemarxistické filosofie a odhalení  jejich sociálních funkcí.
Lenin vysoce oceňoval K. Marxe a B. Engelse právě proto, že systematicky a důsledně propracovávali jeden ze základních směrů ve filosofii, dialektický materialismus, důsledně ho uplatňovali ve všech vědách a odmítali jakousi střední, "neutrální" cestu ve filosofii. Lenin tuto tradici rozvíjel v nových historických podmínkách, kdy s rozvojem imperialismu se pokusy zaujmout  třetí, nadstranická stanoviska objevily znovu.
Uvedené principy leninské všestranné kritiky machismu mají všeobecnou platnost. Jsou návodem, jak máme postupovat při kritice kteréhokoli ideového protivníka. Jsou ukázkou konstruktivní, útočné a nikoli obranářské kritiky. Z tohoto důvodu můžeme teoretický a metodologický význam Leninovy práce "Materialismus a empiriokriticismus" přecenit stěží.

POUŽITÁ LITERATURA
Lenin, V.I.. Materialismus a empiriokriticismus. Spisy, sv. 14, SNPL,  Praha 1957.
Lenin, V.I.: Marxismus a revisionismus. Spisy, sv. 15, SKPL, Praha 1957.
Lenin V.I.: O významu bojovného materialismu. Spisy, sv. 33, SNPL,   Praha 1955
Kedrov, B.M.: Kak izučat knigu V.I. Lenina "Materializm i empiriokriticizm. Moskva 1971,  (rusky)
Filosofskaja enciklopedija. Izd. "Sovětskaja enciklopedija“, s. 358-362,   Moskva 1964.
Filozofický slovník. Pravda, Bratislava, 1974, s. 319-320.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *