Materialismus a empiriokriticismus (5)

logo 5. V. I. LENIN O PODSTATĚ REVOLUCE V PŘÍRODOVĚDĚ A CESTÁCH JEJͬHO PŘEKONÁNÍ

V páté kapitole práce "Materialismus a empiriokriticismus" nazvané "Nejnovější revoluce v přírodovědě a filosofický idealismus", Lenin analyzuje a filosoficky zobecňuje objevy, ke kterým došlo na přelomu XIX.  a XX.  století. Šlo o objevy, které byly v rozporu s tehdejšími představami o složení hmoty a jejich vlastnostech a konec konců byly i v rozporu s převládajícím metafyzickým myšlením většiny přírodovědců i mnohých filosofů.

 

 Za mnohé jiné můžeme uvést následující:

V roce 1895 německý fyzik Roentgen objevil záření, jež bylo pojmenováno  jeho jménem. Tento objev vyvracel představy o neprostupnosti hmoty. V roce 1896 francouzský fyzik Becqurel objevil přirozenou radioaktivitu solí uranu, což umožnilo vyslovit hypotézu o strukturnosti atomu a jeho proměnlivosti. V roce 1897 anglický fyzik Thomson objevil  elektron, v roce 1898 určil  jeho náboj a v roce 1909 vypracoval model atomu. Tento objev vyvrátil tisícileté představy o neměnnosti a bezstrukturnosti atomu. V roce 1898 francouzští fyzikové (manželé) Curie a Sklodowská objevili nový chemický prvek radium, jež samovolně vyzařuje energii. V roce 1899 ruský fyzik Lebeděv objevil  a změřil tlak světla na tělesa,  což svědčí o existenci masy u světla. Má-li však světlo masu,  znamená to,  že je materiální. V roce 1905 německý fyzik Einstein zformuloval speciální teorii relativity,  která vyvrátila dřívější představy o absolutnosti prostoru a času. Tyto objevy vyvolaly revoluci v přírodních vědách, jež vedla k vyvracení starých představ o hmotě a její struktuře, pohybu, prostoru a čase, a  nastolila znovu na pořad dne otázky o prvotnosti hmoty a druhotnosti vědomí, o materiální jednotě světa, o objektivnosti pravdy atp.Nové vědecké objevy byly také různě přijímány různými přírodovědci. Mnozí z nich začali interpretovat objevy nesprávně, nevědecky. Tak například objev elektronu a vzájemná přeměna atomů provázená vyzařováním energie byla interpretována jako rušení zákona o zachování masy a energie. Význačný francouzský fyzik Poincaré tvrdil, že "velký revolucionář radium" a nová elektronová teorie vyvrací zákon masy a energie. Navíc Poincaré zpochybňoval i ostatní vědecké zá¬kony, tvrdil, že naše znalosti nejsou kopie či snímky přírody, ale produkty čistého vědomí. Ve skutečnosti nové objevy ve fyzice svědčily o tom, že v přírodě žádné absolutně neměnné částice neexistují, že není žádných nejjednodušších stavebních kamenů světa.

Lenin při analýze situace ve fyzice určil základní směry i školy fyziků, kteří se ocitli v zajetí idealistické filosofie: jedni fyzikové začali tvrdit, že atom "se dematerializoval", že hmota "mizí", jiní redukovali hmotu na elektřinu; třetí interpretovali elektřinu jako nemateriální, jako "čistou energii", kterou považovali za substanci světa (Ostwald). Tak vznikl "energetismus", "fyzikální" idealismus.Katalyzátorem idealistické interpretace nejnovějších vědeckých objevů se stal Mach a jeho stoupenci. Tvrdili, že elektron, jakož i ostatní smyslově bezprostředně nevnímatelné částice jsou ryze subjektivními pojmy a nikoli materiálními objekty, že naše poznatky jsou pouze relativní, podmíněné a neodráží objektivní jevy a procesy, že nejnovější objevy ve vědě jsou argumenty vyvracející materialismus a naopak potvrzují správnost idealismu. Ostří machismu bylo namířeno především proti filosofickému materialismu. Lenin na reakční roli machismu ukazuje násle¬dující myšlenkou: "Filosofie přírodozpytce Macha se má k přírodním védám jako polibek křesťana Jidáše ke Kristovi. Mach zcela stejně zrazuje přírodovědu ve prospěch fideismu tím, že v podstatě přechází na stranu filosofického idealismu.

To,  že se Mach zřekl přírodně-historického materialismu, je v každém ohledu jev reakční.“ (s. 368)Lenin ukazuje, že machismus je spjat s novou fyzikou, avšak machisté nové objevy interpretovali zásadně nesprávně, zvráceně, idealisticky. Dále dokázal, že machismus: za prvé je spjat pouze s jednou z mnoha škol fyziků a za druhé, a to hlavní, že machismus je s touto školou spjat "pouze" proto, že mají jeden základ a jeden směr, tj. filosofický idealismus. "Základní ideou zmíněné školy nové fyziky je popírání objektivní reality, dané nám v počitku a odrážené našimi teo¬riemi nebo pochybnost o existenci takové reality. Tím se tato škola vzdaluje od materialismu, který podle obecného mínění převládá mezi fyziky, … a zařazuje se  jako škola "fyzikálního idealismu". (s.321)"Fyzikální" idealismus a krize ve fyzice jsou velice těsně spjaty.

Lenin při objasňování podstaty krize ve fyzice a s ní spjatým "fyzikálním" idealismem napsal: "v ohledu filosofickém tkví podstata krize soudobé fyziky" v tom, že stará fyzika ve svých teoriích viděla "reálné poznání materiálního světa", tj. obraz objektivní reality. Nový směr ve fyzice vidí v teorii jen symboly, znaky, označení, určená pro praxi, tj. popírá existenci objektivní reality, nezávislé na našem vědomí a jím zobrazované… materialistická teorie poznání, živelně přijímaná dřívější fyzikou, byla nahrazena idealistickou a agnostickou teorií poznání, čehož využil fideismus, proti vůli idealistů a agnostiků". (s. 272)V ohledu přírodovědním krize fyziky spočívala "v tom, že fyzika ustoupila od jasného, rozhodného a neodvolatelného uznání objektivní platnosti svých teorií." (s. 323) Lenin stručně vyjádřil podstatu krize ve fyzice takto:  "Podstata krize soudobé fyziky tkví v tom,  že jsou vyvráceny staré zákony a základní principy, že je navrhována existence objektivních realit mimo vědomí, tj. materialismus je nahrazován idealismem a agnosticismem." (s. 273) To je podstatou "krize ve fyzice".Lenin v práci "Materialismus a empiriokriticismus" také analyzuje, v čem spočívají příčiny omylu v přírodních vědách, jež vedly k idealismu.  Ukazuje, že se jedná o příčiny dvojího druhu, tj. příčiny sociální a gnoseologické. Sociální příčiny krize v přírodovědě spočívají v přeměně kapitalismu v imperialismus, přinášejícího reakčnost do všech oblastí společenského života. Reakční buržoasie je zainteresována na šíření idealistické filosofie a náboženství, na boji proti marxismu i jeho filosofii. Protimarxistická zaměřenost machistické filosofie tak vlastně splňovala společenskou poptávku imperialistické buržoasie.

Gnoseologické příčiny krize ve fyzice a fyzikálního idealismu spočívaly především v nesprávných závěrech vědců z matematizace fyziky. Pronikání matematiky do fyziky, jakož i do ostatních věd je jev progresivní. Avšak formální chápání matematiky některými přírodovědci jako libovolných myšlenkových konstrukcí vytvořených pouze rozumem člověka, se začalo interpretovat tak, že příroda je podřízena přáním rozumu. Fyzikální idealisté začali tvrdit, že se nezaobírají materiálním světem, ale symboly a znaky. Odsud byl už jenom krůček k odmítání objektivní reality vůbec. "Reakční tendence plodí sám pokrok vědy. Veliký úspěch přírodních věd, okolnost, že se přiblížily k tak stejnorodým a  jednoduchým elementům hmoty, jejichž zákony pohybu se nechají zpracovat matematicky, způsobuje, že matematikové zapomínají na hmotu.  "Hmota mizí", zůstávají  jen rovnice." (s. 325)

Druhou gnoseologickou příčinou je podle slov Lenina princip relativnosti našich poznatků, tedy princip jež se zvláštní silou vystupuje do popředí právě v obdobích bouřlivých přeměn. Lenin ukazuje, že při neznalosti dialektiky relativismus vede zákonitě k idealismu. Přírodovědci, kteří neznali dialektiku nemohli správně pochopit vztah mezi absolutním a relativním v objektivní pravdě. Právě metafyzické absolutisace relativního  je svedla na zcestí. "Nová fyzika upadla v idealismus proto, že fyzikové neznali dialektiku." (s. 277)Třetí gnoseologická příčina vzniku krize ve fyzice spočívala v tom, že přírodovědci nerozlišovali mezi filosofickým a přírodovědním pojetím hmoty. Lenin v práci "Materialismus a empiriokriticismus" k tomu říká:"Je naprosto nepřípustné směšovat učení o tom či onom složení hmoty s gnoseologickou kategorií, směšovat otázku nových vlastností nových druhů hmoty… se starou otázkou teorie poznání, otázkou zdrojů našeho vědění, existence objektivní pravdy apod." (s. 133)Lenin také ve své práci ukazuje cestu k poz¬nání krize v přírodních vědách.

Ukazuje, že východisko z krize spočívá v tom, že fyzikové, jakož i ostatní přírodovědci budou studovat dialektiku, přejdou na pozice dialektického materialismu a budou ve své práci používat vědeckou, tj. dialekticko-materialistickou metodologii. Lenin předpověděl, že fyzika jde a přijde k dialektickému materialismu. "Tento krok soudobá fyzika činí a učiní jej, nepostupuje však k této jedině správně metodě a jedině správné filosofii přírodních věd přímo, nýbrž oklikami… Soudobá fyzika prožívá po¬rodní bolesti. Rodí dialektický materialismus. Porod je bolestný. Rodí se při tom nejen živoucí a životaschopná bytost, nýbrž nutně i některé mrtvé plody, některé odpadky, které patří odklidit do stoky. Mezi tyto odpadky patří celý fyzikální idealismus, celá empiriokritická filosofie…" (s. 331)Tato Leninova předpověď se splnila. Celá řada význačných přírodovědců světového jména přešla ze svých dřívějších idea¬listických pozic na pozice dialektického materialismu. Za mnohé uveďme Niels BOHR, Max BORN, Louis de BROGLIE, Albert EINSTEIN aj. Tím však nechceme říci, že by v kapitalistických zemích nebyli přírodovědci stojící na idealistických a agnostických pozicích, kteří se pokouší nejnovější poznatky vědy interpretovat v zájmu vládnoucí buržoasní třídy. Se zá¬nikem vykořisťovatelské společnosti však zmizí i sociální kořeny idealismu a gnosticismu.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *