Solidární důchodový systém (3)

kscm Některé mezníky v důchodovém zabezpečení ve 20. století

 

V nové ČSR vedly vládu k řešení sociálního zákonodárství zejména politické důvody. A tak 1. července 1926 vstoupil v platnost zákon č. 221/1924 Sb., o sociálním pojištění (v nemoci, invaliditě a stáří). Na svou dobu příkladný pro celou Evropu. Zákon o starobních důchodech rolníků však pro odpor velkostatkářů nikdy nevstoupil v platnost.

Po 2. světové válce byl sveden politický střet o koncepci národního pojištění s koncepcí stavovského pojištění. Proto zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, vstupuje v platnost až 1. října 1948 a mj. rozšiřuje důchodové zabezpečení i na samostatně hospodařící občany. I ten byl části Evropy vzorem. Po něm dochází k přijetí řady novel (1956, 1964…) v duchu široce pojatého sociálního pojištění garantovaného státem pro nejširší veřejnost.

Postupné změny důchodového systému byly zahájeny po politickém a majetkovém převratu v 90. letech minulého století. Jednotný systém ruší důchodové kategorie, ale ponechává privilegia u ozbrojených složek (proč asi?). Zavádí se jednotné pojistné, ale pro odvody u OSVČ jsou stanoveny stropy, aniž by stát tuto ztrátu vyrovnával.

Zákonem č. 42/1994 Sb. je zaveden rádoby druhý – soukromý pilíř důchodového systému – penzijní připojištění zvýhodňované státem a zákonem č. 155/1995 Sb. se spouští rozsáhlá reforma prvního státního pilíře. V dalších letech jsou přijímány novely s parametrickými úpravami.

Pokračování

Zdroj: Z materiálů dr. Miroslava Opálky

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *