Kosovo je Srbsko aneb historii nemůžete přepsat

logoTo co se stalo v Srbsku, považuji za obrovskou křivdu. Není to nic jiného než křivda spáchaná opět pod taktovkou USA na národě, který má historické právo na Kosovo jako své území. Stává se už celkem běžné, že jsme si zvykli na různá bezpráví, které nám »světový četník« připravuje. Bez jeho podpory, by etničtí Albánci nemohli nikdy Kosovo získat do svých spárů. Děje se tak za tichého souhlasu EU a dalších států, kteří se nechtějí uvědomit důsledky tohoto činu a obrovské pošlapání mezinárodního práva.

jugoslavie-8 

 Bývalá Jugoslávie se všemi provinciemi. 

Kosovo a Metohije jsou historicky, kulturně a politicky součástí Srbska téměř po celé tisíciletí. Zatímco je pro Albánce Kosovo země demografické a politické expanze, diaspora s tendencí stát se maticí, pro Srby je Kosovo „Srbský Jerusalem“, střed srbské kultury a srbského státu, oblast ve které se nachází více než 1300 srbských kostelů  a kláštěrů. Pod osmanskou nadvládou byly Kosovo a Metohije, jakož i celé Srbsko a další dnešní státy na Balkáně, od poloviny 15. století do roku 1912. V první balkánské válce byly osvobozeny a vráceny do rámce dvou srbských států:  Kosovo připadlo Srbsku a Metohije Černé hoře na základě mezinárodních smluv uzavřených na konferenci velvyslanců v Londýně (v letech 1912-1913).

V období osmanské správy byly Kosovo a Metohije, stejně jako ostatní části Srbska, součástí větších či menších administrativních celků – tzv. sandžaků a vilajetů. Etnický obraz Kosova a Metohije pod tureckou vládou byl silou zničen kvůli válkám, střetům a násilné migraci. Tyto, až do konce 17. století převážně srbské oblasti byly násilně obsazovány a osídlovány etnickými Albánci, kteří na rozdíl od Srbů, jako muslimové, měli privilegovaný status v teokraticky uspořádaném Osmanském impériu. Počet Srbů postupně klesal, zatímco počet etnických Albánců bezprostředně  před osvobozením v roce 1912 na celém území kosovského vilajetu (Staré Srbsko) dosáhl asi poloviny veškerého obyvatelstva.

V Království Srbů, Chorvatů a Slovinců od roku 1921 do 1929 jsou území Kosova a Metohije součástí menších administrativních jednotek (celkem sedm z 33 oblastí). V Království Jugoslávie po roce 1929 byl tento prostor rozdělen na tři větší administrativní celky, tzv. bánoviny a to: Vardarskou, Moravskou a Zetskou. Během druhé světové války, po nacistickém útoku a okupaci v srpnu 1941, byla větší část Kosova a Metohije připojena k „Velké Albánii“ pod italským protektorátem. Severní část Kosova byla ponechána Srbsku a menší část východního Kosova byla přidělena k bulharské okupační zóně.

Kosovo a Metohije jako územní jednotka Srbska v současných hranicích ( s jednou přidanou obcí) bylo obnoveno v roce 1945 rozhodnutím komunistické vlády. Jeho hranice jsou stanoveny arbitrárně (ostatně jako všechny hranice v bývalé Jugoslávii) bez demokratického prověření přání obyvatel Srbska a Černé hory. Srbům, kteří utekli během druhé světové války z těch oblastí před nacistickým terorem okupantů a Albánců byl rozhodnutím komunistické vlády (Nařízení ze dne 6. března 1945, které podepsal Tito) zakázán návrat do Kosova a Metohije. Zároveň bylo všem etnickým Albáncům, plánovaně osídlovaným během okupace, povoleno setrvat na uzurpovaných majetcích. Za komunistické vlády jsou Kosovo a Metohije v Srbsku nejdříve autonomní částí (od r. 1946) a pak autonomní oblastí – provincií (od roku 1963). Rozšiřování pravomocí autonomní oblasti po vyhlášení ústavních dodatků (v letech 1968 – 1971) a po jejich zakotvení v ústavě z roku 1974 poskytlo albánské menšině příležitost, aby stejně jako za osmanské nadvlády nastolila nacionalistický režim založený na politické a etnické dominanci. Takovou politiku ohlásily proti srbské a proti jugoslávské demonstrace v listopadu roku 1968, kdy byl zdůrazněn požadavek demonstrujících, aby se přistoupilo k vytvoření Republiky Kosovo jako první etapy k odtržení od Srbska a Jugoslávie. Jaků ústupek albánskému nacionalismu bylo vymazáno jméno Metohije z názvu oblasti (Metohije je označení pro majetek pravoslavné církve).

Nacionalistická nomenklatura kosovských Albánců usilovala prostřednictvím diskriminačních a zastrašujících opatření o vyvolání dalšího stěhování srbského obyvatelstva, které bylo v hranicích autonomní oblasti menšinové. Ideologický rámec tohoto procesu byl založen, pod vlivem albánského etno-komunismu Envera Hodži, na teorii o Albáncích, jakožto údajně přímých potomcích antických llyrů: všichni Srbové, kteří osídlili tuto část Balkánu po 6. století, byli podle této oficiální teorie považování za „vetřelce na albánském území“. Etničtí Albánci využívali komunistickou ideologii k ospravedlnění etnického čištění oblsti od srbského obyvatelstva a systematicky porušovali a ohrožovali lidská a občanská práva kosovských a metohijských Srbů. Počet Srbů se od roku 1961 do roku 1981 snížil na polovinu, zatímco počet Albánců z důvodu nacionalismu diasporského typu, který je živen demografickou explozí, neustále rostl.

pokračování

zdroj: časopis Kosovo a Metohije / září – říjen 2007/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *