Vzpomínky komunisty (1)
… psané před třiceti lety, člověka narozeného v roce 1904.
Období před druhou světovou válkou a za 2.světové války
V roce 1938 komunisté dokazují, že Němci mohou žít společně s Čechy velmi dobře a proto KSČ v Plzni organizovala ke konci srpna „Den sbratření“. Do Plzně přijelo z Aše kolem 50ti soudruhů, byl to dělnický divadelní a tělocvičný kolektiv zvaný Atus, který dokázal vystoupením v Doubravecké Svornosti, že není na světě žádných překážek, aby Češi a Němci nemohli svorně společně žít. Vzpomínám na toto vystoupení ašských komunistů jak vzájemně prolínal duch internacionalismu. Vyciťovali jsme, že máme společného nepřítele – buržoasii. Samotný příjezd soudruhů byl velmi srdečný, přijeli den před slavností, od nádraží se šlo v průvodu za zpěvu revolučních písní. Ubytovali jsme je ve svých rodinách. Loučení pak bylo s nimi velmi dojemné, zdravili jsme se zaťatými pěstmi. Dali jsme soudruhům slib, že za nimi přijedeme za 14 dní na Den sbratření v Aši, ale k tomu již nedošlo, protože strana byla zakázána. Vzpomínám, jak za týden po Dni se mě ptala tříletá dcera, kdy půjdeme zas zdravit se zaťatou pěstí.
Po zákazu KSČ začaly domovní prohlídky u těch soudruhů, které policie evidovala. Po důkladné prohlídce u mne policie našla Rudé právo, kde byla mapa ČSR a SSSR se vzdáleností Praha – Moskva, kde se dokazovalo, že nám Sovětský svaz může pomoci. Tuto mapku mě zabavili, prý jen proto, aby mohli dokázat svým nadřízeným, že prohlídku dělali svědomitě.
V září 1938 byly povolány určité ročníky do vojenské služby. Cíl byl Bezdružice. Všichni, co jsme jeli auty do Bezdružic jsme byli pod vlivem čtení Rudého práva, věřili jsme v pomoc Sovětského svazu, lidé nás po cestě zdravili zaťatou pěstí. Vzpomínám na moje kulometné hnízdo, kde jsem byl velitelem, že již mým zástupcem byl prokurista větší německé firmy, který měl příbuzné v Rakousku a neměl zájem na řešení sporu.
Vzpomínám i na druhého, kdo neměl zájem se exponovat – sociálního demokrata, který říkal, že se nenechá zastřelit a ukazuje, že v zadu bude bezpečnější místo. Na koho však bylo spolehnutí, byli aktivní vojáci z Podkarpatské Rusi.
30. září po projevu bývalého presidenta Beneše jsem odsuzoval tuto kapitulaci, ale byl jsem však jediný. Říkali mě, máš rodinu, jdeme domů, snad to bude dobré. A hned druhý den po té kapitulantské řeči presidenta místo Rudého práva přišel již časopis Polední list, deník českých fašistů a kupodivu vojáci se zbraní v ruce mlčeli.
Tady se ukázala nezásadovost, ponižování se, nesebevědomí, přizpůsobivost se všemu za každých okolností, nemohoucnost malého národa.
Toto pronásledování v dalším období řešilo mnoho našich lidí jak za okupace – přežít sám i po roce 1945 až 1948 a platilo to i v roce 1968-69. Bude třeba i dnes udělat celkové a důsledné hodnocení českého národa s perspektivou do budoucna.
Pokračování
Od redakce: Můžete oslovit rodiče, prarodiče, a sepsat s nimi jejich vzpomínky? Pomůckou Vám může být tato osnova :
Otázky pro pamětníky 2.světové války a poválečného vývoje společnosti
Prosíme o odpovědi na otázky z vašeho života, o vaše vzpomínky, na téma předválečné situace ve 30. letech 20. století, na 2. světovou válku a na poválečný vývoj společnosti – na budování socialismu.
Prosíme odpovědi nám pošlete na náš e-mail. Odpovědi budou dány (pokud chcete anonymně) na naše internetové stránky.
Čím více vašich zkušeností a vzpomínek, tím více pravdy pro další pokolení. Děkujeme!
1. Jak se žilo ve 30. letech? Jaké byly platy, jaké byly ceny. Jaké byly byty. Jaká byla strava? Jaká byla pracovní doba. Jaké byly možnosti vzdělávání? Jaká byla politická situace?
2. Jaká byla situace před Mnichovskou zradou a po ní? Co se dělo? Jak se chovali Němci, když k nám přišli? Jak se chovali za války? Kam se stěhovali Češi z pohraničí? Jak se to organizovalo?
3. Komu se mohlo věřit a komu ne? Jak se to poznalo?
4. Jak se dělal protifašistický odboj? Jaká byla činnost a jaké byly tresty nepřátel?
5. Co dělali kolaboranti za války a po válce?
6. Co se dělo za války? Co jste jedli? Jak se žilo? Jaké jsou vaše nejhorší zážitky?
7. Ukazují válečné filmy pravdu? Který se vám nejvíc líbí?
8. Jak probíhalo osvobození města?
9. Jaká byla nálada po válce? Co se dělo ?
10. Jak probíhal odsun Němců?
11. Jak se chovala osvobozenecká armáda?
12. Jaká byla politika a politické smýšlení lidí po válce?
13. Co vedlo k únoru 1948? Jak probíhalo budování socialismu? Jak probíhalo znárodnění a zakládání JZD a jak pracovaly Lidové milice? Jaké písně se vám líbí z té doby – které ji nejlépe vystihují?
14. Jak se žilo v 50. letech? Bylo to lepší než před válkou a v čem? A co Stalin a procesy? 15. 60. léta, jak se na ně díváte s odstupem času?
16. Bylo pro vás situace po roce 1968 zklamáním nebo jste si oddychli, že bude klid?
17. Jak se žilo v 70. letech? Ceny, platy, možnosti, kultura, rekreace, jistoty, zájezdy, dovolená, lázně.
18. Jak se chovala vojska Varšavské smlouvy u nás?
19. Jak se vám líbilo hospodaření v rámci RVHP a vůbec vašeho podniku, kde jste pracovali?
20. Jaké byly pracovní podmínky, pracovní doba a dovolená?
21. Jaké byly mezilidské vztahy? Měl třídní původ vliv na výběr partnera? Existovala protekce za sexuální služby u zaměstnavatelů, či vydírání? A jak se situace měnila v desetiletích?
22. V čem se lišila 80. léta od 70. let.?
23. Účastnili jste se činnosti Národní fronty?
24. Jaké jsou vaše zkušenosti s příslušníky šlechty, církve a legií před válkou a po ní?
25. Co jste chtěli v roce 1989 za změny? Proč jste cinkali klíči? Co se vám na socialismu nelíbilo?
26. Proč se nestalo to, co jste chtěli a co se pozitivního událo po roce 1989?
27. Jak vidíte budoucnost naší a světovou dnes?
28. Co byste chtěli vzkázat budoucím generacím?
29. Další vzpomínky podle vašeho zaměření.