Kuba: Český vyslanec v USA je agent
V kubánském deníku Granma byl uveřejněn článek, který naznačuje, že někteří diplomaté pracuji coby agenti pro americkou zpravodajskou službu CIA a v tomto smyslu uveřejnil jméno českého velvyslance v USA Petra Koláře. Již titulek článku „Agent Kolář. Bushova nová naděje na destabilizaci Kuby“, naznačuje, že český diplomat a jeho činnost v této oblasti není pro Kubánce zase až tak neznámá.
Podle listu Granma Internacional si CIA Petra Koláře “ vybrala a rekrutovala “ jej již na konci 80. let, tedy již od jeho studia ve washingtonském Woodrow Wilson Center, které jak píše deník, je s CIA spojeno stejně jako „bílá barva s rýží“.
Je nadevše jasné, že i Kuba má svou výzvědnou službu, tedy i své agenty, kteří ochraňují a brání zájmy lidu této země. Možná naší politici i náš tisk si myslí, že tam mají nějaké negramoty, asi to posuzuji podle toho, co je u nás, že jsou tak tajné, že každý ví o všem a na veřejnost se dříve nebo později vynese vše, neboť každá informace se dá zpeněžit.
Snad i samotný Petr Kolář slyšel, jak v USA zacházejí s lidmi / agenty /, pokud je jejich činnost odkrytá / viz pětice Kubánců odsouzených v USA za boj proti terorismu, který je proti Kubě veden z amerického území.
Možná, že i ví, kdo onen terorismus financuje a všemožně podporuje.
Možná i ví, jak je z nimi, coby odsouzenými k nelidským trestům, zacházeno v amerických věznicích.
Možná i ví, jak americké úřady, které se tak rády ohánějí lidskými právy, zacházejí z jejich rodinnými příslušníky.
Možná i ví, že kubánská strana v dobře víře poskytla potřebné informace a doufala, že americká administrativa zakáže tuto činnost, která je páchaná z jejího území proti Kubánské republice, či potrestá jejich aktéry – agenta CIA Luise Posadu Carillese a jemu podobné – a bude dodržovat striktně svůj, světu nahozený program boje proti terorismu.
V tomto případě dělá pravý opak – zatkla ty, kdož tuto činnost zdokumentovali a dali k tomuto veškeré podklady. Žádný boj proti terorismu se netýká území Spojených států, státu Florida či Miami, kde jsou centra těchto protikubánských teroristických organizaci, hojně podporovaných CIA a administrativou Spojených států.
Připomenu postup administrativy Spojených států, kdy Kuba v dobře víře odkryla činnost těchto teroristických organizaci na území samotných Spojených států, a místo likvidace, byli aktéři tohoto rozkryti v zinscenovaných soudních procesech odsouzení k testům, které musí i Koláře, pokud je člověkem, pozvednout ze židle. Ale asi člověkem není, stejně jako Václav Havel a jemu podobní, kteří tuto činnost proti Kubánské republice tak vehementně všemi dostupnými prostředky podporují.
V textu kubánští novináři upozorňují také na to, že za „Kolářovým vzestupem“ stál i bývalý prezident Václav Havel, který je podle listu rovněž „napojený na zdroje tajných služeb“. Osobně se nedivím takovýmto zprávám. Je dobře známo, kdo a z jakých prostředků financoval náš disent po celý čas jeho trvání. Jisté je, že to také nebylo zadarmo. Kdo by jinak vkládal obrovské sumy peněz do něčeho, co by nemělo pro danou stranu smysl či význam, či jakýkoliv pozdější zisk. Ono po převratu v naší zemí se disidenti představili v plném světle, a také o své činnosti, včetně financování, mnohé poodhalili. Proto připomenu, že ze strany Spojených států šlo o hodně. V minulosti to byly základny po celém světě, což bylo málo, proto převrat v polovině evropských zemí, a další podobná činnost v zemích okolo Ruska a Číny. V minulosti, když se Havel se svou partou drali k moci tvrdili, že nebudou žádné vojenské pakty, žádné základny, žádní vojáci cizích zemí na našem území. Dnes horuje a je zastáncem amerického radaru a přítomností amerických vojáků v České republice. Nám Havel vykládal: žádné pakty v Evropě.
Slova Petra Koláře – „Ani nevím, jestli se s vámi můžu bavit, abych vás teď jako agent CIA nekompromitoval,“ což řekl velvyslanec při svém rozhovoru Hospodářským novinám. Snad to patří do pokusu o bagatelizaci jeho činnosti, ale je to jen divadelní póza.
Jenže pravda je trochu jiná. Kolář se zúčastnil konference kubánského exilu v Miami. Jak je známo, jeho činnost není v žádném případě mírumilovná. Z tohoto prostředí se rekrutují protikubánské teroristické organizace. Proti těmto organizacím a samotné konferenci bylo rušno i ve Spojených státech. Jenže o tom náš tisk taktně pomlčel, nehodilo se to do krámu.
Ani se nedivím slovům pana náměstka ministra zahraničních věcí Tomáše Pojara, který řekl, že nynější politika vůči Kubě funguje, proto označil článek v Granma Internacional za nesmysly. Přece i samotný Tomáš Pojar je ze stejného těsta. Než se dostal na tak lukrativní post, také se mnohými podobnými iniciativami vyznačoval. Také patřil k lidem okolo Václava Havla, mohl bych napsat, že „byl jeho dítětem.“ Nebo snad „nezisková “ společnost „Člověk v tísni,“ které onehdy šéfoval, a která vyvíjela protikubánskou činnost, nebyla podporovaná státními podniky, tedy z daní nás všech?
Možná bych mohl připomenout třeba ČSA, možná i mnohé jiné. Ono za státní peníze, tedy z daní nás všech se dobře rozvrací politické systémy, pro někoho nepřijatelné. Pro ty, co se označí za pravé demokraty, a svět se musí točit okolo toho, co chtějí oni. Ona mi naše ctěná demokracie se již v mnohém ukázala doma a pohled to rozhodně nebyl krásný. Ještě zbývá i otázka, kdy si zameteme před vlastním prahem, než budeme poukazovat na jiné. Ale to naše politiky a diplomaty nezajímá. Možná by se samotné Hospodářské noviny mohly podívat do novin a článků z roku 1989 – 1990, nebo i 1991, kde mnozí disidenti přiznali svou spolupráci a podporu od různých takzvaných „neziskových organizací“ ze zemí na západ od nás. Mohl bych jim také osvětlit, kdo za nimi stál, ale myslím si, že ani redaktoři Hospodářských novin nejsou hlupáci. A Václav Havel, to je kapitola sama za sebe.
Kolář kubánský režim ze svého postu v USA „provokuje“ v souladu s českou diplomacií, která si dokonce za svou neústupnost v otázce lidských práv vysloužila pověst mírného „potížisty“, třeba v Evropské unii.
Na druhou stranu se nám nějak nedaří kritizovat nedodržování lidských práv v samotných Spojených státech, nebo v zemích, které jsou poplatné politice Spojených států. Příkladů je více než dost. Je celkem známo, že washingtonská ambasáda je přirozeným centrem těchto aktivit, současná aktivita Petra Koláře přímo navazuje na působení předchozího velvyslance Martina Palouše.
Deník Miami Herald, při příležitosti nedávné konference v Miami otiskl Kolářův názor, v němž český diplomat konstatuje, že komunistický režim na Kubě se může rozpadnout podobným způsobem, jako tomu bylo v bývalém Československu. „Lidé na Kubě nejsou jen oběťmi režimu, jsou také těmi, kdo mohou přinést změnu. Mají volbu. Osud jejich země je jen v jejich rukou.“
Je jen otázkou, zdali toto chce i kubánský národ. Zdá se, že nikoliv. A odpor proti těmto praktikám a samotné konferenci, kterou Kolář poctil svou návštěvou, nebyl v našem tisku raději ani komentován.
List Granma si všímá také nedávné iniciativy Václava Havla, který v Bruselu inauguroval novou organizaci European Foundation for Democracy through Partnership. Ano, Václav Havel je v tomto velice aktivní. Žžel zapomněl na sliby, které dal lidu vlastní země. Během své nedávné návštěvy ve Washingtonu český premiér Mirek Topolánek ocenil mimo jiné i předního kubánského disidenta, doktora Oscara Bisceta, kterého režim na ostrově odsoudil na dvacet pět let do vězení. Nezapomněl ocenit i vrahy z bývalého Československa. Nepadlo ani slovo o Kubáncích, vězněných ve Spojených státech.
Při této příležitosti si kladu otázku, na kolik let by byl odsouzen člověk, který by stejným způsobem, tedy za cizí peníze a ve spolupráci z cizí mocností chtěl rozbíjet demokratický stát, nebo by tento systém nepovažoval za demokratický, či dokonce založil IV. odboj se vším všudy.
Za tři týdny bude česká ambasáda organizovat konferenci u příležitosti Dne solidarity s Kubou, který nově založila americká administrativa, což je i odpovědí na otázku, kdo komu slouží.
List Granma doprovodil svůj článek fotografií Petra Koláře s Georgem Bushem starším s popiskem „Přítel rodiny Bushových“. Velvyslanec Kolář se s bývalým prezidentem Bushem setkal loni v Houstonu.
Pro něho je ale prý docela záhadou, kde vzal kubánský list otištěný snímek. Mnohé věci se asi utajit nedají.
- Januš Adamus, předseda pobočky SČKP Karviná