Miloslav Ransdorf: Dostupnost vzdělání jako veřejný statek

Veřejné statky jsou, přes všechny posměšky, základní podmínkou fungování privátního sektoru a kvality života. Do této oblasti patří i dostupnost vzdělání. Náš vzdělávací systém do roku 1989 trpěl řadou nedostatků jako je ideologická zátěž některých oborů, omezená možnost přecházet mezi školami a obory, nedostatečná vybavenost učňovského školství. Ale základní struktura a výkonnost na tomto poli měly úctyhodnou úroveň. A to přes řeči Miloše Zemana na Letné, opakované Václavem Havlem. Prý nás v počtu vysokoškoláků na počet obyvatel předhonil Nepál! Co na tom, že gramotných je v Nepálu minimum a že se statistika týkala jenom gramotných.

Že v USA se do vysokoškoláků počítaly různé koleje, kde šlo vlastně o nástavby středních škol. Ale to veřejnost nevěděla a uvěřila těm, kteří s ní provedli experiment na živých lidech. Naprosto zmizela výchovná dimenze vzdělávací soustavy. Máme totálně předimenzované vysoké školství, střední školy, které neučí kritickému myšlení, školy, kde upadá schopnost užívat správně vlastního jazyka. Není soustavného myšlení mimo jazyka a úpadek jazykové kultury se vymstí i v jiných oborech. Školy nemají kázeňské prostředky, svoboda se ztotožnila s chaosem a absencí řádu. Vědomosti jsou jakoby zbytečné, vždyť se prý všechno najde na internetu. Jenže, aby duch postoupil do hloubky, musí napřed expandovat do šířky, pravil Hegel. Teprve dostatečný objem zvládnutých vědomostí umožňuje přemýšlení o souvislostech a vztazích.

Naprostý zmatek panuje v učňovském školství, kdysi propojeném s podnikovou sférou. Důsledky poznáme brzy všichni a už dnes se hlásí nedostatek profesí, které byly kdysi pro chod našeho průmyslu nezbytností. Poslední poznámka se týká úpadku pedagogické vědy (která u nás má takovou tradici, jména jako Lindner, Kádner, Chalupný, Chlup, Galla by neměla být zapomenuta!) a učitelské profese. Učitel musí být v normální společnosti nositelem vzdělání a kultury a je nutné pěstovat cílevědomě prestiž tohoto stavu. Musí být hodnotovým vzorem a autoritou, nikoli hadrem, do kterého si každý sponzor utře boty. Ještě je čas na vzpouru proti tomuto neradostnému vývoji. Levice má odpovědnost se postavit na obranu rozumu. Chlubíme se, že dnes, po jistém oživení, Češi dávají 11 mld. Korun ročně za knihy. Dobrá. Ale již pět let po převratu dávali Češi 110 mld. korun na reklamu. Zhruba tolik, co dostává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. A bývalý president Havel se jednou svěřil, že se rád dívá na reklamy. Lidé jsou tam prý mladí, opálení a šťastní. K tomu není co dodat. A je třeba přemýšlet o poměru deset ku jedné ve prospěch reklamy oproti výdajům za knihy. Není ještě pozdě ani pro nás, ani pro naše školství.

zdroj: www.ransdorf.com