Protinacistický odboj v ČSR (1)

Smlouva o neútočení mezi SSSR a Německem a její vliv na československý odboj

Překvapující vyústění politické krize v létě 1939 v podobě srpnového paktu Hitlera se Stalinem a vypuknutí války bez účasti Sovětského svazu naprosto změnily poměry i vnitrostranickou atmosféru. SSSR zaujal k válce odmítavé stanovisko a Kominterna nahradila dosávadní protifašistickou linii orientací na socialistickou revoluci. KSČ v domácí ilegalitě i zahraničním exilu musela svoje stanoviska sladit s moskevským vedením, které svou taktiku i v dalších měsících několikrat proměnilo, což se projevilo např. v globálním pohledu na válku, na roli západních mocnosti, na poměr k prezidentovi Benešovi a domacím národním odbojovým silám jako Obraně národa, Politickému ústředí nebo Petičnému výboru Věrní zůstaneme.

Reakce KSČ na novou linii

I když poměr k SSSR byl mezi domácími komunisty jasný, určování nové linie vyvolávalo jisté rozpaky. Část členů KSČ novou linii podporovala, druhá část ji považovala za jasnou zradu. Za dva dny poslali do Moskvy depeši, ve které sice vedení současnou válku chápalo jako imperialistickou, ale zároveň označilo hitlerovské Německo jako útočníka a hlavního nepřítele, proti kterému bude veden boj. Na pokyn moskevského vedení začala část ilegální KSČ pak ostře kritizovat politickou činnost E. Beneše. Právě rozdílné chápání světové války, forma národního osvobození a budoucí státnost vedly v příštích měsících k rozštěpení KSČ, které přetrvalo až do přepadení SSSR v červnu 1941.

Ovšem i během tohoto období zůstal mezi oběma křídly odboje spojovacím článkem oboustranný zájem na porážce fašismu a svržení okupantů, a ani v této době mezi nimi nebyly přerušeny kontakty. Žádná z těchto stran nikdy v zápase proti okupantům neustala, což lze nejlépe prokázat predevším ze společných obětí – gestapo v té době tvrdě potírala jak přívržence Beneše, tak komunisty a bez milosti zatýkalo a týralo jedny i druhé. V letech 1940-41 zorganizovala KSČ sérii stávek a jiných akcí. Pravidelně vycházelo Rudé právo a jiné časopisy. Mezi lidmi bylo rozšiřováno velké množství letáků. V důsledku intenzivní činnosti gestapa bylo pak zlikvidováno i první ilegální vedení KSČ. Zatčení unikl pouze Jan Zika, kolem něhož se v krátké době utvořilo nové ilegální vedení strany.

 Pronásledování komunistů v SSSR

Smlouva o neútoku měla své dopady i na situaci německých komunistů, kteří utekli do SSSR. Pro mnohé z nich tento útěk neznamenal záchranu. Z osmi členů Ústředního výboru KSN bylo 18 zavražděno v Německu a 15 v SSSR, z komunistických poslanců Výmarské republiky 36 zabili fašisté a 13 stalinisté. Celkem tisíce německých komunistů byly uvězněny v SSSR, stovky z nich umřely na následky věznění. Jejich "zločiny" většinou spočívaly v tom, ze byli podezíráni mít jiný názor než vedení SSSR, všechno ostatní se jim podsouvalo. Stalin přitom ovšem pronásledoval hlavně vedoucí funkcionáře KSN, zatímco Hitler usiloval o úplné zničení každého marxistického hnutí a nechal zatýkat a zavraždit i obyčejné členy.

Vedení KSN, které emigrovalo do SSSR, nemělo možnosti ani odvahu těmto čistkám zabránit. Po podepsání smlouvy o přátelství byla ujednána spolupráce i v jiných oblastech. K tomu patřilo i vydání německých odbojářů do rukou gestapa. Těžko lze pochopit, co tito lidé pociťovali, když je vlastní "soudruzi" vydali úhlavnímu nepříteli.

Pokračování