Co vedlo k tzv. „leteckému mostu“ (5)
Sdělovací prostředky nás v uplynulých dnech informovaly o 60 výročí tzv. „leteckého mostu“, této, div ne hrdinné operaci na záchranu Berlína. Jak to bylo ve skutečnosti? Na to odpovíme kapitolami z knihy norského spisovatele Alberta Nordena „Tak se dělají války.“
Dne 10. a 19. července 1948, tedy v době mezi nabídkou Německé hospodářské rady a sovětského okupačního velení, se vrchní velitel amerických vojsk v Německu pokusil rozpoutat válku. Sám o tom napsal:
„Rusové se pečlivě vyhýbali všemu, co by mohlo vyvolat vojenský odpor, a to mě přesvědčilo, že sovětská vláda si válku nepřeje… Sdělil jsem to 10. července naší vládě a navrhl jsem, abychom Sovětům oznámili toto: ve shodě s naším právem na přítomnost v Berlíně vyšleme některého dne ozbrojený konvoj… Prohlásil jsem, že si plně uvědomuji riziko … Ozbrojený konvoj nemohl překročit hranici (mezi americkým a sovětským okupačním pásmem — A. N.), aniž by to mohlo vést k nebezpečné situaci…
V kabelogramu z 19. července jsem tento názor opakoval …" (24)
V tomto kabelogramu Clay doslova prohlásil, že „jedině my (USA — A. N.) se můžeme ujmout vedení světa". (25)
S odvoláním na mírumilovnost Sovětského svazu tedy Clay navrhoval ozbrojený americký vpád do sovětského okupačního pásma. Věděl a sám přiznal, že tím riskuje válku. Ale Hitlerovy krví zbrocené vavříny mu zřejmě nedaly spát. Tak jako Hitler usiloval o světovládu, považuje i Clay celý svět za přívěsek amerického imperialismu, kterému patří „vedení světa".
Vycházeje z této koncepce Clay učinil všechno, aby jakoukoli možnost dorozumění torpédoval. Když se zmíněné moskevské jednání čtyř velmocí v srpnu 1948 začalo příznivě vyvíjet, trval Clay na tom, že západní mocnosti je musejí zmařit:
„Naléhal jsem ve svém radiogramu na to, abychom jednání v Moskvě ukončili… Ve svých kabelogramech během moskevského zasedání jsem poukazoval na to, že dohoda v Berlíně je nepravděpodobná …" (26)
Moskevská jednání přes Clayovy telegrafické intervence dospěla k cíli. A tak se musel tedy sám Clay namáhat, aby zhatil dohodu Čtyř ministrů. Podařilo se mu to. Dorozumění mezi velmocemi, které už bylo na dobré cestě, muselo ztroskotat, protože si je nepřáli američtí generálové. Kdyby západní mocnosti byly podle moskevské dohody zavedly východní marku v celém Berlíně a odstranily separátní měnu, vrátil by se pro milióny občanů v hlavním městě klid, hospodářský život města by se byl normalizoval a mezinárodní napětí v jednom z nejcitlivějších bodů světa by se bylo podstatně snížilo. Ale k tomu nesmělo dojít, protože obchodníci se smrtí — výrobci letadel — trvali na nových velkých objednávkách a petrolejářský průmysl znamenitě vydělával na tisících každodenních letů do Berlína a nazpět. Místo aby byl Západní Berlín normálně zásobován ze sousedních východoněmeckých oblastí, jak navrhla sovětská strana, vnutily mu západní mocnosti blokádu a zásobování vzdušnou cestou, to znamená pomocí takzvaného „leteckého mostu", který pro americké milionáře znamenal jeden z největších obchodů.
„Vlastní smysl takzvaného leteckého mostu je v tom, aby leteckým továrnám a petrolejářským společnostem USA zajistil větší zisk." To nenapsaly komunistické noviny, ale ultrareakční US News and World Report z ledna 1949!
Jasněji bychom nedovedli ani my vylíčit smysl a cíl leteckého mostu do Berlína a studené války vůbec. Její nesporný úspěch záležel mimo jiné v tom, že v prvním čtvrtletí 1950 zaznamenaly letecké závody v USA zisky, které byly o 98 procent vyšší než ve stejném údobí předcházejícího roku (zatímco zisky průmyslu spotřebního zboží se zvýšily podstatně méně).
A kdo to všechno zaplatil, kdo měl tolik peněz? Samozřejmě západní Německo, jehož obyvatelstvo stál letecký most 50 miliónů marek měsíčně. Symingtonové a Rockefellerové měli proč se smát. Kamufláž přenechali velkoburžoazním a sociálně demokratickým politikům v západním Německu a v Západním Berlíně, kteří museli z výnosného lovu v kalných vodách amerických leteckých a petrolejářských společností vytvořit „boj demokratického Berlína za svobodu", aby obyvatelstvo udrželi na uzdě.
Kromě politického a hospodářského zisku sloužil letecký most válečným přípravám. „Pro vojenské i civilní potřeby jsme získali neocenitelné zkušenosti s nasazením vzdušných dopravních prostředků", prohlásil Clay, a Times napsaly v únoru 1949: „Letecký most se stal velkým strategickým cvičením. Berlínské zkušenosti vyvrátily všechny dosavadní zkušenosti s možnostmi zásobování vzdušnou cestou za války." V neposlední řadě dal letecký most USA vítanou záminku k přeložení řady jednotek válečného letectva do Evropy a vybudování nových základen.
Podíváme-li se, co v těchto dnech psal tisk, nemůžeme nevidět štvavý tón západoberlínských novin. Oficiální orgán západoberlínské sociální demokracie Sozialdemokrat odhalil americké karty, když na vrcholu moskevských jednání čtyř velmocí, která vedla k dohodě, dne 17. srpna 1948 napsal: „Berlín skutečně stojí za válku." Další berlínský sociálně demokratický orgán Telegraf stál v první bojové linii sil, které chtěly Berlín změnit v dějiště války. Podporoval a přivítal zavedení dvojí měny v Západním Berlíně a prohlásil, že je možno „i s takovými paralelními měnami vybudovat docela zdravé hospodářství" (úvodník z 21. června 1948). Dne 25. června 1948 uveřejnil list projev západoberlínského primátora Reutera z předcházejícího dne, který tvrdil, že „lidé na Západě… mohou sledovat a kontrolovat své hospodářství, ale také vědí, že se mohou demokratickým způsobem podílet na jeho organizaci. Továrny na Východě nepracují pro německý národ …"
Když moskevská jednání vedla k dohodě, vypuklo v západoberlínském tisku pravé zděšení. Co se, proboha stane, jestliže skončí třenice a napětí a obchod s válkou tak ztratí své oprávnění k existenci? Tak daleko to nesmí dojít! Je nutno odvrátit nebezpečí, že v Berlíně bude zavedena jednotná měna a že dojde k hospodářskému rozkvětu s plnou zaměstnanosti pracujících.
„V každém případě stále ještě existují vážné námitky proti tomu, aby se Berlín vydal napospas silám, které se skrývají za zavedením východní měny." (27)
Den předtím, než torpédoval jednání spojeneckých vrchních velitelů, napadl Clay na první stránce Telegrafu v Hitlerově a Goebbelsově stylu ,,Rusko, které už řadu let narušuje po celém světě mírový život lidstva… V Číně podporuje občanskou válku, v Egyptě neviditelně podporuje obě fronty. V Malajsku a v Barmě rozeštvává lid proti jeho vládě."
Pokračování