Pár postřehů z Irska

logo Z redakční pošty:

Nevím, co bych za postřehy z Irska napsal, leda jak špatně se tu shání práce, jak jsou tu češi považováni iry za poláky a poláky za hrozbu, jak když nemáš irské reference, tak máš s jakoukoliv lepší prací utrum, jak jsem pracoval v pytlíkárně, v pekárně, jako stěhovák, hlídač, skladník apod.

Irové taky nejsou zrovna chytří, je běžné, že v zaměstnání je manažerem Ir, co vychodil základku a pod ním pracují jako manuální dělníci středoevropané s univerzitním vzděláním. S irskými referencemi pro životopisy se kšeftuje, za 3000 € máš rok referencí – platí pro manuální zaměstnance. To funguje tak, že se založí společnost, co vlastně nic nedělá a sedí tam sekretářka s knihou a telefonem a vrtá se v nose a když někdo zavolá „chci se zeptat, jak u vás pracoval ten a ten a co na něj říkáte“, tak otevře knihu, odrecituje dohodnutou pohádku a všichni jsou spokojení. Ten člověk, co tohle provozuje, má těch společností asi 20. Nedělá nic a má rollse s řidičem.

Práce se tu vskutku shání každým dnem hůře a hůře, za poslední rok se nezaměstnanost v mém bydlišti zvýšila o 95 %. Irové jedí na Vánoce takový masový koláč, mně to připomíná sladkou sekanou. Tak jsem v rámci agenturní práce onehdá celý den vyndával koláče z aluminiového obalu s datem spotřeby září 2008 a dával to do jiného, na který jsem lepil datum spotřeby březen 2009. Když jsem potom mluvil s jedním řidičem autobusu, tak povídal, že je mu to jedno; na otázku, jestli by si koupil prošlý koláč, říkal že ne. Letos si prý koláč samozřejmě koupí, jako každý rok.
Bují tu kriminalita, hlavně krádeže a vandalství. V centru běžně v noci rozbijí několika autům za sebou čelní skla. Místní policie, nazývaná Ochránci míru (Garda Siochana), s tím moc nezmůže, je jich zoufale málo a navíc nejsou nijak ozbrojeni, ani pistolí, ani pendrekem. Prý domluva většinou stačí. Příslušník, co mi tohle říkal, měl ve tváři asi deset jizev. Velkým problémem je kriminalita mládeže – třeba když parta mladistvých vyhodí z horního patra dvoupatrového autobusu cestující za jízdy. Taky se tu strašně chlastá a zvracející opilce lze potkat v kteroukoliv denní a noční dobu.

Mluvím-li o kriminalitě, tak místním folklórem jsou bombové útoky. Donedávna neminul rok, aby nebyl nějaký velký. Útočí se zejména z náboženských důvodů, katolíci versus protestanti. Pokud jsem to správně pochopil, celý spor se vede o tom, jestli Maria byla panna nebo ne. V Severním Irsku je dokonce hotel Evropa, který drží světový rekord v počtu bombových útoků, za dobu jeho existence (tuším 120 let) byl napaden bombou 28x. Špatně se jim prý shánějí zaměstnanci, také proto, že je po nich v tomto hotelu požadováno mít při nástupu životní pojištění.

Všechno je tu pekelně drahé a nic se tu nedá pořádně sehnat, třeba motorový olej je tu k dostání pouze v servisech, kde ho mění, ale tam ho zvlášť neprodají, nebo neznačkový předražený v prodejnách autodílů (Total ve Francii byl levnější,než místní no-name).
Toužím po černém Kozlu, tmavém chlebu, poctivém obědě, milých servírkách, laciném a dostupném internetu, slunečném počasí a bezvětří…

Co je tu laciné, jsou hadry. Tady si za jednodenní výplatu koupíš kvalitní a moderní oblek i s botama a košilí. Značkové džínsy lze dostat za € 9 (asi 200 Kč). Nekvalitní věci tu prakticky nejsou v prodeji. Taky věci, které mají mezinárodní cenu, jsou pro místní laciné, třeba Čech si doma za hodinu práci koupí 2,5 litru benzínu, Ir 12.

Sociální podpora je spíše duševního, než finančního rázu. Helplinky jsou provozovány většinou křesťanskými charitami a je jich nepřeberné množství. Je tu i jedna, která Ti poradí, co dělat, když nevíš, na jakou helplinku zavolat. Třeba na linku podpory pro muže, které bijí jejich ženy…

napsal: Adam L.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *