OBRAZ NĚMCE A NĚMECKA … (2)

logoStatut Protektorátu Čechy a Morava, vyhlášeného 16. března 1939, byl pro mnohé druhorepublikové představitele doslova šokem.

 Nicméně v jakési podivné setrvačnosti pokračovali v linii česko-nacistické spolupráce a podpírali mezinárodní legitimitu okupačního režimu v jeho počátcích. Fotografie přátelského stisku rukou A. Hitlera a „československého Žižky" generála Jana Syrového obletěla světové tiskové agentury. Tentýž vysoký představitel čs. branné moci se iniciativně účastnil přehlídek wehrmachtu v okupované vlasti. Celá druhorepubliková vláda, jež se stala zároveň první vládou protektorátní, se 19. března 1939 účastnila slavnostní přehlídky vojsk generála Blaskowitze na Václavském náměstí na počest obsazených Čech.

„Byl to ošklivý dojem, na který se hned tak lehce nezapomene, dívat se v Praze z tribuny…na množství německých tanků a poslouchat cize znějící pochody německých vojenských hudebních sborů, v jejich čele byl nesen odznak s rolničkami a koňským ohonem. Zvláště podivně připadaly mi prostocviky bubeníků jízdy, které rukama prováděli s paličkami," poznamenal si ministr V. Klumpar. (5) S Hitlerovou říší triumfovali nad československou státností i čeští Němci-nacisté.

Dne 3. dubna 1939 pořádal Konrád Henlein na Pražském Hradě slavnostní recepci jako civilní komisař správy protektorátu. Recepce se zúčastnil státní prezident a, s výjimkou jednoho, všichni členové druhorepublikové vlády. Předsednictvo Strany národní jednoty a Mladé národní jednoty v prohlášení „Českému národu!" ze dne 16. března 1939 vzalo na vědomí včlenění do „životního prostoru Německé říše". „Tuto skutečnost bereme na vědomí a chceme podle ní zařídit práci národní jednoty tak, abychom  v loajální a poctivé spolupráci s naším velkým sousedem zajistili svébytnost národa, jeho kulturní, hospodářské i mravní hodnoty". (6)

Patnáctý březen 1939 nezastavil ani germanofilskou linii tisku SNJ. Venkov ze dne 16. března 1939 heroizoval českou kapitulaci: Národ byl shledán „zdravým", neboť „plnil nařízení, rozkazy, byl „železně ukázněn", nebránil se a „nezkoumal kroky", které vedly k okupaci. „Jen zrádce národa a jeho zájmů by mohl dnes veřejně nebo potají odpírati tomu, co náš prezident a Vůdce Německé říše Čestně dohodli.". (7) V provolání „Německému lidu!“ A. Hitler zdůvodnil obsazení Č-SR ochranou českých Němců proti „nesnesitelnému teroristickému režimu Česko-Slovenska".

Německé jednotky vstoupily na území českých zemí, aby odzbrojily „teroristické tlupy i české branné oddíly, které je kryjí.“ (8) Ochotným šiřitelem goebbelsovské teze o československé vině na okupaci Č-SR se stal provládní český tisk. Podle Českého slova k 15. 3. 1939 došlo „vinou těch, kdož až do roku 1938 provozovali od základu pochybenou politiku a kdož od uplynulého podzimu se nemohli vzchopit k tomu, aby z tehdejšího naučení vyvodili jediné správné důsledky.“ (9)

Obdobně Národní politika hlásala českou vinu na tom, „že se neudržel náš samostatný stát.“ (10) Patnáctý březen 1939 uvítali čeští fašisté ve SNJ i mimo ni. Příchod německých jednotek chápali spíše jako zásah proti „kompromisnické" Beranově konzervativní pravici, jež měla být zbavena moci. III. Říše v jejich interpretaci podpořila nastolení nové autenticky fašistické vládni garnitury, ideově a takticky blízké nacistům.

„Oba národy, jak německý, tak český,“ měly konečně touto cestou „dospět k plnému vzájemnému pochopení", konstatovalo prohlášení Českého národního výboru z 15.3. 1939. „Dosavadní, ničím neodůvodněná zatrpklost Čechů vůči německé říši měla být „definitivně odstraněna.“ (11)

Za krok ke sblížení s nacisty byl patrně pokládán i velký protižidovský pogrom, který české fašistické úderky rozpoutaly při zprávách o vstupu německých vojsk do Č-SR. Tehdy u Českých fašistů kulminovala naivní představa o česko-německém fašistickém přátelství a ideovém a bojovém kamarádství v zápase za nacionálně socialistickou revoluci. Čeští fašisté požadovali povinnou vojenskou službu pro Čechy v protektorátu. Zastávali zásadu, že „možno mluviti s Němci jako rovný s rovným.“ (Cyphelly). Vlajkařská interpretace svatováclavské protektorátní státní ideje odmítala poplatnost sv. Václava vůči Jindřichovi I. a zdůrazňovala, že šlo o dobrovolný akt čistého přátelství. (12) Zásadu česko-německého přátelského partnerství zastával i Český svaz pro spolupráci s Němci a Svaz válečníků generála četnictva O. Bláhy.

Jiný obraz Němce a Německa, jako lenního pána Čecha, sdílela oficiální protektorátní reprezentace okolo státního prezidenta E. Háchy. Háchův politický tajemník doc. Josef Kliment uvítal v Národní politice 19.3.1939 zřízení protektorátu pod charakteristickým titulkem „Obnovuje se svatá říše římská." Zároveň projevil vazalskou touhu, aby „nás dnešní říše mohla po vzoru našich předků považovati za svého nejlepšího neněmeckého člena."

„Být dobrým Čechem a spolehlivým příslušníkem Říše" – znělo heslo Háchova okruhu. Pro austroslavistu a křesťanského univerzalistu E. Háchu byla samostatná ČSR nepřirozenou anomálií, za organické naopak pokládal setrvání české státnosti v nadnárodní říši římské. Svými výhradami k existenci Československa se netajil, ačkoli byl jeho nejvyšším představitelem. Úvahami na toto téma zahájil i jednání s A. Hitlerem 15. 3. 1939. V rozhlasovém projevu 16. 3. 1939 vzpomenul roku 1918. Již tehdy prý soudil, že státní samostatnost není pro český národ štěstím. Háchův okruh se pokoušel legitimizovat autonomii protektorátu ve vztahu ke III. říši oživením „starobylého křesťanského mezinárodního právního svazku" mezi středověkým Českým státem a Svatou říší římskou.

Tato historičko-státoprávní argumentace ve vztahu ke III. říši byla základem suplik a intervencí na obhajobu protektorátní správní, kulturní, jazykové a personální autonomie. Na druhé straně Háchova skupina toužila, aby III. říše nebyla ztotožňována pouze s Německem. Z iniciativy J. Klimenta u Říšské poštovní správy byl změněn název na poštovních známkách z Deutsches Reich na Grossdeutsches Reich. (13)

Povinností německého lenního pána bylo autonomní „práva" vůči českému vazalovi dodržet, povinností českého vazala bylo akceptovat „princip ochrany malého národa vedoucím národem", národně socialistické hodnoty a pomáhat vítězství říše ve válce. „Ve staletí ilegalit jsem chtěl prosadit legitimitu starobylé státnosti i za cenu tvrdých dočasných ústupků." (J. Kliment). Odboj Háchova a Klimentova skupina neuznávala, neboť šlo o „boj nedovolenými prostředky mimo právo," jakoby snad III. říše byla právním státem. Naopak, krotké spory českých protektorátních notáblů o právní formulace, argumentace historickými privilegii, intervence za osobní přátele a známé při jednání s říšskými orgány a místy pokládal J. Kliment za „legální státoprávní odboj." (14)

Obraz němectví v české společnosti v protektorátu vytvářela též aktivně III. říše. „Autonomie" byla stále více formalizována, říšské instituce řídily chod protektorátní administrativy, mj. i česká masmédia a školství. Oficiálně prosazované zemské pojetí „autonomie" nad pojetím česky národním umožňovalo zvláště po roce 1942 infiltraci Němců do protektorátních struktur a jejich přímou účast na modelování českého povědomí. Češi se v protektorátu dostali do denního a přímého kontaktu s říšskými Němci. Tento styk také výrazně ovlivnil obraz Němce.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *