OBRAZ NĚMCE A NĚMECKA … (3)

logoJaký byl obraz Čecha a Němce, s nímž říšští Němci vstupovali do protektorátu?

Rozšířená říšskoněmecká učebnice dějepisu Geschichtsbuch fur die deutsche Jugend (Haache, U., Krumsteller, B., Schneider, B.) o českých středověkých dějinách, vyjma poznámky o prioritě germánského osídlení českých zemí a příslušnosti Čech ke svaté říši římské, mlčí. Větší pozornost věnuje dějinám 19. a 20. století. Němci v českých zemích jsou podle ní oběťmi české agresivity.

„Postupně Češi pod vlivem německé kultury dospěli a začali požadovat právo na sebeurčení. Posléze chtěli vytlačit Němce z vedoucího postavení ve státní službě a v průmyslu a založit si zvláštní stát v rámci habsburské monarchie. Češi ve městech se smíšeným obyvatelstvem bojkotovali německé obchodníky, rozbíjeli okna německých domů, přepadávali německé studenty v Praze na ulici. Usazovali se v německých vesnicích a průmyslových městech, čímž připravovali o práci německé rolníky a dělníky." (15) Česká agresivita pokračovala i v období ČSR. Češi, podle autorů učebnice, promyšleně likvidovali německé školství a vyhladověli německé obyvatelstvo. Jediné možné spravedlivé řešení bylo obsazení Sudet německým vojskem. Češi byli nepoučitelní a jejich agresivita pokračovala i v druhé republice. Obětí českého teroru se vedle Němců stali i Slováci.

Další studnicí poučení o Češích a Němcích, které ovlivňovalo německou veřejnost III. říše, bylo rasové bádání. V listopadu 1938 Streicherův Sturmer otiskl stať rasového výzkumného pracovníka Ernsta Wagnera „Rasový původ Čechů." Radikální protičeská tendence obsahu odpovídala nedávnému vyostření vztahů mezi ČSR a Německem. Čech je pojat jako negativní antipod Němce. Němci vděčí své vynikající nordické krvi za skvělé vlastnosti: tvůrčí podnikavost, píli, organizátorský talent, kolektivnost, odvahu, upřímnost, lásku k pravdě, hrdinské pojetí života.

Češi jsou národem rasově smíšeným. Většina Čechů má mongolskou krev, část Čechů má i krev germánskou. Češi s germánskou krví mohou dosáhnout vynikajícího postavení. Jsou potomky germánské horní vrstvy, která v uplynulém tisíciletí vystupovala v roli „osvoboditelů, vůdců a nositelů kultury v Čechách," nebo jsou potomky původních německých praobyvatel Čech a Moravy. Češi nejsou Slované, jak se sami mylně označují. Slovany jsou Srbové, Chorvati, Slovinci, Slováci a Ukrajinci. Ti patří k rase dinárské, ale smíšením s Góty mají i mnoho germánské krve. Jsou vysocí, mají hrdé držení těla, jsou čestní, mužně smělí, stateční a věrní.

Čech tyto vlastnosti nemá, neboť u něho dominuje mongoloidní původ. Čech je menší postavy, podsadité, zavalité stavby těla, kulaté lebky, tmavých vlasů a očí. Široké lícní kosti vystupují silně dopředu. Oči jsou malé a šikmo postavené, obličej široký, ústa široká. Typický je i nahoru ohnutý nos, kterému se říká „bohmische Nase“. Tyto znaky připomínají míšení mezi Kalmyky a Tatary.

Z českých charakterových vlastností je zdůrazněno „pokrytectví, špehování, zrada, nevěrnost, otrocká mysl, závist, obrovská lačnost po cizím majetku a lživost, zejména k výkonnému a nadanému německému národu je (český národ) naplněn sžírající závistí." Závěr rasového nacistického specialisty je zdrcující: české vlastnosti přivádějí Čechy k „podivuhodné podobě a příbuzenství se Židy." Tento nacistický obraz Čecha je v mnohém blízký obrazu Čecha, rozšiřovaného velkoněmecky orientovanými českými Němci v říši. (16)

Rudolf Jung v publikaci „Češi – 1000 let česko-německého boje," zdůrazňuje v duchu sudetoněmecké historiografie prioritu sídel Němců v českých zemích, německou civilizační misi v českých dějinách i agresivní charakter českého národního obrození proti českým Němcům. Český nacionalismus vzbudil prý obranný nacionalismus českých Němců. Zatímco v projevech českého nacionalismu vidí především „malichernou nenávist a úzkoprsost," u německého oceňuje „velkorysost, šlechetnost, velkodušnost, která hraničí s ústupností." Čechy neidentifikuje se Židy a přiznává jim i některé vlastnosti pozitivní, jako pracovitost a píli. Typickým českým znakem je alogičnost. Za důkaz tohoto tvrzení uvádí český kult sv. Václava, ačkoli šlo o knížete, který evidentně spolupracoval s Němci.

Z hlediska sociální skladby hodnotí Jung český národ jako národ rolníků. Velkoměsto a studium prý v tomto etniku probouzí jen všechny jeho špatné vlastnosti. Jung varuje říšské Němce před despektem a podceňováním Čechů. Stejně jako Wagner upozorňuje na českou houževnatost, se kterou si tento nepočetný národ zachoval v podmínkách soustavného německého tlaku svou identitu. „S obdivuhodnou houževnatostí se tento malý, husitskými válkami a třicetiletou válkou oslabený národ zachoval a vypracoval… Malý národ cizího původu se chce v německé střední Evropě nejen udržet, ale dát jí šach. Ano, chtěl dokonce víc, chtěl ji ovládnout." Obraz Čecha je obrazem hrozby pro Němce. Češi jsou asijsky záludní. Jsou-li v menšině, jsou ponížení. Jsou-li ve většině, dokáží se proměnit v „divoké zvíře", „brutální nestoudné orgie husitismu mají v krvi." Ve vztahu k Němcům jsou násilničtí němcožrouti -mezi Čechy a Němci je možný pouze totální boj! (17)

Uvedenému schématu odpovídalo i pojetí Čecha a Němce u Adolfa Hitlera. „Neopovrhuji jimi – je to osudový boj. Jsou rasová střepina, která vnikla do našeho národního těla a jeden z nás musí uhnout – buď oni nebo my." I v období protektorátu spatřuje Hitler v Čechovi záludnou hrozbu pro Němce. „Čím více se Čech ohýbá, tím je nebezpečnější. Skutečné plány skrývá za loajalitu." Čech je podle něho rozený nač nacionalista, pracovitý až pilný, nikoli však tvůrčí a disciplinovaný. Pro uvedené kladné vlastnosti je však Čech nebezpečnější než ostatní Slované. Shovívavý postoj vyvolává českou drzost a představu o Němcích, že jsou hloupí a slabí. Čechy lze zvládnout pouze brutalitou. (18)

Rasové výzkumy Čechů, provedené za protektorátu, daly Čechům příznivější vysvědčení, než se původně předpokládalo. Celkem 45 % Čechů bylo uznáno za rasově dobré, R. Heydrich hovořil o možnosti poněmčení 40 – 60 % Čechů. (19) A. Hitler pokládal nejlepší taktiku poněmčení („vyřízení") Čechů prostřednictvím zbabělých renegátů z vlastních řad, nahlodáváním národní identity zevnitř. Prototypy českých poražených zbabělců spatřoval Hitler ve sv. Václavovi a E. Háchovi: „Budeme vždycky vycházet lip se zbabělci, než se skutečnými muži. Čechy nejlépe vyřídíme tak, že na ně budeme prostřednictvím takových osob působit nepřetržitě a v dlouhém časovém období. Po Bílé hoře do r. 1867 to tak dělal rakouský stát, takže se nakonec každý Čech skoro styděl mluvit česky." (20)

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *