OBRAZ NĚMCE A NĚMECKA … (5)

logoRadikálně rasově nadřazený obraz Němce jako pána Čecha, úplně negující Českou identitu, který vnášeli do protektorátu nacisté, neodpovídal obrazu Němce jako lenního pána, formulovaného českou protektorátní vládní elitou.

 

Háchova a Klimentova vize byla nacisty takticky tolerována, neboť zdůvodňovala německou převahu a moc nad Čechy, ale v zásadě nebyla akceptována. Lenní pán totiž svému vazalovi garantuje určité vnitřní svobody, v daném případě státní autonomii.
Protektorátní autonomie byla však od počátku pouhou fikcí. Celá III. říše byla silně centralistická, rozmetávala historické zemské celky. „Samospráva vede k samostatnosti", zněla nekompromisní poznámka A. Hitlera. (25) Háchovy a Klimentovy historické státoprávní argumenty na obhajobu protektorátní autonomie byly Hitlerem s despektem odmítnuty jako „gymnaziální věda."

V afektu nad atentátem na R. Heydricha A. Hitler 9. 6. 1942 prohlásil E. Háchovi a protektorátnímu premiérovi Jaroslavu Krejčímu otevřeně: „Vím, že se domníváte, že zamýšlím omezit nebo zrušit vaši autonomii. Toto tlachání dokazuje, že mne naprosto nechápete. Mně dnes nejde o nějaké směšné formálnosti, jako je autonomie apod., nýbrž v sázce je osud a život českého národa. Buď se stanou poměry v Čechách a na Moravě pro mne únosné a český lid se změní pod vaším vedením… a pak bude moci žít v klidu, zůstat na své hroudě a pracovat ve velké říši, anebo nechápete vážnost situace a nedovedete změnit poměry, pak bude český národ z Evropy vymazán." (26)

Legistický zápas za zachování jistých právních vztahů autonomie, které by odpovídaly vztahu lenního pána a vazala, odmítl K. H. Frank, když J. Klimentovi poukázal, že český prostor je „německé vnitřní léno" a Hradčany jsou starým hradem německých císařů. (27)

Obraz Němce jako lenního pána Čecha za těchto okolností ztratil na věrohodnosti i u samotných jeho českých hlasatelů. Část z nich vědomě rezignovala na spolupráci s Němci jako na nemožnou, ačkoli za druhé republiky patřila k jejím nejohnivějším hlasatelům. Mnohé její představitele nacisté rovněž vystavili persekuci (např. Jiřího Havelku, Josefa Drachovského aj.) nebo odsunuli na bezvýznamná místa (Josef Kliment). Jiří Havelka konstatoval V. Klumparovi roku 1941: „Já sám jsem kdysi tvrdil, že je nutno s Němci se dohadovat, ale nyní jsem sám důkazem toho, že to není možné. Události daly za pravdu Tobě." (28)

Nerespektování obrazu Němce jako lenního pána Čecha nacisty živilo u háchovské reprezentace projevy jistého kolaboračního vzdoru, který však nepřerostl v projev protinacistického odporu.

Sám státní prezident E. Hácha pod vlivem svého konzervativního historismu propadl fatální stylizaci sebe sama jako „polabského knížete." (29) Přes nacistický teror období heydrichiády, faktické zrušení i fiktivní protektorátní autonomie, prohlubující se propast mezi českým obyvatelstvem a protektorátní elitou, výzvy československé vlády z Londýna k odchodu z politické scény poskytoval Háchův okruh nacistům nadále veřejnou podporu.

„Loajalitou se Hitlerovi aspoň pleteme pod nohy,“ zdůvodňoval v okruhu protektorátní byrokracie pokračující službu nacistům státní prezident. (30) Nepřekvapí proto, že v posledních letech války protektorátní ekipa rezignovala i z českého jazykového a kulturního svérázu, v němž původně spatřovala hlavní sloup české autonomie v III. říši. V kanceláři státního prezidenta se počalo úřadovat v německém jazyce a předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí předčítal své gratulace E. Háchovi rovněž v němčině. V hovorech k českému národu zdůvodňovali protektorátní vládní činitelé svou kolaboraci s německými okupanty obrazem Němce jako ochránce Čecha před hrůzami přímé války, později před bolševickou záplavou. (31)

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *