Kognitariát a informační společnost (I.)

logoKoncepce kognitariátu má samozřejmě spojitost s poznáváním, s aktivitou znalosti, intelektuální produkcí, řekněme s kolektivní inteligencí, ale je také spojena s myšlenkou proletariátu v pojetí marxismu.

Následující kompilace i různorodých ínternetových podkladů je určena k bližšímu seznámení se s problematikou, která se občas vyskytuje v politologických nebo sociologických publikacích. Jedná se o pojem kognitariát (v angličtině cognitariat). Můj příspěvek není přísně vědeckou studií, nýbrž jen souborem vyjádření různých autorů, jak jsem je získal průzkumem na internetu. (Seznam těchto zdrojů viz Látal, L, Kognitariát a jeho pojímání, politika / Diskusní projekt KSČM / socialismus 21. století / Diskuse.) V tomto okamžiku nepředpokládám aktuální diskusi k obsahu, ale předkládám ho jako podnět k rozpracovávání dalšími vědními disciplínami – filozofii, ekonomií, politologií, sociologií, psychologií aj.

Termín kognitariát, jako srovnání pracovníků informačních technologií a proletariátu 19. stol., je zejména populární mezi italskými filozofy a německo-rakouskou skupinou Oekopich, kteří do něho současně zahrnují představu, že podmínky pro marxistickou revoluci dozrály právě nyní.

Podle experta KSRF v oboru informačních technologií I. Ponomareva však v přísném slova smyslu absolutní znak rovnosti mezi pracovníky sféry informačních technologií a proletariátem, jak je traktován u Marxe a Lenina, nelze uplatnit. Především proto, že hlavním třídním znakem podle Lenina není profesní činnost, ale izolace od skutečnosti. Podle toho, jak se průmyslová epocha změnila v postindustriální místo materiální výroby, jako faktoru určujícího třídní strukturu společnosti, zaujala hlavní pozici, lze-li to tak říci, »výroba finanční«. Peníze, dělající peníze, peníze jako zboží v libovolném měřítku, vytvořily jinou strukturu kapitálu než podle Marxe, nebo, jak se užívá v současné terminologii, vytvořily »světové finančnictví*. Navíc díky neobyčejně rozvinutému systému světových fondových trhů se kardinálně změnil důraz na vlastnosti vlastnictví (majetku). Právo vlastnictví se samo stalo zbožím. Díky tomuto neznatelnému, ale v podstatě podmiňujícímu ekonomickému »pokroku«, potlačujícímu většinu obyvatelstva na planetě, je přivedlo do postavení proletariátu 19. století.

Přirozeně se skuteční hospodáři světového finančnictví snaží všemožně zavést takový typ ekonomiky, který zejména na Západě získal název »ekonomika kasino«. A můžeme směle věřit tomu, že skutečná kontrola nad všemi seriózními valutami a toky fondů na světě nenáležejí naprosto běžným akcionářům nebo držitelům bankovních vkladů. Jestliže tvrdíme, že naše doba je epochou přechodu od industriální k informační společnosti, pak opravdu nejaktivnějším a nejpokrokovějším oddílem společnosti musí být nositel jiné výrobní sféry než průmyslový pracovník, který se obvykle dává do souvislosti se společností průmyslovou.

Současný přední oddíl, jemuž náleží se stát jádrem nové společnosti, musí sestávat z těch, kteří jsou objektivně zainteresováni na změně společenské formace, na společenském pokroku. Ponomarev si myslí, že jsme současníky zrodu nového nositele ideologie vykořisťovaných, „proletariátu poznání (vědomostí)“ informační éry, těch, kteří jsou zainteresováni na výrobě informačních výrobních prostředků. Takže, jak proletariát 19. stol., tak také tito noví pracovníci v souladu s leninským vymezením nevlastní výrobní prostředky a následně ve specifickém společenském rozdělování práce musí prodávat svoji pracovní sílu.

Proletáři dnes jsou nejen ti, kteří pracují u Microsoftu, ale i indičtí programátoři v Bangalooru, i ruští programátoři, kteří vytvářejí programy pro západní nadnárodní korporace, stejně jako inženýři prodávající svoji práci novým hospodářům bývalých sovětských podniků. Navíc k vymezení proletariátu se v mnohém přičítají žurnalisté, reportéři a spolupracovníci novin a časopisů. Tito lidé rovněž nic nevlastní, a prodávajíce svoji práci, upadají do plné závislosti na těch společnostech, pro které pracují. Pravda, někteří z nich jsou připoutáni postavením nájemníka, snad i lokaje, ale to je již, jak se říká, osobní volba každého.

Jestliže souhlasíme s tím, že oni jsou dnešním proletariátem, tak se podívejme i na koncepci diktatury proletariátu vyzdvihovanou komunisty. Dnes, žel, nacházíme pouze diktaturu buržoazie, kontrolující informační toky. Kdo má možnost kontrolovat počítačové sítě a telekanály, ten má možnost kontrolovat prostředky řízení společností vcelku.
Proto boj za kontrolu nad prostředky masové komunikace ze strany levicových stran a organizací znamená dnes boj za vlast.

To se neprotiví leninské teorii, ale je v souladu s dnešními podmínkami, v nichž je nutno nově nazírat na prvořadé úkoly revoluce r. 1917. Tehdy šlo o obsazení pošty, telefonu, telegrafu. Proto základním úkolem pro současné komunisty se jeví nutnost probuzení třídního uvědomění »nového proletariátu« jako nositele změn. To ovšem ještě neproběhlo, protože zdaleka ne všichni představitelé různých profesí a sociálních skupin pocítili na sobě, že jsou jednou třídou a uvědomili si svoji historickou roli. Avšak lze již zaznamenat příznaky toho, že u mnohých představitelů »nového proletariátu« vzniká pocit nějaké korporativní solidarity, což lze dobře poznat jak v programátorských, tak i novinářských produktech.

Podle italského levicového aktivisty a teoretika v oboru masových sdělovacích prostředků F. Berardiho Bify je myšlenka kognitariátu spojena s ideou, že v průběhu posledních let, zejména v poslední dekádě, ztrácíme kontakt se svojí sociální podstatou a s naší fyzickou podstatou. Sítová (internetová) kultura a všechny nové formy digitální produkce a nové prostředky (média) eliminují naše vztahy s naší sociální podstatou. Ale v době sociálních a ekonomických krizí jsme nuceni brát v úvahu i ten fakt, že opravdu máme podstatu sociální a fyzickou. Kognitariáni jsou pracovníky virtuální produkce, s ní se někdy až ztotožňují, ale existuje okamžik, kdy si i oni uvědomují skutečnost, že nejsou čistě virtuální, že nejsou čistě ekonomičtí, ale že jsou také fyzickými těly. Ne nadarmo A. Kroker a Einstein nazývají kognitariát „virtuální třídou.“

Pokračování

Autor: Ivo LÁTAL, předseda rady teoreticko-analytického pracoviště ÚV KSČM

Zdroj: Naše ALTERNATIVY

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *