Kognitariát a informační společnost (II.)

Koncepce kognitariátu má samozřejmě spojitost s poznáváním, s aktivitou znalosti, intelektuální produkcí, řekněme s kolektivní inteligencí, ale je také spojena s myšlenkou proletariátu v pojetí marxismu.

Ve své studii o nemateriální práci S. Ovan soustřeďuje svoji pozornost na objevení se nové třídy, zvané kognitariát. Ten je většinou charakterizován svojí nemožností oddělit kategorie práce a volný čas. Uvedená třída je identifikována v přeneseném a často využívaném pojetí – omezení lidské práce mozků nebo ve vysoké technické tvořivé práci. Nejdůležitějším na objevu této třídy je, přesně vzato, že je vztahována k představě všeobecně vzdělané vrstvy, nebo jak říká jiný autor P. Virno, k systému, který zahrnuje poznávání modelů, jejichž strukturou je sociální komunikace. Takový vztah uvádí do souvislostí nehmotnost práce s nehmotnou, kolektivní a nesjednocenou podstatou. Našel jsem i vyjádření, že kognitariát je duševní tovární dělník (pracovník). Podle E. Bonelliho existuje i kognitariát ve výzkumu, který může být smluvně zavazován k zaměstnání jen z dobré vůle zaměstnavatele. Ten plní při nejmenším poznávací úkoly a pracuje třeba v bibliografickém průzkumu, ve vytváření databází a kódování informací. Přijetím tohoto dočasného zaměstnání tak mladí vědečtí aspiranti, doktorandi nebo výzkumníci doufají, že si vybudují dobrou pověst u odborné veřejnosti a získají tak později permanentní zaměstnání. Ale to je obtížné, když se výzkumníci »potulují« z krátkodobého úvazku do jiného, vždy s jiným tématem a tak vzdáleným, že je nemožné dosáhnout kritického názoru k předmětu, který studují. Proto musí být vytrvalí a vzdělávat se v sítové (elektronické) práci při suplování postavení a v časově omezeném vyučování, než je někdo doporučí k trvalému zaměstnání (uvedené vychází ze zkušeností v západních zemích, ale asi je platné pro kapitalismus kdekoli).

Podle K. Krzysztofka je kognitariát novou společenskou třídou, zvanou rovněž znalostní elita, která se profesionálně zabývá soustřeďováním, tvorbou, zpracováváním a distribucí informací. Přichází jako nová řídící síla v informační společnosti. Schopnost užívat počítač a internet se pro členy takové společnosti stává přirozeným atributem a je dnes stejně důležitá jako schopnost číst a psát, zvláště s důrazem na formování generace rozvojových zemí.

Podle mínění A. Tofflera bude zvláště vzrůstat třída pracujících, jmenovitě těch, kteří pracují a budou základem znalostí, a i on navrhuje pojmenování této třídy kognitariát. Nejdůležitějším principem je při tom právo vlastnictví na informaci jako nový druh vlastnictví, nepřítomný v době existence společnosti v tzv. druhé vlně. Z toho vyplývá, že řízení v oblasti přijímání klíčových rozhodnutí má ten, kdo vládne informací. To je v koncepci A. Tofflera nová třída, kontrolující procesy výroby i šíření informací. A. Toffler ovšem nepřiznává marxistické pojímán! kategorie třída vůbec.

V interview s I. Ponomarevem byl zadán dotaz, jaký vztah má kognitariát k proletariátu v pojetí marxismu. Odpověď zněla, že koncepce kognitariátu má samozřejmě spojitost s poznáváním, s aktivitou znalosti, intelektuální produkcí, řekněme s kolektivní inteligencí, ale je také spojena s myšlenkou proletariátu v pojetí marxismu. Kdo jsou proletáři? Jsou to lidé, kteří nemají co ztratit, protože nemají majetek. Kognitariáni mají pouze svoji intelektuální pracovní sílu a současná krize „Nové ekonomiky“ bude odkrývat naši sociální přirozenost, naše sociální vztahy každého s každým.

Dále byl plozen dotaz, zda marxismus odhalil možnost osvobození proletariátu revoluční silou a jak si I. Ponomarev představuje osvobození kognitariátu. Odpověď zněla: „Nevím. Nikdo to neví, protože jsme na začátku procesu. Na počátku poslední dekády, možná v posledních dvou dekádách, jsme byli svědky formování nového kompletního druhu vztahů mezi současným lidstvím a jeho technickým podnikáním. Výrobní procesy je v tomto období rychle měnily. Byli jsme hluboce oklamáni přesvědčováním ze strany neoliberální ideologie, že konec podnikání a práce jsou totožné, že kapitál a práce jsou totožné, a že intelektuální práce je úplně odlišná od předcházejících forem práce.

Vnímání naší skutečnosti se hluboce zhroutilo. Myslím, že proces emancipace ještě nezačíná. Jedná se pouze o tendenci ke krizím »Nové ekonomiky«, a my můžeme začít s chápáním, čím by tento proces mohl být. Máte pravdu, věk revolucí je uzavřen. Pravděpodobně kognitivní práce, pro kognitariát proces emancipace, je toutéž věcí jako objevování nových poznávacích forem bez spojení s kolektivním chápáním.“

Podle F. Berardiho společenská práce kolektivního poznávání, nebo všeobecného vzdělání, jak Marx psal v Grundrisech, trvá jako vládnoucí v kapitalistických společenských vztazích, vzdor její formální nezávislosti. Marx rozeznával dva druhy nadvlády kapitálu nad lidskými aktivitami: formální nadvládu a skutečnou nadvládu.

Formální nadvláda je legálním podvodem kázně, legálním podřízením lidského času kapitalistovu vykořisťování. Skutečná nadvláda je technologická a materiální závislost společenské aktivity v kapitalistické formě společenských vztahů. My jsme pravděpodobně dnes na vstupu do nové fáze kapitalistické nadvlády, formální i reálné. Jedná se o duševní nadvládu, uskutečňovanou prostřednictvím pronikání semiotického kódování kapitálu bez kolektivního mozku, bez jazyka, bez myšlení a poznávací aktivity. Kapitalistický vzor je vtlačován do kolektivního vzdělávání, dovnitř techno-společenského rozhraní, do semiotického základu společenské komunikace.

Nové všeobecné pojmy jako »informační společnost, znalostní společnost, ICT společnost« jsou metafory, které charakterizují znalostní a technickou informační společnost, tvořící společnost současnou. Technologie přestala být sítí přizpůsobení se předběžnému zavedení k užívání, které na druhé straně nerozšiřuje její technické aplikované znalosti (techniky), zužitkovávající se na základě jejich rozumné dimenze. V našich společnostech je technologie charakterizována jako existující techno-politika: komunikativní a interaktivní sociální podklad, který spřádá nepředvídatelné vztahy moci v každé z technických společností, které nás obklopují.

Nový pohled na budoucí společnost podle P. F. Druckera také impozantně změní druh práce a základní subjekt práce. Podle dřívější představy ekonomů byly základním subjektem práce pracující – proletariát, ale různí autoři vyjadřují různé představy o budoucí společnosti, a to odráží i různé názvy pro takovou společnost. Např. P. F. Drucker (1971) a A. Toffler (1985) hovoří o znalostní společnosti, jiní hovoří o postindustriální, informační, neformální nebo duální (dvojí či dvojité) společnosti.

Dnes lze již hovořit o čtvrté informační etapě technologického způsobu ovlivňování člověka a techniky. Informatizace je spojena s nejširším uplatňováním počítačů a počítačových sítí v souladu s dokonalými prostředky spojení. Počítač se ukázal unikátním prostředkem automatizace intelektuální činnosti. Jestliže předcházející prostředky automatizace zaujímaly jen sféry materiální výroby (ulehčovaly práci rukou, ale ne rozumnou činnost mozku), tak počítačově-informační technologie ovládly bezprostředně intelektuální sféru, jejíž možnosti vyrostly ve srovnání s obdobím předpočítačovým.

Můžeme si zadat i takovou otázku, nakolik je informační prostředek idea nebo realita? Informatizace společnosti jako neodvratný stupeň sociálního rozvoje se vyznačuje nejen zvýšením efektivnosti veškeré společenské výroby, ale i změnou kvalifikované profesionální činnosti lidí, systému vzdělávání, optimálního vztahu práv a svobod osobnosti, a také změnou v celkovém obrazu života společnosti. Informatizace společnosti – to je proces, v němž sociální, technologické, ekonomické, politické a kulturní mechanismy nejsou spojeny prostě, ale jsou slity v jeden celek. Představuje sama o sobě proces progresivně nadcházejícího využívání informačních technologií pro výrobu, přepracování, ochrany a distribuce informací, a zejména znalostí. Výsledek toho se jeví jako vznik informační společnosti, znamenající radikální přetváření nejen ve sféře výrobních struktur a technologií, ale zejména ve sféře sociálních neekonomických vztahů, v kultuře, v duchovním životě i v její samotné existenci.

Radikální změny ve všech oblastech sociálního života, spojené s informatizací, našly odraz v tzv. koncepcích informační společnosti, rozpracovávaných a rozvíjených filozofy a sociology zemí úspěšně uskutečňujících informační revoluci. Jedním z hlavních specialistů v oblasti informací J. Martin v knize Informační společnost píše: »V souvislosti s pokrokovou tendencí rozvoje v průmyslovém odvětví zemí se může informační společnost vydělit jako společnost, v níž informace a úroveň jejího využívání je podstatným obrazem ovlivňujícím kvalitu života a také perspektivy ekonomického rozvoje a sociálních změn. V takové společnosti úroveň života, charakter práce a odpočinku, systém vzdělávání a trh poutají na sebe rostoucí vliv informací a vědění.«

oznamenávám, že samotný termín informační společnost se objevil díky knize »lnformační společnost jako společnost postindustriální* japonského futurologa, ředitele národního Institutu informační společnosti J. Masudy, která byla vydána v r. 1981.

l tento krátký internetový průzkum názorů významných autorů na závažné otázky kognitariátu a informační společnosti však ukazuje, že dějiny zrychlily krok a přinášejí řadu nových jevů, se kterými se progresivní společenské hnutí musí vyrovnat. Ukazují však také, že fenomén novosti není až zase tolik absolutní, že marxismus poskytuje dost možností k jeho interpretování a zprostředkování a může významně přispět k rozvoji takové společenské praxe, která bude s to změnit svět.

Autor: Ivo LÁTAL, předseda rady teoreticko-analytického pracoviště ÚV KSČM

Zdroj: Naše ALTERNATIVY