ZE ZPRAVODAJE EUROPOSLANCE D. STROŽE (9)

euO LISABONSKÉ SMLOUVĚ, RADARU I ČESKÉM PŘEDSEDNICTVÍ

Rozhovor s europoslancem Danielem Strožem

■ Řekl jste, že našim politickým představitelům nezbývá, než se učit v Unii
prosazovat. Je vůbec možné v Bruselu a ve Štrasburku něčeho dosáhnout,
když jsme tak malým státem?

Jsou snad Irové větším nebo důležitějším státem? Na počet obyvatel jich není ani polovina. Přesto Unii řekli jasně, co se jim na Lisabonské smlouvě nezamlouvá. Nyní jim byly potvrzeny výjimky: zůstane jim tradiční vojenská neutralita, budou dál sami rozhodovat o výši svých daní a také jejich negativní postoj k potratům si budou dál nezávisle diskutovat. A konec konců i přes to, že podle údajně „neměnitelné“ Lisabonské smlouvy se měla početně zredukovat Evropská komise, čímž by jako doposud svého Komisaře neměl mít nastálo každý stát, Irové si prosadili, že ten jejich zůstává. Muselo být pak usneseno, že všech 27 Komisařů zůstane i ostatním do budoucna. Teprve až po uznání těchto změn je Irsko ochotno na podzim příštího roku referendum zopakovat.
Díky Irům tedy neztratí trvalého Komisaře ani Česká republika, jejíž premiér Mirek Topolánek se teď naparuje, jako by to snad byla jeho zásluha. Měl by se ale už teď spíše starat o to, aby tím příštím našim zástupcem v EK byl někdo alespoň tak schopný, jako předčasně odvolaný Pavel Telička. Myslím si také, že českým vládním vyjednavačům by v žádném případě neměly ujít některé nejasnosti kolem Lisabonské smlouvy ve vztahu k tzv. Benešovým dekretům. Různící se právní výklady Charty základních práv a svobod, která je závaznou přílohou smlouvy, totiž již teď nasvědčují tomu, že by skrze ni mohlo dojít k případným pokusům o navrácení po válce zkonfiskovaného majetku vysídlencům a kolaborantům. Vyžadována by měla být pro ČR co nejdůrazněji nějaká speciální klauzule ve smlouvě, která by tyto pokusy dopředu znemožnila.

Říkám-li, že se musíme naučit v Unii prosazovat, myslím tím současně i na odpovědnost českých voličů. Pouze na nich záleží, kdo bude řídit tento stát, jenom oni rozhodnou, kdo bude vyslán do Evropského parlamentu. Nenávratně již pominula doba před rokem 1989, na tu je možné pouze vzpomínat. A uvědomovat si přitom zároveň, že v nynějších společenských podmínkách není už hrdinstvím nejít k volbám, to je naopak trestuhodná chyba! Po nedávných krajských volbách začínám být ale poněkud optimista.

■ Zmínkou o těch volbách jste mi připomněl, že změnou ve vedení Plzeňského kraje tam došlo i k odmítnutí amerického radaru v Brdech…

Vím také, že nejnověji i čerstvě zvolení zastupitelé Středočeského kraje na svém zasedání odmítli americkou základnu, a to na návrh předsedkyně klubu KSČM Jiřiny Fialové.

■ Takže to vlastně může posloužit jako doklad vašeho optimismu. Je ale známo, že i vy jste se již od počátku na půdě EP za odmítnutí radaru zasazoval…

Snažil jsem se využít všech mně dostupných prostředků, abych Evropský parlament přesvědčil, že samostatné vyjednávání české vlády s USA o radaru není v souladu s politikou EU. Když už jsme vstoupili do EU a do NATO, není nejmenšího důvodu, abychom na českém území budovali americkou vojenskou základnu. USA by se měly spíše stáhnout i ze svých základen třeba v Itálii, nebo v Německu. Těší mě, že mou levicovou frakci GUE/NGL podpořil v tomto úsilí Martin Schulz, předseda sociálnědemokratických poslanců v EP. Nedávno vyzval nově zvoleného prezidenta USA Baracka Obamu, aby zrušil v Evropě veškeré plány na výstavbu protiraketového štítu.

Zabránit příštím válečným konfliktům ve světě nelze přece v žádném případě stupňujícím se vyzbrojováním, namířeným vždy „proti někomu“. Nikdo mi nenamluví – a už vůbec ne jeho knížecí milost Schwarzenberg – že radar, který by měl být v ČR instalován, není namířen proti Rusku. Nepřekvapuje mě proto, že ruský prezident Medveděv před pár týdny oznámil, že na tzv. americký štít odpoví rozmístěním svých taktických raket v Kaliningradu.
Hospodářsky se nadále regenerující Rusko, a to všem negativním prognózám na truc, může být brzy pro bankrotující Spojené státy hodně nebezpečnou konkurencí.
Pro unijní Evropu je ale – a také i zůstane – především neodmyslitelným obchodním partnerem a současně kontinentálním zdrojem energií a surovin, bez nichž se neobejde.
Pomatení čeští novináři to nazývají ironicky „kamarádit se s Ruskem“, neříkají ovšem už, jak by to dopadlo, kdyby se otrávení kremelští odvrátili od EU a věnovali se plně Číně. Věřím, že američtí občané si co nevidět začnou klást otázku, jestli jejich země má i nadále vydávat na vojenský rozpočet skoro stejně tolik, jako do armád investuje celý zbytek světa. Při tamní stoupající nezaměstnanosti a prudce klesající životní úrovni k tomu budou mít příležitost. A možná také prezidenta, který jim bude ochoten naslouchat.

Pokračování

Informace o aktivitách europoslance Daniela Strože. Vydání financováno frakcí GYE/NGL Evropského parlamentu. Prosinec 2008

Ze stránek http://www.kscm.cz/article.asp?thema=3871&item=38658&category

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *