Lex Hlinka

hanoPravicové kruhy i na Slovensku ovlivňují současné dění falešným výkladem dějin a do historie patřících osobností.

Zákon o zásluhách získal již dříve M. R. Štefánik, aktivní účastník zahraničního odboje proti habsburskému mocnářství, ale to je sympatické a zcela potlačuje fašistické štvaní, že Štefánika sestřelili Češi při návratu z Itálie do již osvobozené Československé republiky. Dnes se podívejme na Andreje Hlinku českým pohledem a se smyslem pro objektivní poznání. Kriticky myslící opozice vyslovuje podezření, že oslavou Hlinkova kultu se otevírají cesty k ocenění Josefa Tisa i slovenského fašistického Státu.

Pročeské sympatie

andrej_hlinkaAndrej Hlinka se narodil v roce 1864 v Černové a působil jako farář, později i prelát a papežský protonotář, přesto byl pod zpravodajským dozorem, dokonce byl perzekvován. Tehdy se vyslovoval pozitivně o českých politických tendencích a přál si, aby také Slovensko bylo úspěšné v hospodářském, kulturním a společenském životě jako české země. Již tehdy mu unikaly historické souvislosti, Slovensko se vyvíjelo v podmínkách uherského státu, nemělo po staletí svůj stát a vinou vládnoucí garnitury zaostávalo za vývojem ve střední Evropě – nejzřetelnějším projevem bylo zanedbané školství a zanedbávání slovenské emancipace. Slováci nebyli vůbec uznávaným etnickým celkem a uherská administrativa je řadila mezi Maďary z Horního Uherska. Úřední maďarštině se věnovalo až 21 hodin výuky, včetně odborných předmětů, slovenskému jazyku jen 5-6 hodin.

Občas A. Hlinka oceňoval český zájem o Slováky a jejich podporu zejména v oblasti školství, osvěty a kultury. Někdy se projevil jako mluvčí katolické církve, publicisticky útočil na Jana Husa a na husitství, také sokolskou myšlenku neměl rád a očerňoval i výchovu dětí v DTJ, prováděnou v duchu sociálně demokratické strany. S českými novináři našel shodu, že v Maďarsku je sice 229 středních škol, ale poslední tři slovenské ústavy byly zrušeny.

Za aktivity ve prospěch slovenského lidu se Hlinka ocitl před soudem a v roce 1906 dostal několik dnů vězení a pokutu l500 korun. Jeho soudní pře s uherským státem vyvolávala v českých zemích sympatickou pozornost, ale lidovou sbírku na jeho peněžitý trest rakouské úřady zakázaly. Ještě větší pozornost a popularitu vyvolal Hlinkův spor s maďarským biskupem A. Parvym.

Největší pozornost v Čechách vyvolala střelba do lidu v Černové 27.10.1907. Věřící si přáli, aby nový kostel otevřel Andrej Hlinka místo maďarského kněze Pazúryka. Četnictvo rozehnalo demonstraci katolíků, na místě zůstalo devět zastřelených a dalších šest obětí zemřelo dodatečně. Utlačovaných Slováků i samotného Hlinky se ujala česká veřejnost, tisk i čeští politikové. Hlinka byl zván na četné přednášky na Moravu i do Čech. Objasňoval postavení slovenského lidu a zcela opomněl protihusitské výpady. Dokonce jeho kritice podrobení sociální demokraté se zachovali ušlechtile. Vedení strany vydalo projev sociálně demokratického poslance v Říšské radě pod názvem Řeč k svědomí Evropy . České levicové hnutí v řadách dělníků i inteligence jednoznačně podpořilo A. Hlinku, vyvolalo obranné tendence v Evropě, aby Hlinka nebyl viníkem četnického běsnění.

Necírkevní aktivity

A. Hlinka nepřestal být knězem, ale po svých životních zkušenostech, kdy i papež se na něho informoval, se věnoval politické dráze, nutno dodat, že v konzervativním duchu s pravicovou orientací a znova jen potvrdil, že pravice má reakční tradice. Přesto, že zažil četnickou střelbu do lidu a poznal i upřímnou solidaritu českého lidu vůči Slovákům.

Konzervativní názory měl Hlinka na vše lidské, na manželství, sex, výchovu dívek, rozvody, módu, kulturní život, na náboženskou a vůbec myšlenkovou toleranci apod.

Dne 2.12. 1912 se konala porada slovenských aktivistů s úmyslem podpořit katolictví ve světském prostředí a světskými cestami a metodami. Inspirace přicházely z okolních států, kde již existovaly křesťanské strany. Cílem se stala aktivizace strany ĺudové, vzniklé již v roce 1906, ale s malou průrazností na veřejnost, také pod vlivem maďarské perzekuce. 29.7.1913 v Žilině se do čela strany dostal Andrej Hlinka, zástupcem byl F. Skyčák a tajemníkem F. Juriga, více orientovaný na znalosti poměrů v Čechách. Zvýšená aktivita se v ĺudové straně projevila až v prosinci 1918. To bylo již poměrně pozdě. Pod vlivem vysoké církevní hierarchie, převážně maďarského původu, se katolická církev orientovala na habsburskou monarchii a na této pozici vytrvala až do počátku listopadu 1918. Katoličtí aktivisté neochotně a váhavě podpořili nově vzniklou republiku, nebrali však místa v národních výborech, v nově zřizované republikánské administrativě. Evangelíci byli čilejší, také první absolventi vojenských škol byli převážně slovenští evangelíci. Jim také idea čechoslovakismu nebyla cizí. Používání české bible nebylo nic neznámého.

Ve volbách v roce 1920 postupovala ĺudová strana společně se stranou lidovou, ale již v listopadu 1921 ĺudová strana vytvořila vlastní Klub v parlamentu a postupovala již nekorigovaně. Příčin bylo několik. K odlišení přijala pozměněný název: Hlinkova slovenská ĺudová strana.

A. Hlinka se cítil dotčen, že není hlavním, nejraději jediným mluvčím Slovenska a současně tím politologicky vyjadřoval zájem slovenské buržoazie o větší podíl na moci.

Protičeské tendence

Andrej Hlinka používal a sám podněcoval protičeské tendence na Slovensku. Kde je příčina protičeských projevů a stanovisek?

l) Katolická církev neměla již privilegované postavení, jako tomu bylo v podmínkách habsburské monarchie.

2) Slovenská veřejnost pod vlivem katolické církve nebyla vůbec připravena reagovat pozitivně na masový útěk věřících z katodické církve. Jen během roku 1920 ubylo mezi Čechy 1,388.000 římských katolíků. Část přešla do církví evangelického směru, část, především v průmyslových regionech, zůstala bez vyznání, v počtu ateistů patřila západní část ČSR k předním regionům na světě. Ostatně tato tendence je patrná do dnešních dnů. Nutno poznamenat, že tehdy neexistovala komunistická strana. Vystupování z katolické církve bylo živelné, podmíněné dosavadním chováním zejména vyšších hodnostářů církve. Pozorovatelný byl vliv husitství, vytýkala se podpora války, pobělohorská perzekuce, podpora habsburské nadvlády, netolerantnost apod. A. Hlinka byl udiven. Klesla i autorita slovenských kněží. Před volbami se mnozí Češi, učitelé, četníci, vojáci apod., ptali Slováků, koho budou volit a dostávalo se jim začasté odpovědi: Až co řekne pan farář . Takové pojetí vyvolávalo ironické poznámky a místní faráři byli pobouřeni, že již nejsou autoritou pro své ovečky. Také odstranění křížů ze školních tříd vyvolalo neklid a pobouření. A. Hlinka hystericky přeháněl, když své věřící upozorňoval, že se spojili s kacířskými Čechy, kteří dokonce chtějí výročí Jana Husa za státní svátek.

3) Další pokřik se strhl po realizaci pozemkové reformy, že se církvím bere půda. Za náhradu byl odebrán pozemkový majetek například ostřihomskému arcibiskupství.

4) Hlinka také využíval maďarské, polské a německé nevraživosti vůči ČSR. Za polské podpory odjel s F. Jehličkou do Paříže, aby tu pomluvil čs. republiku. Po návratu byl dočasně internován, což plně využil v další agitaci. Až bude ĺudová strana u moci, říkal, odvděčí se Polsku. Pak ho společně s nacistickým Německem přepadla a podílela se na zahájeni druhé světové války.

Protidemokratické akce

V zájmu prosazení svých separatistických cílů nechal A. Hlinka organizovat a šířit od roku 1922 ve východní části republiky fašistické názory, nejprve odkoukané z Itálie, později od oddílů SA v Německu. V Rodobraně se vycvičili budoucí vůdcové pro válečné tažení nejen proti Polsku, ale hlavně proti SSSR. Také většina arizátorů tu měla své rodiště, stejně jako pronásledovatelé Židů a v roce 1939 i Čechů.

K protidemokratickým aktivitám patří dotek jeho strany s polskou výzvědnou službou a s militaristickým režimem, byť katolické orientace.

O antidemokratické, ale i protistátní angažovanosti svědčí špionážní aféra V. Tuky a Hlinkova sympatie člověku, který byl odsouzen v roce 1929 za špionáž ve prospěch fašistického Maďarska na 15 let vězení. A. Hlinka ho s propagandistickým důvodem navštívil ve vězení. V době před Mnichovem se nerozpakoval navazovat styk se Sudetoněmeckou stranou. Slovenští poslanci ĺudové strany na protest opustili vládní pozice. V tisku ĺudové strany je dodnes zřetelná tendence směřování k vazalské formě fašismu, opírajícího se nejprve o italský korporativní fašismus, po roce 1934 ještě sytěji o nacismus. S tím souvisel i nevybíravý antikomunismus. Vzniklo tak ideologické podhoubí pro státní doktrínu slovenského státu pod dominantním vlivem nacistického Německa.

A. Hlinka zapomínal, že i pro dobrou věc je nutno získat v parlamentu většinu a to se nedařilo, na Slovenku působily politické strany s čechoslovakistickým programem, zejména když měly ústřední centra v Praze. A nelze zapomínat na slovenské evangelíky s mnohem vyváženějším poměrem k Čechům.

Politickou demonstrací separatistických sil, krytých heslem autonomie, se staly oslavy k datu založení chrámu v Nitře v srpnu 1933. Zde se také zrodilo heslo Hitler – Hlinka jedna linka . Protičeské a protidemokatické demonstrace využila německá, polská a maďarská propaganda. 8. února 1938 navštívil A. Hlinku K. H. Frank, aby dohodli spolupráci s cílem rozbít Československo. V srpnu 1938 Hlinka zemřel.

Jiří FRAJDL

http://www.halonoviny.cz, 8. června 2009

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *