Libye: dokonáno jest

Nejvýstižnější analýza situace…

 Bezprostředně po brutální vraždě Muammara Kaddáfího generální tajemník NATO oznámil konec války proti Libyi. Tedy nikoliv války, ale „vzdušné kampaně na ochranu civilistů“, jejímž cílem NEBYLO zabít vůdce libyjské revoluce. Proto NATO bombardovalo Kaddáfího sídlo, kde rakety zabily jeho tři vnoučata. Proto došlo ke genocidě obyvatel města Syrta, kde lid do poslední chvíle bránil zelenou revoluci. Nakonec i kolonu automobilů, která Kaddáfího převážela, zasáhly humanitární bomby. Kaddáfí ale NEBYL cílem „letecké operace“. Žijeme v Orwellově světě… ¨

Tzv. povstání, které započalo v polovině února, ve skutečnosti nebylo spontánní rebelií většiny obyčejných Libyjců, ale hrstky islamistů z východu země, kteří byli vůči sekulární povaze Kaddáfího režimu v opozici od počátku 70. let. Mnozí jsou napojeni na Al-Kajdu a stejně jako zahraniční žoldáci, kteří jim přišli na pomoc, se 85 % z nich hrdě označuje za sebevražedné atentátníky. Později se k nim připojili někteří exponenti džamahíríje, kteří zběhli, aby si zachránili krk, uvědomivše si, že proti mnohonásobné přesile NATO se nedá zvítězit. Města a vesnice musely být nejprve zasypány humanitárními bombami, aby do nich následně mohli vpochodovat „vítězní rebelové“, infiltrovaní agenty CIA a MI6. To je lidové povstání par excellence. Kdyby byl Kaddáfí libyjským národem opravdu tak nenáviděný a povstala proti němu většina lidí, bylo by zapotřebí intervence NATO? Bylo by zapotřebí tisíců náletů a zdlouhavého dobývání velkých měst v průběhu sedmi měsíců? Konaly by se statisícové demonstrace na podporu Kaddáfího a zelené revoluce? Před světovou veřejností tak hrstka „rebelů“ a žoldáků de facto legitimizovala válku Západu proti Libyi a média ji ještě interpretovala jako humanitární misi.

Libye versus Egypt a Tunisko

Tzv. libyjské povstání bylo klasifikováno jako součást tzv. Arabského jara, které skoncovalo s dlouholetými autokraty v Tunisku a Egyptě. Situace a životní úroveň v Libyi však byla v polovině února 2011 diametrálně odlišná. Záměrně používám minulý čas, protože po sedmiměsíčním bombardování je Libye v troskách a životní úroveň obyvatel se dramaticky propadla. Veškeré pokroky učiněné v postkoloniálním období během posledních 40 let byly zničeny. Zatímco v posledních letech ve většině rozvojových zemí ceny základních potravin a pohonných hmot enormně vzrostly – v důsledku tržních deregulací, zrušení cenové kontroly a odstranění dotací podle receptů Světové banky a MMF – Libye si jako jedna z mála zemí udržela systém cenové kontroly u základních potravin, a to až do začátku války. Zatímco stále rostoucí ceny jídla a vysoká nezaměstnanost v Tunisku a Egyptě vyvolaly masové sociální nepokoje a v důsledku i pád autoritativních režimů, v daleko bohatší libyjské společnosti k ničemu takovému nedošlo.

V Libyi, nazývané africkým Švýcarskem, se podařilo vymýtit chudobu a negramotnost, zavést bezplatnou veřejnou zdravotní péči, bezplatné vzdělání, zrovnoprávnit ženy ve společnosti, překonat tradiční arabský rasismus vůči černým Afričanům a vybudovat moderní infrastrukturu v zemi, kde dříve byla jen poušť. Projekt „velké umělé řeky“, označovaný nepřáteli jako megalomanský, vytvořil mnoho nových pracovních míst s cílem zajistit Libyi zemědělskou autarkii. Veřejná zdravotní péče byla v Libyi před „humanitární intervencí“ NATO nejlepší v Africe. Džamahíríje poskytla svým občanům to, o čem si v Egyptě a Tunisku – ostatně i v USA – mohou lidé nechat jenom zdát: bezplatné kvalitní školství a zdravotnictví. Kojenecká úmrtnost poklesla ze 70 tisíc v roce 1980 na 19 tisíc v roce 2009. Ve stejném období vzrostla průměrná délka života ze 61 na 74 let a patří tak k nejvyšším v rozvojovém světě. Tato fakta je potřeba neustále připomínat, protože v mainstreamových médiích se o nich nesmí mluvit.

Co bylo cílem války?

Leitmotivem bombardování NATO bylo od počátku – v součinnosti s MMF a Světovou bankou – zničit Libyi jako skutečně nezávislý stát, její infrastrukturu, školy, nemocnice, vodovodní systém, elektrárny, obytné budovy a ropné terminály a následně to znovu vybudovat západními firmami, které si rekonstrukcí země slušně namastí kapsy, jako to udělaly v Iráku. Diktát „volného trhu“ je nutnou podmínkou pro zavedení demokratury. NATO jako ozbrojená ruka neoliberálů vžene Libyi, která dosud neměla žádné dluhy a naopak patřila mezi věřitelské země, do dluhové pasti a donutí ji k privatizaci všeho, co privatizovat lze.

Válka proti Libyi byla po celou dobu flagrantním pošlapáním mezinárodního práva. Smutná je role Ruska a Číny, jež na půdě RB OSN nevetovaly bezletovou zónu. Tím se tyto země staly spoluodpovědnými za veškerá spáchaná válečná zvěrstva. Přitom jedním z motivů NATO bylo oslabení čínských a ruských pozic v Africe. Moskva i Peking s Libyí čile obchodovaly a nyní budou – jakožto státy neúčastnící se honu na Kaddáfího – vyšachovány. Obě země si svou chybu uvědomily při projednávání rezoluce o Sýrii, kde hrozil stejný scénář, a proto ji vetovaly. Kaddáfí byl pro Západ mimořádně nebezpečný i v tom, že se pasoval do role sjednotitele Afriky a měl v mnoha afrických zemích nespornou autoritu. Africká unie dodnes neuznala Přechodnou národní radu (NTC), kterou považuje za nelegitimní, a požaduje vyšetření zločinů NATO v Libyi.

Hlavním důvodem válečného dobrodružství však byla mimořádně kvalitní libyjská ropa, jejíž výrobní náklady činí pouhý dolar na barel. Libye disponuje odhadem 44 miliardami barelů a do dvaceti let má cena ropy stoupnout na 200 dolarů za barel. V Iráku se Američané přepočítali, protože po svržení Saddáma Husajna očekávali navýšení těžby – ta však zůstala na úrovni roku 2000. V Libyi se může opakovat stejný scénář.

Morální selhání Západu

OSN a Západ – nejen jeho vrcholní představitelé – ale i lhostejní ovčané ve vztahu k dění v Libyi zcela morálně selhali. Když jsem viděl Hillary Clintonovou, jak při přečtení sms o smrti Kaddáfího zvolala „wow“, udělalo se mi nevolno. Takoví lidé chtějí kázat o morálce, lidských právech a demokracii? Je na místě hrdost, že jsme součástí oné do nebe vynášené euro-atlantické civilizace? Té civilizace, která sebe samu považuje za elitní společenství států a morálního světového arbitra a přitom bez špetky studu ničí všechny státy, které jdou jinou cestou, než je ta „správná“? Vinu za  devastaci Libye a smrt tisíců civilistů nese přirozeně i Česká republika jako členský stát NATO. V kontrastu s reakcí Clintonové prohlásil ruský ministr zahraničí Lavrov, že okolnosti Kaddáfího vraždy jsou hrubým porušením mezinárodního práva.

Je ostudné, že světová levice – zpravidla pacifistická – proti této válce nezorganizovala žádné masové protesty, jako svého času proti invazi do Iráku. Jakoby tato válka nikoho nezajímala ani nepohoršovala. Goebbelsovská média zřejmě veřejnost přesvědčila, že šlo vlastně o „dobrou věc.“ Rád bych slyšel komentáře různých lidskoprávních aktivistů a bojovníků za práva Romů na masakr cca osmdesáti černošských dělníků z Čadu, které „rebelové“ umlátili k smrti sekerami pod záminkou, že jsou Kaddáfího žoldnéři. Mlčí i ke genocidě kmene Kaddáfa v Syrtě, kde po dobytí města mrtvoly jeho příslušníků plní masové hroby. Vidět nad zlynčovaným tělem Kaddáfího zfanatizované vousaté muže, jak hlasitě volají „Alláh akbar“ a nesmyslně střílejí do vzduchu, dává jistě velkou naději, že v Libyi bude instalována pluralitní demokracie. Těm, proti kterým bojuje NATO v Afghánistánu, pomohlo v Kosovu a v Libyi k moci. Např. velitel vojenské posádky Tripolisu Abdel Hakim Belhádž, po kterém americká a britská rozvědka léta pátraly jako po spolupracovníku Usámy bin Ládina, striktně vyžaduje, aby ženy na veřejnosti nosily šátky. Rozčarování Západu z tzv. libyjských demokratů přijde velice brzy.

Co Libyi čeká?

Muammar Kaddáfí se stal mučedníkem a vzhledem k tomu, že má v zemi mnoho stoupenců, nedá se očekávat, že „rebelové“ dokážou ovládat celé území Libye. Ještě před jeho smrtí se formovala početná armáda z loajalistických kmenů v čele s Tuaregy, v jejímž čele může stanout některý z přeživších Kaddáfího synů. Zároveň lze očekávat frakční boje mezi islamisty a bývalými exponenty džamahíríje. Většina černých Afričanů, kteří v Libyi pracovali, již ze země uprchla ve strachu o život před rasistickým násilím. Je nejasné, jak chce NTC dosáhnout loajality kmenů věrných Kaddáfímu. Na bodácích se nedá dlouho sedět. Osobně se domnívám, že Libyi postihne irácký scénář a dlouhodobý chaos, který si vynutí vojenskou přítomnost NATO. Rozvinutý sociální stát přestane existovat. Zemi povládnou zkorumpované pseudodemokratické loutky – jakési obdoby afghánského prezidenta Karzáího – myslící jen na vlastní prospěch a obohacení.

Hanebná role médií

Média dávno přestala být hlídacími psy demokracie a stala se hlásnou troubou svých majitelů. Pomocí dezinterpretací, polopravd a otevřených lží manipulovala veřejným míněním. Od počátku válku proti Libyi prezentovala jako přehlídku nejmodernější techniky, kterou Západ disponuje. Jakoby ani neumírali žádní lidé. Divák nabyl dojmu, že v Libyi probíhá autentické povstání lidu proti krutému tyranovi. Propagandistické lži jako Kaddáfím nařízená masová znásilnění s pomocí viagry se sice brzy ukázaly jako nepravdivé, avšak v povědomí veřejnosti zůstaly. Média často servírovala, v jakém žil Kaddáfí luxusu, aniž by zmínila jeho zásluhy na značném zlepšení životní úrovně obyvatel, ekonomickém pokroku a modernizaci země. Který vládce nežije v přepychu? Bydlí snad Obama, Sarkozy, Cameron a jiní ve slaměných chatrčích? A co udělali oni pro zlepšení životní úrovně svých lidí? Média zároveň zamlčela, že rozsáhlé bombardování vodárenské infrastruktury hlavicemi s obohaceným uranem povede k vážným zdravotním problémům obyvatel a mnoho dalších skutečností. Soustavně spekulovala o Kaddáfího útěku do zahraničí a když se prokázalo, že celou dobu zůstal v Libyi a bránil své rodné město proti mnohonásobné přesile, vylíčila ho jako zbabělce, který se ukryl do odpadní roury.

Naštěstí existují i nezávislá a alternativní média, která umožňují prezentovat jiné než oficiálně povolené názory. A naštěstí stále existují lidé, kteří se nebojí veřejně prezentovat své názory, které jsou v rozporu s „hlavním proudem.“ I přes mediální brainwashing mnoho lidí uvažuje samostatně a dovede si vytvořit kritický názor, což je pozitivní zjištění.

Ondřej Kosina

Z blogu : http://www.vasevec.cz/blogy/libye-dokonano-jest, 23.10.2011