K slovensko-maďarským vztahům (9)

Dvojjazyčné názvy: O co jde?

Když ještě před skončením druhé světové války v politickém kruhu J.V. Stalina se začalo mluvit o uspořádáni hranic, početní maďaršti komunističtí politici v emigraci, projevili nespokojenost s podobou slovensko-maďarských hranic.

Prý tam, kde jsou maďarské názvy zeměpisných sídel, tam je Maďarsko. Není možné, tvrdili, obnovit hranice z let 1918-1938, ale takové hranice, které stanovila Vídeňská arbitrážní komise. Šlo tedy o hranice, která se přesně podobá těm, které nedávno v Komárně vyvěsili představitelé politické strany reprezentující maďarskou menšinu ve SR.

Stalin nechal ustavit odbornou komisi v čele s G. Dimitrovem, která uznala za spravedlivou hranici, klerá byla stanovena v letech 1918-1919… Když se předkové Slováků usídlili v prostoru mezi Tatrami a Dunajem, našli zde jména, která vytvořila keltská a římská civilizace. Byla to jména velkých řek a hor. Jakmile se staří Slováci usadili a vytvořili svoje sídla, pojmenovávali je. Tento pojmenovávací proces tu trval téměř tři sta let, Pojmenovávací soustavu tvořili ještě v době, když Maďaři byli ještě v Asii. Po příchodu Maďarů do Podunajské kotliny i oni začali tvořit svou pojmenovávací soustavu, do které převzali mnoho názvů i od podunajských Slovanů, mezi nimi i od starých Slováků…tvořili i nové vlastni názvy. Celý tento pojmenovávaci proces je součástí historie a aktivity lidí v historickém a vymezeném geografickém prostoru… je skutečným „národním logem“. Je to kulturní majetek národa, je to součást dějin.

Po staletí si Slováci místní názvy ve své zemi chránili jako cenný majetek, jako významné dědictví. Odevzdávaly si ho generace… Dnes, když rná Slovensko vlastní stát, Část odpovědnosti za ochranu tohoto „národního ioga“ svěřuje veřejným činitelům. (Matúš Kučera: z knihy „Slováci přežiji“.)

Šíření nenávisti by měla zastavit změna ústavy

Ferenc Gyurcsány dodává: „Není možné nevidět, že pod záminkou svobody slova každý den ponižují některé společenské skupiny… Vytváření kolektivních viníků dříve či později povede ke zločinům spáchaným na kolektivech.“ Vládá navrhne změnu Ústavy MR, jejímž cílem by bylo trestní stihání šíření nenávisti. Vyhlásil to 3. března ministr spravedlnosti Tibor Draskovics. Ministr tento návrh zdůvodnil tím, že po „hrozných trestných činech v minulých dnech už pohár přetekl“. Rada Evropy v uplynulých dnech naznačila, že příliš volné chápání svobody projevu zabraňuje, aby proti rasistickým projevům bylo možné účinně zasáhnout.

Prezident MR L. Sólyom; „Kéž by se na Slovensku pět a půl milionová maďarská komunita nejen udržela, ale i rozrůstala.“(Plus 7 dní, č.4, str.4, 23.1.09, z monitoringu Matice slovenské)

Bývalý maďarský prezident Arpád Góncz při projevu v Oxfordu v r. 1995 k nemalému úžasu přítomného politického i vědeckého publika prohlásil, že „po Avarech (kteří přišli do střední Evropy v 6. století n.l. – pozn. aut.) přišli Maďaři, kteří se jako první usadili v Karpatské kotlině a jsou tam dodnes.“

Tvrzení, že (staří) Maďaři přišli jako první do Karpatské kotliny bylo a zůstane obyčejnou lží… historické vystoupení Slovanů na středním Dunaji v 5.-6. století n.l. je v rovině seriózní vědy nepopiratelně…“Maďaři“ přišli do země, která je přijala a kde nikdo na ně neútočil. Jen co jim přízeň okoli dovolila zmocnět, obrátili se proti ní… Maďar každé území, kde „byl na koni“, změnil na žalář národů…“ (Maďarské sebeklamy, Jerguš Ferko, nakladatelství Matice slovenské, 2002, Martin)

Závěr

Z archivu NOS