Komunismus a fašismus (12)

Ideologie fašismu

d/ Úloha násilí

Fašisté považovali sílu a moc za samoúčel, za hodnoty samy o sobě. V síle spatřovali dobro, ve slabosti zlo. Slabými se opovrhovalo. Soucit a slitování se slabostí a neschopností byl považován za něco nemorálního a rozkladného, co nelze tolerovat. V zájmu přežití a šlechtění „druhu“ bylo napak třeba „nedostatečné“ jedince podrobit selekci, sterilizovat, mentálně a tělesně postižené /v rámci eugenického programu/ zlikvidovat. Na techniku fyzické likvidace takových jedinců, ale také celých rasových a národních skupin, se nacisté cílevědomě připravovali /Srovnej R. Kolčanov, Labyrinty revansismu, Moskva 1986, s.5,6/.

Jedním z ústředních pojmů fašistického slovníku byl boj. Život byl chápán ve smyslu darwinovského pojetí přirozeného výběru jako přežití nejvhodnějších, jako věčný boj. Takový boj je přirozený, ale také nezbytný, protože vlastnosti národa a rasy je možné zušlechťovat jen v soutěži, konkurenci, v konfliktech, výbojích a vítězstvích. Fašisté proto byli pro akci /“Konej a nediskutuj“, „Pasivita je smrt“, to byla hesla Mussoliniho/, pro rázné, nejraději vojácké činy. Ideální formou boje se jim jevila válka, jako „nezměnitelný zákon života“ /A.Hitler/. A. Rosenberg v Programu strany prohlašuje, že „tvrdá, mužná výchova ve vojsku“, přenášená i do Širší veřejnosti, „může dosáhnout, aby miliony byly pohotově dát za německou říši svou krev i majetek“ /Cit.program, s. 51,52/. „Odvahu! Čin! Čím je mateřství ženě, tím je muži válka!“, vykřikoval B.Mussolini. „Vítězství patří silným a slabí musejí ke zdi“, připomínal A.Hitler v roce 1944 svým vojákům.

Válka zušlechťovala panský národ a rasu, ale byla také prostředkem vnucování své vůle jiným, podřízeným, méně cenným národům a rasám. Umožňovala územní expanzi, vytváření životního prostora /Lebensraum/, zvláště na východě a kýženou „světovládu“. Ideologie síly, násilí, boje a války měla svoje vnitřní historické zdroje v německém militaristickém myšlení, především však sloužila expanzi, za níž stály konkrétní zájmy německého kapitálu. Fašisté se ukázali jako velice vděčný politický spojenec. Zbrojení a přípravu na válku učinili naprostou prioritou a okamžitě po uchopení moci se začali připravovat na anexe. Ideologické zdůvodnění expanze pomohly rozvinout koncepce geopolitiky a jejich tvůrcové, se svou teorií Heartlandu Či Rimlandu /výchozího nástupního prostoru/. Podle tvrzení O. Krejčího, podílel se na formulaci zahraničních partií Hitlerovy knihy Mein Kampf, jeden z předních geopolitiků, K.Haushofer /O .Krejčí, Český národní zájem a geopoíitika, 1994/.

Geopolitické teorie vytlačují z úvah o mezinárodních vztazích zcela třídní hlediska ve prospěch hledisek biologických. Stát je v nich představován jako biologický organismus, utvářený vlastnostmi geografického prostoru, usilujícího si pod vlivem pudu sebezáchovy pro svůj národ výchozí prostor, z něhož je ovládán světový ostrov a odtud i svět, nejen uchovat, ale rozšířit.

„Pro F. Ratzela, píše Haushofer, bylo největším neštěstím německých dějin, že se nepodařilo zcela poněmčit lesní pevnost Čechy v srdci německého životního prostoru“ /Srovnej O.Krejčí, cit. práce, s. 58,59/. Vídeňský profesor O.Spann, odvolávající se na „balkanizaci Evropy“, která už údajně dosáhla Prahy a Varšavy, píše v 30.1etech: „Nikdo kromě Německa nemůže tu natrvalo zavést pořádek a zabránit hrozícím válkám česko – polským, polsko – ukrajinským, maďarsko -rumunsko – srbským, srbsko – bulharským atd. Anglie se při tom stane nezbytně politickým spojencem Německa na moři i v zámoří musí se snažit zaměstnat Německo na evropské pevnině a zde také má Německo své přirozené úkoly. Rozumíme jasně, proč Polsko, Čechy, Uhry, Jugoslávie /dokonce Řecko/ byly kdysi německými lény. Tak tomu musí zase být. Vyplní-li německý národ svůj úkol a půjdou-li věci vývojem, který příroda sama určila, čeká nás skvělá budoucnost, upomínající na starou dobu císařskou“ /cit. podle J. Fischera a kol., s. li/.

/ Z pera německých geopolitiků vyšel návrh na Nové evropské uspořádání, který zahrnoval Evropu, Severní Afriku, Rusko až po Ural a Část Asie. Země na východě měly být zásobárnou potravin, surovin a zdrojem levných pracovních sil. Střední Evropa se měla stát součástí německého národa, měla být germanizována a odtud se poněmčování mělo Šířit přes Polsko na Ukrajinu a do Ruska. „Táhneme světem jako mírumilovný, ale do železa a ocelí opancéřovaný anděl“, prohlašoval A.Hitler /J.C. Fest, cit.práce, s. 693/. „Prohlašujeme, že jsme nepřáteli Západu. Naším historickým, nesmiřitelným nepřítelem je Francie. Ale ještě větším nepřítelem je pro nás nové Rusko. Jak na Západě , tak i na Východě budeme řešit náš spor zbraněmi, které musíme kovat a ostřit“ /A. Hitler, cit.podle Kolčanova, s.8/.

V rámci této politiky expanze okupovalo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, Itálie podnikla v roce 1934 invazi do Etiopie, Německo „přičlenilo“ /Anschluss/ v roce 1938 Rakousko a rozbilo a okupovalo v roce 1938, 1939 Československo, v září 1939 přepadlo Polsko a v roce 1941 Sovětský svaz /operace Barbarossa/. Češi měli mít „privilegium“. Po svém poněmčení měli být pomocným národem první třídy. A dnes? Nehrozí nám znovu „být euroregionem mezi Bavorskem. Saskem a Pruskem?“ /J.Frajdl, Haló noviny, 19. října 1994/.

Pokračování