Komunismus a fašismus (18)

logoIdeologie fašismu

ch/ Obecné a zvláštní rysy

Poukázali jsme již na specifický vztah italského fašismu k rasistické ideologii. Takových rozdílů bylo více. Fašistické ideologie měly shodné rysy, ale současně byly konstruovány značně účelově, k bezprostřední mobilizaci místního sociálního hnutí.

Itálie, která dlouhodobě zápolila s roztříštěností a dodnes vážný rozdíl mezi severem a jihem apeninského poloostrova nepřekonala, poskytla prostředí pro zrod ideje silného, totálního státu. Stát měl podle slov Mussoliniho vytvářet národ a obdařit lidi, kteří neměli povědomí vlastní morální jednoty vůlí a tím i skutečnou existencí. Stát měl umožnit i modernizaci hospodářství, industrializaci, zavádění moderní technologie. Takový postup byl plně v zájmu italské buržoazie.

Nic se nemělo dít mimo stát a už vůbec ne proti němu. Stát měl všechno obzírat, všem ukládat povinnosti, řídit a vychovávat, každého a vše, od politiky, přes morálku k hospodářství kontrolovat. K politickým povinnostem občanů patřilo vše, jedinec měl být státu plně a stále podřízen, poslušen a oddán. Vždyť stát to byl, podle slov B. Mussoliniho, kdo „znovu vytvořil charakter Italů, odstranil z jejich duší veškerou nečistou strusku, zocelil je ke všem obětem a dal italskému obličeji jeho pravý výraz sily a krásy“ /Řeči o Itálii a fašismu 1935, cit.podle J. Janatky, Literární noviny, 29.září 1994/.

Jako zvláště sympatická se italské buržoazii jevila i idea korporativismu. Slibovala pod hesly hospodářské a morální obrody pevnou a stálou sociální harmonii. Odsuzovala západní buržoazní konkurenty a jejich honbu za ziskem na volném trhu, ale také třídní válku, vyúsťující v centrální plánování. V roce 1927 bylo v zemi vytvořeno 22 korporací, spojujících zaměstnavatele, pracovníky a vládu. V roce 1939 vznikla komora korporací, která nahradila parlament. Stát v této soustavě svazoval podnikatele a zaměstnance do jednotného, organického, harmonického celku, vyznačujícího se shodným duchovním úsilím o rozvoj průmyslových odvětví, o prosazení národního zájmu a o obecné blaho. V tomto zájmu orientoval a kontroloval podnikatele, varoval dělníky a odrazoval je od odstředivých tendencí. Ničil jejich organizace, které se nepřizpůsobily. Svou podporu tomuto sociálnímu souhlasu poskytl i italský katolicismus, se svým důrazem na povinnost a vzájemné závazky /na rozdíl od evangelictví, které pokládá hlavní důraz na vlastní usilovnou práci a právo přisvojovat si její plody/.

Ve Španělsku hrály podobnouúlohu falangy, inspirované Primo de Riverou. Silně se uplatňoval tradicionalismus, monarchismus. Franco tu rozehrál fašistickou teorii dvou válek ve specifické situaci boje v občanské válce a konečné porážky fašistického Německa a Itálie i japonského císařství. Dařilo se mu těžit ze strategického lavírování Západu ve vztahu ke spojenectví se Sovětským svazem, í z toho, že se Západ spokojil s jeho „středomořskou neutralitou“. Z falangistických koncepcí postupně vycouval. Zato o to vytrvaleji označoval svazek Západu se Sovětským svazem za nepřirozený, ba přímo „zvrácený“, za svazek s „ďábelským komunismem“. Idea „třetí cesty“ mezi kapitalismem a socialismem byla po válce intenzívně rozvíjena také v dalších fašistických režimech a hnutích /od Perona po Mosleye/.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *