Děti jsou naše budoucnost …
Článek je převzatý se souhlasem z http://www.prorodinysdetmi.cz/. Dovolujeme si tímto tuto problematiku podpořit a upozornit na problém o kterém se příliš nemluví.
Chtěli bychom upozornit na situaci, o kterou se nikdo nezajímá. Vláda má starosti, jak vyždímat maximální peníze z občanů a převést je na konta mezinárodních korporací. O budoucnost se nikdo nestará. Vlády mají životnost 4 roky a dál jejich ambice nesahají. V té době si musí nahrabat a zaopatřit sebe a své rodiny. Jenže tady začíná problém. Jejich děti a vnuci budou mít problémy, které jim jejich otcové připravili. A rozhodně jim nepřipravují nic pěkného.
Demografové bijí na poplach. Populace – teda Evropská, o které chci psát – vymírá. Ale jinde situace není lepší. Nový způsob života, který k nám přišel po roce 1989, se vyznačuje sobeckostí a vysokým stupněm konsumentarismu. Lidé chtějí mít všechno rychle, pokud možno hned. Mladí si chtějí užívat a rodina a děti jsou překážkou. Zhýčkaný bílý Evropan, toužící po novém autě, dovolené na Seychelách, odmítá mít děti. Doby, kdy rodiny měly více dětí, jsou minulostí. Ještě v padesátých letech v Německu vyřkl Konrád Adenauer, když z moci kancléře zavrhl přestavbu sociálního systému ve prospěch rodičů, legendární větu: „Děcka budou mít přece lidi vždycky“! a měl pravdu – tenkrát. To byl sociální stát na vrcholu a lidé se měli dobře. A jejich nároky v době po válce nebyly tak vysoké. Ale ta doba je pryč. Dnes mladí do chomoutu manželství nespěchají a děti nechtějí mít. Dnes si ženy v honbě po kariéře pořizují jedno dítě ve věku hodně přes 30 let. Norma je jedno dítě v rodině. Porodnost u nás je zatím 1,49 dítěte na ženu. A to je špatné.
Každý demograf nám řekne, že k udržení jedné kultury po více než 25 let, musí být porodnost vyšší než 2,11 dítěte na rodinu. Jakékoli menší číslo znamená populační úpadek kultury – snižování počtu obyvatelstva. Z historického hlediska se žádná kultura s porodností menší 1,9 nedokázala udržet. Při porodnosti menší než 1,3 dítěte na rodinu žádná kultura nemůže přežít. A my tuto hranici rychle doháníme. Jinak řečeno, pokud mají rodiče jedno dítě a pokud i toto dítě má jen jedno dítě, tak si můžeme spočítat, že zůstane jen čtvrtina vnoučat než prarodičů. Při narození jen milionu dětí, bude za 20 let obtížné najít 2 miliony pracovních sil mezi dospělými.
Situace v Evropě není lepší. Porodnost původních obyvatel je od 1,1 dítěte na rodinu ve Španělsku, 1,2 dítěte v Itálii po 1,6 dítěte v Británii nebo 1,8 ve Francii.
Z toho jednoznačně vyplývá, že brzy bude nemožné situaci zachránit a původní evropská kultura vymírá. S úbytkem populace ubývá i původní kultura. V období několika let Evropa jak ji známe dnes nebude existovat. K obnově kultury je zapotřebí 80 až 100 let. Přitom neexistuje žádný plán jak udržet kulturu během této doby. Na tomto grafu je vidět úroveň populace v některých zemích.
Můžeme vidět, že počet obyvatel Ukrajiny a Polska v druhé polovině minulého století (v době komunistické diktatury) stoupal a o hodně. V devadesátých letech začal klesat a podle prognóz demografů se pokles nezastaví. Po krátké době už zastavit nepůjde. Národy začínají vymírat.
Názorně je to vidět na grafu populace mladých do 25 let.
Např. v Německu je v současnosti asi 8 milionů mladých. Do konce století se jejich počet sníží na polovinu. Ostatní země na tom nejsou lépe.Výsledkem tohoto trendu je stárnutí populace. To je vidět na dalším grafu.
Můžeme vidět, že v padesátých letech minulého století byl průměrný věk obyvatel mezi 20 a 30 lety. A dokonce se snižoval – až do konce osmdesátých let! Od roku 1990 začíná průměrný věk stoupat úměrně s tím, jak klesá počet dětí. V Evropě pak (podle prognóz) v šedesátých letech bude průměrný věk 50 let a bude dále stoupat. To je ta noční můra našich politiků, kteří mají starost, že za pár let bude jeden pracující živit jednoho důchodce. Pro radu by mohli jít do Izraele. Tam sice průměrný věk také stoupá, ale rozhodně mnohem pomaleji než u nás.
Náš národ vymírá. A naše vláda dělá všechno proto, abychom vymřeli co nejrychleji.
Svědčí o tom vyplácené porodné jen na první dítě, ztěžování podmínek a snižování přídavků na děti. Zkrátka mít dítě se u nás stává přepychem jen pro bohaté.
Podle ČSÚ výchova dítěte v rodině stojí 6600 korun měsíčně po dobu nejméně 18 let.
To dělá 1 milion 425 tisíc korun. Tyto peníze se musí investovat do jednoho dítěte v rodinách s nejčastější mzdou rodičů nižší než průměrnou. Při dvou dětech v rodině to je 2 miliony 851 tisíc korun. Takoví rodiče si můžou říci, že dostatečně investovali do své budoucnosti. Nová generace jim v době své ekonomické aktivity prostřednictvím daní zajistí důchodovou budoucnost.
Bohužel to je jen teorie. V naší praxi je všechno jinak. To stát nezajímá a pracujícím rodičům, kteří vychovali děti, tuto skutečnost nevrací. Dokonce matky za výchovu dětí trestá. Preference rodičů-důchodců je u mužů nulová, u žen-matek dětí je dnes dokonce záporná. Tyto matky, protože se věnovaly řádné výchově dětí, mají v průměru o třetinu nižší započitatelné příjmy. Díky tomu mají matky dětí nižší důchody než bezdětné ženy, které se věnovaly výhradně pracovní kariéře. To je výsledek „práce“ ministrů práce a sociálních věcí.
Dnes je dětí nedostatek, demografický strom ztratil svoji širokou základnu a potácí se u dna společně s průběžně financovanými systémy sociálního státu, důchodovým a zdravotním. Proč? Protože je průběžně financován stále klesající populací. Stále méně lidí pracuje, platí daně a přispívá tím na chod státu.
Je na čase jasně říci, kde je systémová chyba. Chyba, která má za následek nedostatek dětí a s tím související hrozbu nestability důchodového a zdravotního systému, tj. základních systémů sociálního státu, na nichž spočívá sociální smír. Každý mluví o demografickém problému, ale téměř nikdo si nepoloží otázku, kdo konkrétně způsobil, že je nedostatek dětí v populaci České republiky.
Prvním je nedostatek financí na výchovu dětí v ekonomicky aktivních rodinách. Náš pan premiér P. Nečas mluví o vstřícností státu vůči rodinám s dětmi. Bohužel opak je pravdou.
Situaci ještě zhoršily nové daňové zákony od 1. 1. 1993. Profesor M. Hiršl si povšiml prokazatelného poklesu porodnosti o 30 000 dětí ročně v přímé souvislosti s reformou daňového systému. Poukázal na trend vývoje skutečných hmotných životních podmínek, ve kterých rodiny s dětmi žijí, a který výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí o tom, zda vůbec mít děti a kolik. Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými. (Demografie, 2004, 46: 166-176). Od 1. 1. 1993 stát ekonomicky aktivním rodinám peníze rodiči vydělané a nezbytné pro krytí nákladů na výchovu dětí z rodiny vysává.
Kdyby tahle vláda rozpočtové odpovědnosti místo okrádání společnosti měla starost o budoucnost národa, měla by jiné priority. Měla by se starat, aby se u nás rodilo více dětí. Potom by nás nemusela strašit tím, že za pár let bude u nás jeden pracující živit jednoho důchodce. Přitom to není tak složité. Stačilo by zavést porodné tak asi 20 až 30 tisíc. Přídavky na děti stanovit ve výši cca 4 až 5 tisíce na jedno dítě. Prostě udělat to tak, aby žena se dvěma dětmi mohla být s nimi doma a přitom se nesnížila životní úroveň rodiny. Navíc by se to muselo promítnout i do jejího důchodu. A je tu ještě jedna možnost. Máme u nás hodně interrupcí u žen, které přišli do jiného stavu a dítě nechtějí. Co takhle jim dát 30 tisíc, aby dítě donosili a potom předaly k adopci?
Kdyby naši vládci nevěděli, kde na to vzít, doporučoval bych jim zvýšit daně – když ne na úroveň Švédska, tak alespoň na úroveň v Evropě běžnou. Ty jejich nezodpovědné pokusy se snižováním daní přivedly naši zemi na buben.
Budoucnost našeho národa není růžová. A vlády nedělají nic proto, aby se zlepšila. Spíše naopak.
Svět se mění. Svět ve kterém žijeme, není tím světem, ve kterém budou vyrůstat naše děti a vnoučata. Jsem rád, že se toho nedožiju.
Autor: Ing. Josef Vít
Zdroj: Netsocan.cz
Převzato ze stránek http://www.prorodinysdetmi.cz/
Odkaz na FB: http://www.facebook.com/pages/Pro-rodiny-s-d%C4%9Btmi/302352276482809