Slovanský manifest

K dokumentům 9. všeslovanského sjezdu, který se konal ve dnech 1.-3. července 2005 v Minsku, nedílně patří i Slovanský manifest 2005. Obsahuje stanoviska i úvahy, které se dotýkají osudů slovanských národů v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.Svým rozsahem však vydá na celou publikaci. Redakce se rozhodla poskytnout o něm základní informaci alespoň ve zkráceném znění.

I. ÚTOKY PROTI SLOVANŮM

9. května 2005 uplynulo 60 let od vítězství nad fašistickým Německem a jeho satelity. Jak dosvědčuje historická zkušenost, ze všech vnějších hrozeb pro existenci slovanské civilizace je nejnebezpečnější germanizace. V 8. stol. franská vojska rozšiřovala svoje panství k Frankfurtu na Odře. Rakousko vzniklo v důsledku zabrání slovinských území. Sasky král Otto I. spojil Lombardii, Polsko, Cechy a Maďarsko a v r. 962 prohlásil zabraná území za Svaté římské císařství se středem v Německu. Pod jeho vlivem se ocitla téměř celá západní Evropa. Německé výboje způsobily zánik polabských Slovanů, žijících na pravém břehu Labe až k Severnímu moři. Pomořany a Venedy dnes připomínají jen zeměpisné názvy.

Vítězství sjednocených sil Slovanů nad německými křižáky v r. 14lO u Grunwaldu na dlouhou dobu zastavilo germánskou výbojnost. Až za nastolení moci Otto Bismarcka v Německu v roce 1862 začala epocha druhé Říše. Úsilí Němců o světovládu vyvolalo 1. světovou válku. Tzv. Memorandum německých profesorů z 8. července 1915 vybízí vládu, aby zabrala severovýchodní Francii, Belgii, Holandsko, Polsko, Balkán, pobaltské státy, Ukrajinu, Kavkaz, Blízký východ, Indii, větší část Afriky a Střední a Jižní Ameriku. V r. 1915 další Memorandum požadovalo od německé vlády, aby uzavřela separátní mír s Francií a Belgií, všechny pozemní síly stáhla proti Rusku a ustavila tam Východní císařství. Všechny tyto plány byly vsak zmařeny díky revoluční vlně.

Po rozpadu Rakouska-Uherska se osvobodili západní a jižní Slované od německé nadvlády a vytvořili svoje suverénní státy Polsko, Československo a Jugoslávii. Německé vládní kruhy a politické síly se však nemohly smířit se ztrátou svého vlivu na Slovanstvo. S příchodem Hitlera k moci začal nový tlak na Východ. Hlavní cíl německého fašismu, vyhlášený v jeho knize Mein Kampf – pokoření slovanských národů ohněm a mečem, je převzal z císařského mocnářství. „Čím byla pro Anglii Indie, tím se pro nás východní prostor. Kolonie – to není ono. Tato území budou navždy naše,“ prohlásil Hitler v září 1941.

Němci měli na útok proti Slovanům spojence. Německý rasismus, italský fašismus a španělský fanatismus se staly součástí evropského fašismu. Armády Evropy, spojené nelidskou ideologií, se vrhly na Sovětský svaz v přesvědčení, že se jim lehce podaří zvítězit nad Rudou armádou. Narazily však na monolit zcela ojedinělé jednoty národa, kdy všichni jako jeden muž povstali k obraně vlasti. Od prvního dne Velké vlastenecké války sovětští lidé věřili a věděli: nepřítel bude poražen, vítězství bude naše!

Generální plán „Ost“

12. května 1942 Hitler prohlásil: „Cílem východní politiky je vytvoření prostoru na východních územích pro sto milionů představitelů germánské rasy.“ Slovanské národy měly být vyvražděny, vyhubeny nebo vyhnány ze svých zemí, a národy západní Evropy s „nordickými znaky“ se měly podrobit germanizaci.

Hitlerovské Německo začalo vyhlazovat slovanské národy podle plánu „Ost“ z r. 1942. Plán počítal s vyhnáním 31 milionů lidí z území Polska a západní části Sovětského svazu a osídlení tohoto území 10 miliony Němců. Zbylé obyvatelstvo mělo být poněmčeno. Pro vystěhování desítek milionů lidí byla určena západní Sibiř, severní Kavkaz, Jižní Amerika a Afrika.

Pokud jde o vztah k ruskému národu, byl plán cynicky stručný: „Jde nejen o porážku státu s hlavním městem Moskvou. Jde hlavně o vyhubení Rusů jako národa, o jeho rozdělení.“

Plán „Ost“ byl základem ještě širšího „generálního kolonizačního plánu“, jehož částí bylo také úplné poněmčení Čechů a dalších slovanských národů, a vyhnání Lužických Srbů z jejich území.

V okupační politice na Východě se řídili Němci zásadou: „Čím více lidí zahyne, tím lépe se bude provádět kolonizace.“ Tálo politika měla strašně následky. Z 5,75 milionu sovětských válečných zajatců k 1. květnu 1944 byly v pekle fašistických koncentráků zvěrsky umučeny a zabity 3,3 miliony. Jestli před válkou žilo na sovětském území, potom okupovaném Němci, 88 milionů lidí, tak po válce jich zůstalo naživu k 55 milionům, tj. o 33 milionů méně, z toho městského obyvatelstva od 25 do 10 milionů, a vesnického od 63 do 45 milionů. Z 18 milionů obyvatel Evropy, uvržených do fašistických koncentráků, zahynulo více než 11 milionů lidí.

Čím dále se vzdaluje Den vítězství a odchází do dějin, tím jasněji vyvstává velikost hrdinského Činu sovětského lidu, který přesvědčil svět o síle ruského a slovanského ducha, přednost životodárné slovanské ideje před zrůdnou fašistickou ideologií. Přes všechny ztráty prvního období Velké vlastenecké války průběh boje s fašismem určovala sovětsko-německá fronta. Bitva u Moskvy, Stalingradská bitva, bitva na Kurském oblouku, prolomení blokády Leningradu, osvobození Ukrajiny a Běloruska, Balkánu, Polska a Československa – to jsou hlavní milníky na cestě k vítězství, příklady masového hrdinství pro celý svět. Rudá armáda, Vojsko polské, Československý armádní sbor v SSSR, svazky jugoslávských partyzánů a Bulharská lidová armáda porazily 607 divizí fašistického bloku. Angloamerická vojska v severní Africe a v západní Evropě porazila 176 divizí. Na cestě k vítězství Sovětský svaz ztratil 27 milionů lidí, Polsko 6 milionů 28 tisíc, Jugoslávie l milion 706 tisíc, Bulharsko více než milion, Československo 360 tisíc, celkové ztráty slovanských zemí činí 35 milionů 300 tisíc lidí. Z l O německých vojáků 8 našlo smrt na východní frontě.

Protifašistické slovanské hnutí

K Vítězství významně přispělo protifašistické slovanské hnutí, historický jev, kléry nemá obdoby. V srpnu 1941 se v Sovětském svazu konalo Všeslovanské rozhlasové shromáždění, jehož účastníci utvořili Všeslovanský výbor. Připravoval shromáždění, články a další materiály, rozesílané Sovětskou informační kanceláří (Sovinformbyrem) do celého světa. Důležitou úlohu měly také slovanské organizace v USA, Anglii, Jižní Americe, Austrálii a v dalších zemích.

II. ZÁKLADY SLOVANSKÉ CIVILIZACE

Co pomohlo Slovanům zdolat agresi fašistického Německa a zvítězit v nejkrutější válce, jakou poznalo lidstvo? Všeobecně uznávanými základy národního společenství je idea, pokrevní příbuznost, společný původ, jazyk a území.

Jak dokazuje historická zkušenost, spásnou životodárnou silou byla a zůstává idea slovanské jednoty. Vědeckým základem slovanské myšlenky je slavismus – společenskopolitické hnulí, usilující o sjednocení národů, jež mají příbuzný jazyk, kulturu, tradice a povahu, společné morální a duchovní hodnoty. K upevnění slovanské myšlenky nejvíce přispěli Chorvat J. Križanič, Slováci J. Kollár, P. J. Šafařík a L. Štúr, Čech F. Palacký, Rusové A. S. Chomjakov, K. S. Aksakov, I. S. Aksakov a N. J. Danilevskij, Poláci V. Macejovský a A. Mickiewicz, Bulhaři V. Aprilov a L. Karavelov, Rusín J. Venelín, Ukrajinec T. Sevčenko, Bělorus F. Skoryna, Slovinec F. Prešern, Lužický Srb A. Smoler, Srbové V. Karadžič a M. Djordjevič, Černohorce P. Něgoš a další myslitelé. Průběh dějinných událostí potvrdil životaschopnost slovanské ideje. Stala se východiskem národněosvobozeneckého hnutí mnohých bratrských národů, ve 20. století napomohla k vytvoření státní nezávislosti Československa a Jugoslávie. V protiklad logice rodové a kulturní příbuznosti je dnes politické elitě slovanských států bližší sjednocení s románsko-germánskými národy v Evropské unii než svaz slovanských národů.

Pokrevní příbuznost je spojující životodárný zdroj, předávající rodové znaky od pokolení k pokolení. Slovanský svět je mnohotvárný. 16 národů, jež vyrostly z jednoho kořene, tvoří tři mohutné větve: východoslovanskou (Bělorusové, Rusíni, Rusové, Ukrajinci), západoslovanskou (Češi, Kašubové, LužiČtí Srbové, Poláci, Slováci) a jihoslovanskou (Bulhaři, Bosňané, Černohorci, ChorvatL Makedonci, Slovinci, Srbové). Všechny tyto národy se zachovaly jen díky vítězství nad fašismem.

V Himmlerových zápiscích z r. 1940 se říká: „V žádném případě nesmí docházet ke sjednocování národů východních oblastí, naopak, musíme je drobit na co nejmenší větve a skupiny.“

Společný jazykový základ je typický pro každé rodové společenství národů, kdy se pociťuje příbuznost bezprostředně, bez hlubších filologických bádání. V r. 1836 Slovák Jan Kollár uveřejnil pojednání O literární vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými, v němž rozpracoval program kulturní spolupráce Slovanů. Ruský jazyk nejen získal postavení světového jazyka, ale stal se dorozumívající řečí mezi Slovany.

Společné území slovanských národů, to je ohromné prostranství Evropy a Asie od Alp a Jaderského moře až k Tichému oceánu. Naši předci – Chatové, Venedi a Rusi byli původními obyvateli a prvními osídlenci Evropy. Pod nátlakem nepřátelských sil se zmenšilo slovanské území, ale zachovalo si vše pro život a jeho příští rozkvět.

Přestože jsou všechny znaky rodové příbuznosti Slovanů očividné, naši protivníci na Západě a prozápadní inteligence vnucují veřejnému mínění, že pojeni Slované trvá jenom jako přežitek, nebo uznávají pouze pravoslavnou část Slovanstva a oddělují ji od západních a jižních Slovanů. Velmi rychlé a nespravedlivé zapomínání na hrdinství Slovanů, kteří zachránili svoje společenství před fašistickým otroctvím, a Židy, Rómy a jiné národy před vyhubením – to jsou recidivy povýšeneckého evropanského koloniálního myšlení. To vedlo spojená Napoleonova vojska do Ruska v r. 1812, fašistické armády proti SSSR v r. 1941 a nyní vede Evropskou unii na Východ.

III. KRIZE SLOVANSKÉ CIVILIZACE A CESTY K JEJÍMU PŘEKONÁNÍ

Geopolitická katastrofa 20. století

Přestože procesy integrace ve světě vedou národy ke sjednocování a utváření mezinárodních společenství příbuzných národů, u Slovanů je tomu naopak. Pod nátlakem nacionalistických sil už koncem 20. stol. byla rozpuštěna Varšavská smlouva a Rada vzájemné hospodářské pomoci, které sjednocovaly slovanské a další země, chránily jejich zájmy a celistvost Slovanstva. Proti vůli lidu, vyslovené v referendu v r. 1991, byl likvidován Sovětský svaz, bylo rozděleno Československo, za krveprolití a bezměrného utrpení byla rozbita Jugoslávie. Rozpad socialistického společenství v Evropě je největší geopolitickou katastrofou 20. století. Otřásla všemi základy Slovanstva. Slovanská civilizace leží v politických troskách. Nacionalistické vášně převládly nad spojující silou myšlenky slovanské jednoty, pangermanismus se stal přijatelnějším než slovanská vzájemnost. To je krutá skutečnost a nemáme právo ji nevnímat a obcházet ji.

Do NATO vstoupilo Polsko a ČR, Bulharsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Slovinsko a Slovensko a jiné slovanské země se octly v zóně amerického vlivu. Prezident USA oznámil, že v Polsku a Bulharsku budou rozmístěna americká vojska. Téměř v každé zemi světa jsou dnes americká vojska, a s ostatními, rovněž s Ruskem a Ukrajinou, jsou podepsány dohody, že lam mohou být kdykoli nasazena. To se dříve nazývalo okupací. Dnes nazýváme americkou vojenskou expanzi „přátelstvím pro mír“. Podle našeho pevného přesvědčení účast v takových plánech je neslučitelná s životními zájmy slovanských národů.

Historická zkušenost ukázala, že jenom, sjednoceni jsme nezdolná síla. Právě i dnes, za nového útoku na politické, hospodářské a kulturní vymoženosti slovanského společenství, oslovení „bratři Slované“ musí jako výzva znít z tribun a internetových stránek, z televize a rozhlasu. Ve jménu zachování a upevnění slovanské civilizace musí být slovanské národy a státy navzájem solidární a ve všech oblastech Činnosti dodržovat tyto zásady:

• Nedopustit nepřátelství a nadřazenost ve vzájemných vztazích, řídit se pravidly dobrého sousedství, vzájemné úcty a přátelství.
• Chránit jeden druhého před vnější agresí nebo mezinárodním terorismem v souladu s normami OSN.
• Na mezinárodním kolbišti vystupovat jednotně v otázkách, týkajících se zájmů ostatních bratrských národů.
• Poskytovat si vzájemnou pomoc v odvrácení a překonání živelných a jiných pohrom.
• Účinně spolupracovat v oblasti vědy, kultury, vzdělání, bezpečnosti, zdravotnictví aj.,
• Slavit Den slovanského písemnictví a kultury jako společný všeslovanský svátek.
• Pro slaďování činnosti společenských a politických sil vytvořit Všeslovanskou radu bezpečnosti a spolupráce.

Demografická propast

Současná krize slovanského světa přivolala zhoršení demografického stavu, který přerůstá v katastrofu. Dokonce i nejpočetnější slovanský národ – ruský, vymírá. Jen za rok 2004 se snížil počet obyvatel Ruska o l 700 000 lidí, což je možné přirovnal ke ztrátám válečných let. Města a vesnice se vylidňují, rozrůstají se hřbitovy. Jestli nebude lálo pohroma zastavena, tak k polovině 21. století zbude v Rusku 50 milionů Slovanů. Na Ukrajině a v Bulharsku je přírůstek obyvatel poloviční než úmrtnost. Zvlášť rychle se snižuje počet Kašubů, Lužických Srbů, Rusínů a jiných malých národů, o kterých už se ani nemluví.

Krize slovanské civilizace nejhůře dolehla na její tepnu – na rodinu. Před válkou v Rusku a na Ukrajině připadalo na 1000 obyvatel 34 novorozenců, dnes 10. Tehdy 4-5 dětí v rodině bylo považováno za běžné, dnes jedno dítě.

Vláda, za níž připadají dvě děti na rodinu, odsuzuje svůj národ k smrti. Pokud na rodinu připadá jen jedno dítě, k tragédii dojde po prvním nebo druhém pokolení, a zděděné území se dostane jiným bez jediného výstřelu.

Zastavme vymírání Slovanů!

Národy, které se starají o svoje pokračování, žijí věčně. Dnes musí vzít na sebe starost o pokračování-slovanského rodu stál. Rodina je nejmenší, ale nejdůležitější částečka v budově státu. Na její pevnosti záleží pevnost státu a síla národa. Bez obnovení plnohodnotné rodiny se 3-5 dětmi nemůže být řeči o dalším pokračování ruského národa a celé slovanské civilizace. Aby se podstatně zlepšila situace, je nevyhnutelné, aby zákonodárství slovanských zemí přijalo řadu opatření.

Rodina je samorozvíjející se, samoregulující se sociální organismus, a vytvořením odpovídajících psychologických podmínek je možné změnit současný stav. Na jaké úrovni civilizovanosti a odpovědnosti je ta neb ona vláda, ukazuje její vztah k rodině, to, jak zabezpečuje vše nutné pro plnohodnotnou výchovu dorůstajícího pokolení. Stát je povinen všemožně podporovat zvýšení přírůstku obyvatel, bezplatně vychovávat, léčit, učit a zabezpečovat práci pro mladou generaci.

 

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č.83/2005, Redakce : Slovanský výbor ČR, Pol. vězňů 9, 111 21, Praha 1 http://slovanvyborcr.hostuju.cz/Index.htm, E-mail: slovanvyborcr@volny.cz,