Operace Elster
Dva lidé v gumovém člunu sípavě lapali po dechu při každém záběru vesel. Před nimi se rozprostíralo východní pobřeží Spojených států. Ponorka U 1230 německého válečného námořnictva, která je sem právě dopravila, zamířila na zpáteční cestu. V tmavé noci z 29. na 30. listopad 1944 nesvítila jediná hvězda, nebe bylo zatažené, břeh ponořen do tmy. Pozorovatelé u radarů patrně podřimovali, jinak by se velká cizí ponorka stěží mohla přiblížit tak těsně k americkému pobřeží.
Člun přistál. Dva dobře vycvičeni esesáčtí záškodníci vyskočili na písek. Hitlerovská operace ELSTER (Straka) začala. Agenti bezpečnostní služby vypustili z člunu vzduch a chopili se svých vodotěsných kufrů. Pod dvojitým dnem měli ukryto 60 tisíc dolarů — malé sáčky s brilianty, mikrofotoaparátv, inkoust pro tajné písmo a zvláštní rozhlasové přístroje. Pod oděvem měli pistole.
Falešné dokumenty jednoho z nich zněly na jméno kapitán Edward Green z Bridgeportu (stát Connecticut). Druhý záškodník se vydával za Jacka Millera, ale ve skutečnosti se jmenoval Erich Gimpel a byl agentem sicherheitsdienstu. Gimpel, inženýr radiotechniky, vykonával od roku 1935 Špionážní činnost proti Anglii a USA. Hitlerovský admirál a velešpíón, šéf abwehru Canaris ho poslal do hlavního města Peru Limy, kde Gimpel pracoval pod maskou obchodníka s technickým zbožím. Dřív než byl Gimpel poslán do USA, byl několik měsíců seznamován s fašistickými raketami a odborníci koncernů AEG a Siemens ho zasvětili do tajemství nové metody navádění raket no cíl.
Gimpelův společník, rovněž agent sicherheitsdienstu, byl Američan poloněmeckého původu. Jmenoval se William Curtis Kolpag, krycím jménem Billy. Nabyl důkladného elektrotechnického vzdělání v massachusettském technologickém ústavu a absolvoval vojenskou námořní kolej, z níž vyšel jako podporučík amerického námořního loďstva. Zradil svou zemi a několik let vykonával špionážní úkoly, které mu ukládal doktor Scholz, nacistický konzul v Bostonu. Pak se Billy přes Argentinu a Portugalsko dostal do Německa. Esesácká tajná služba si ho šetřila pro nejriskantnější případy.
Jaké cíle sledovala operace ELSTER?
Rádiové navedení fašistických superraket na střed New Yorku.
Shromažďování špionážních informací o práci na americké atomové pumě.
Akce nacistických záškodnických skupin (které sem měly být dopraveny z Jižni Ameriky) v podnicích vojenského průmyslu USA.
Po válce měl Angličan Bernard Newman příležitost seznámit se s plánem operace ELSTER. Vyložil tento plán takto: „Němci chtěli vyhlásit předem, že Empire State Building bude určitého dne v určitou hodinu zničen. Počítalo se s obrovským morálním efektem. Bylo však k tomu třeba zbraně, která by zasáhla přesně cíl. Skorzeny uváděl dvě možnosti, jak tohoto plánu dosáhnout. První z nich měla praktický význam — bylo to řízení s pomocí rádiových signálů. Druhá byla senzačnější. Němci zkoušeli novou rádiovou aparaturu, umožňující navádět nikoli z odpalovací základny, nýbrž přímo z prostoru poblíž cíle. Záškodníci měli ve stanoveném okamžiku umístit v Empire State Building přístroj, který by pracoval jen několik minut, ale stačil by k sobě přitáhnout raketu. Hitlerovi se tato myšlenka zalíbila.“
Agenti Gimpel a Kolpag už tedy byli v USA a čekali na signál. A na druhé polokouli SS-sturmbannführer Wernher von Braun stále ještě experimentoval a pracoval na raketě, která by přinesla zkázu Spojeným státům. V jeho sejfu ležel už od roku 1941, několik měsíců před vstupem USA do 2. světové války, plán ostrelování Ameriky mezikontinentálními raketami. V životopise německého raketového odborníka Hermanna Obertha se o tom říká: „Jednou mi dal von Braun za úkol vyprojektovat transkontinentální raketu, která by mohla zasáhnout New York. Řekl: Musíme teď projektovat rakety s mnohem větším doletem. Prosim vás, vypracujte technický návrh takové dvoustupňové nebo třístupňové transatlantické rakety. Jak má vypadat? Kolik bude potřebovat paliva? Kolik bude stát?“
V říjnu 1941 prý Oberth propočty dokončil. Počátkem roku 1944, kdy se fašisté ze všech sil snažili uzavřít s Anglii a USA separátní mír, pověděl von Braun v jednom z rozhovorů s Hitlerem vůdci o plánu na vytvořeni rakety, která by ostřelovala Ameriku. Von Braun se ve svých předpokladech nezmýlil. Hitler se této myšlenky chytil jako tonoucí stébla a uložil mu, aby takovou raketu co nejdříve postavil, zkrátil zkušební dobu a ihned zahájil její průmyslovou výrobu. Od února 1944 do dubna 1945 pak Hitler neustále proháněl Braunovo „mužstvo“. Sliboval mu všechno zlato světa, nutil konstruktéry, aby pracovali 15—16 hodin denně bez přestávky.
Wernher von Braun bažil jak po penězích, tak po slávě a nenechal své spolupracovníky ani vydechnout. Návrh nabýval stále konkrétnějších obrysů. Agregát „10″ vysoký 18 metrů, o průměru 3,5 metru a váze 87 tun měl být prvním stupněm rakety A-9. Celý kolos vážici 100 tun měl za 35 minut letu spotřebovat 70 tun pohonných hmot a dopravit na New York tunu výbušniny. Tento zcela nerentabilní návrh, který se zrodil v mozku fašistů, posedlých velikášstvm a touhou po světovládě, sliboval všem zúčastněným monopolům a jejich akcionářům obrovský zisk a pro hitlerovské generály měl být morálním povzbuzením.
Vytvořit takovou raketu nebylo však technicky jednoduché. Tím spíš, že Hitler naléhal na co nejrychlejší práci. Zkušební odpáleni první rakety A-9/A-10 8. ledna 1945 se nezdařilo. Wernher von Braun utrpěl velké fiasko…
Zatím se Himmlerovým agentům podařilo šťastně uklouznout americkým hlídkovým člunům, stanovištím pobřežní obrany a kontrašpionáži USA. Ale tím také štěstí záškodníků skončilo. Odhalit je pomohl antifašisticky smýšlející Američan Thomas S. Warrens. Tento muž zaujímal význačné místo ve vojenském průmyslu USA. Kolpag, který ho kdysi znal, se ho pokusil získat a zatáhnout do operace ELSTER. Warrens však hned nazítří zašel na FBI a ohlásil chystanou operaci nacistů.
Jeho oznámení však na FBI přijali velmi ironicky, dokonce se mu vysmáli. Ale Warrens rozhodně požadoval zatčení fašistického záškodnika, i když ho pracovnici FBI strašili nepříjemnými právními následky, bude-li obvinění liché.
Kolpag se přiznal hned po prvním výslechu a aby zachránil vlastni kůži, vyzradil i Gimpela, s nímž se před několika dny rozloučil. Pracovnici FBI žasli: Cože, v New Yorku je ještě jeden agent sicherheitsdienstu, který si klidně spí kdesi v Manhattanu?
Kolpag se bál přísného trestu, a proto je zaklínal, aby rychle vypátrali Gimpela, než se stane neštěstí. FBI muselo vyhlásit v New Yorku největší poplach za všechna léta 2. světové války. Celá armáda policistů a agentů FBI v uniformě i v civilním oblečení pořádala na Gimpela hon. A zatím už Gimpel poslal z pokoje číslo 1559 v hotelu Pennsylvania uprostřed newyorské obchodní čtvrti první šifrované radiotelegramy do Berlína. Už čtyři týdny žil ve městě, jehož mrakodrapy měl pomocí raket obrátit v hromadu sutin. Dopadnou-lí hitlerovské rakety na obrovské město, kde žije osm milionů lidí, bude to mít velký psychologický účinek.
Pracovníci FBI se Kolpaga ptali na zvláštní znamení a charakteristické rysy v Gimpelově chování. Zatčený si vzpomněl, že Gimpel měl ve zvyku nosit mince nikoli v peněžence, ale v horní kapsičce saka…
Nastaly vánoční svátky. New York se chystal oslavit Štědrý večer: žádné zatemnění, žádné příznaky války. Svátečně naladění lidé nic netušili o plánu, který se proti nim chystá v daleké rybářské osadě Peenemünde na německém ostrově Usedóm, kde bylo fašistické raketové středisko. K novinovému stánku na Times Square přistoupil muž oblečený podle poslední módy. S doutníkem v ústech požádal o ilustrovaný časopis a podal prodavači dolarovou bankovku. Několik centů drobných, které dostal nazpět, strčil do levé horní kapsičky saka. Předem instruovaný prodavač dal ihned smluvené znamení pracovníkům FBI. Za okamžik zaklapla pouta na zápěstích německého agenta. Když byl president USA F. Roosevelt informován o tom, co se stalo, nařídil neprodleně postavit zločince před vojenský soud pro „obvinění ze špionáže a jiných nepřátelských činů.“ Gimpel se snažil vyklouznout, poněvadž stále ještě neztrácel naději, že bude moci využit 100.000 marek, které dostal od SS. Porotci povstali, aby vyřkli ortel nad dvěma esesáckými teroristy. Uznali je vinnými podle všech paragrafů obžaloby. Předseda soudu plukovník C.C.Harold vynesl rozsudek: „Trest smrti oběšením.“ Kolpag byl popraven. Ale druhý špión, jehož hodiny bylv už zdánlivě sečteny, zůstal naživu. Po Rooseveltově smrti mu nový president Harry Truman změnil trest smrti nejprve na doživotí a pak na třicet let vězení. Zásluhou západoněmecké vlády americká vláda roku 1956 Gimpela z vězení propustila a poslala do Bonnu, kde byl přijat a štědře odměněn náhradou za pozdní návrat.
Ale vraťme se k roku 1945. Nacisté tedy už neměli na americkém kontinentě agenty, kteří by mohli jejich rakety navádět na cíl. Ale Wernher von Braun nalezl východisko – opět v hitlerovském stylu: „Nechť raketu A-9/A-10 navede na New York pilot sebevrah.“ 24.ledna 1945 von Braun po zkušebním vypuštění prohlásil, že problém posledního stupně rakety je už vyřešen.
Dodnes je veleben nacistický konstruktér von Braun za svoji účast v měsíčním programu USA. Ale stojí za ním i pokus zkonstruovat raketu, která měla zasáhnout území Spojených států. Západoněmecký časopis Soldat und Technik napsal: „Tam (v Peenemünde) společné se svými spolupracovníky zkonstruoval na základně V-2 první dvoustupňovou raketu dalekého doletu. Byla to tzv. Amerika-Rakete A-9/A 10 — první mezikontinentální raketu řízenou letcem, kolos dlouhý 29 metrů s doletem 5.000 km o nákladem výbušnin 1000 kg. Tento první ,pozdrav‘ od Wernhera von Brauna nakonec nebyl postaven.“ Nicméně von Braun, který nosil černou uniformu SS, do poslední chvíle myslel na raketu, kterou by bylo možno bombardovat New York.
Archív NoS