Lužičtí Srbové – nejmenší slovanský národ

luz-srbV 18. století byla ještě téměř celá Lužice slovanská. Dnes nás právem zajímá, jak se snaží odolávat celkové situaci jako tzv. dobrovolnou asimilací.

Bylo by asi nereálné žádat od každého čtenáře, aby věděl, že v Dolní Lužici pod panstvím Prusů od r. 1870 byla zakázána lužickosrbská výuka na školách a děti za lužickosrbsky pronesené slovo musely napsat tisíckrát německy: „Nesmím ve škole používat vendského (hanlivě lužickosrbského) jazyka!“ Že již dříve řemeslnické cechy byly otevřeny jen pro Němce. Že dokonce podmínkou povolení sňatku byla znalost němčiny! Že později byly zrušeny i bohoslužby v lužickosrbském jazyce.

Přes veškeré osočování a přehánění „totalitních“ škod zůstane pravdou, že až NDR přiznala zákonem lužickosrbskému národu veškerá práva na uchování národní identity, zaručila podporu lužickosrbských škol a finanční podporu pro lužickosrbskou kulturu.

Byly ale vytvořeny dva typy škol, kde ani A typ nezaručoval plnou výuku v lužickosrbském jazyce a B typ s nepovinnou výukou lužické srbštiny byl zcela neúčinný.

Přesto šlo o období pro tento národ relativně příznivé.

Při sjednocení Německa ale ČSR ani Polsko nevyužilo příležitost vyžádat si záruku optimálního vývoje národa v NSR. Velkorysost při bourání funkčních budov (dům Módy v Budyšíně, vysokoškolské budovy v Berlíně) byl okázalý, zbytečně drahý luxus.

Horší byla hospodářská destrukce bývalé NDR, která skončila vystěhováním téměř 2 milionů převážně mladých lidí do západních spolkových zemí. To znamenalo pro Lužici nezaměstnanost kolem 30 %.
Ten počáteční okázalý přístup přinesl dotace do Nadace pro lužickosrbskou kulturu ve výši 32 mil. eur. Ale brzy zahájila křesťanská a sociálně demokratická vláda tažení proti staletí deptanému národu.
Omezovaly se výdaje na lužickosrbskou kulturu a národnostně uvědomělí Lužičtí Srbové byli vyměňováni za Němce nebo renegáty (Německo-srbské divadlo, odstranění pevné vlastenky Budarjowe z Nadace a Budyšín ztrácel likvidací dvojjazyčných nápisů lužickosrbský svéráz. Navzdory Ústavě Svobodného státu Sasko, která zaručuje lužickosrbské školy a předškolní zařízení, byl v roce 2001 pro chybějící 3 žáky zrušen 2. stupeň základní školy v Chroščicích.

Přes protesty i německé veřejnosti byli z náhradních prostor zajištěných obcí vyhnáni penzionovaní učitelé zajišťující výuku a škola byla zrušena. Obdobně dopadla později i základní škola v Pančicích-Kukowě. Školy životně důležité pro malý národ!

Podpora do Nadace se snižovala až na likvidační hodnoty, kdy v r. 2013 měla klesnout na 15,2 mil. eur s další postupnou redukcí.

Čtyři základní lužickosrbské organizace na protest z Nadace vystoupily, ale redukci schválili zbylí Němci a pár renegátů.

Spisovatel J. Brězana vydal v té době výzvu tohoto znění:

„Ze zkušeností posledního století víme, že tohle je pouze počátek. Je to zkouška naší vůle bránit se proti pokusu o zničení naší národní existence. Žádáme o podporu demokratických sil v Německu a obracíme se s prosbou k našim slovanským přátelům v sousedních zemích. Německo při mezinárodních jednáních podporuje všude ve světě práva etnických menšin. Není proto možné, aby byrokrati v Drážďanech jednali doma zcela opačně.“

Mohu potvrdit, že již před 20 lety jsme spolu s manželkou v Budyšíně potřebovali informaci. Pro horší němčinu manželky nám ji dala Lužická Srbka! To dokázalo staletí ponižování a hanobení národa, který v r. 748 pomohl 100 tisíci bojovníky franskému vůdci P. Krátkému proti výbojným Sasům; při tažení německého císaře proti Čechům.

František Truxa

Slovanská vzájemnost, č. 162

Internet:  http://www.slovanskyvyborcr.cz/SloVza/SloVza162.pdf

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *