Alois Jirásek

Alois Jirásek (1851–1930) se narodil v Hronově, kde jeho otec pracoval jako tkadlec, později pekař. V průběhu let se stal nejpopulárnějším autorem české historické beletrie. Splňoval čtenářskou představu spisovatele národního, který dokázal oslovit široké lidové vrstvy a prezentovat nejpokrokovější tradice našeho národa.

 

Historické romány a povídky byly vzhledem k první světové válce vnímány na pozadí soudobého boje o národní a státní samostatnost. (Na to by současní badatelé neměli zapomínat.) Zásluhu na vydání Jiráskova díla v edici Odkaz národu (1949–58) měl Klement Gottwald a Zdeněk Nejedlý, který ve svých hojně navštěvovaných přednáškách před válkou akcentoval pokrokový ráz Jiráskovy tvorby. O totéž usiloval ve svých knihách a studiích.

Ze svého kraje čerpal Jirásek celoživotní dojmy. Po absolvování univerzity odešel r. 1874 do Litomyšle jako středoškolský profesor a strávil zde 14 let.

Od studentských let ho poutalo přátelství k Mikoláši Alšovi – Jirásek jako talentovaný kreslíř se rozhodoval mezi dráhou malířskou a spisovatelskou. Do Prahy se vrátil r. 1888 a až do r. 1909 učil na gymnáziu v Žitné ulici. V těch letech napsal většinu svých románů.

Napsal též 12 divadelních her. Na počest slavného rodáka se dlouhá léta koná divadelní festival amatérského divadla – Jiráskův Hronov.

Mistr často narážel na nepříznivý ohlas dobové měšťácké i církevní kritiky. Vadilo jeho líčení širokého proudu národní historie a vrcholného vzepětí v době husitské. Jako znalec předhusitského období uváděl čtenáře do dobové problematiky společenského ovzduší a duchovního života. Jiráskovy sympatie patří husitům, v nichž spatřuje lidový odpor proti cizím i domácím feudálům a papeženství. V Temnu zachycuje protireformační snahy katolické církve o vymýcení kacířství. Osudy F. L. Věka jsou těsně spjaty s obrozeneckým úsilím první generace buditelů – Tháma a Puchmajera.

Naši lidé Jiráska milovali a starší generace zvyklá číst, tak činí dodnes. Právě Jiráskovi se dostalo cti vyhlásit v Obecním domě vznik samostatné Československé republiky.

Dnešní vykladači historie se účelově snaží popřít vliv husitství na okolní Evropu, pomlouván je i Jirásek, který ve své době povznášel vlasteneckého ducha, což dnešní lokajští patolízalové nedokážou pochopit. Vzrůstá i agresivita katolické církve a její snaha se vetřít kamkoliv, jen aby získala další ovečky pro vyprazdňující se stádo.

Pavel Novák

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č.185/2015

Redakce : Slovanský výbor ČR, Pol. vězňů 9, 111 21, Praha 1

E-mail: slovanvyborcr@volny.cz

 Internet: http://www.slovanskyvyborcr.cz/

http://www.slovanskyvyborcr.cz/images/slovanska-vzajemnost/SV_185_BREZENx.pdf