Osvětim: mají Poláci pocit viny?

popravaPolský ministr zahraničí Grzegorz Schetyna prohlásil, že vězně v Osvětimi údajně osvobodili pouze Ukrajinci. (1) Tento nesmysl nepotřebuje komentář.

Koneckonců, revizionismus Schetyny není ojedinělý. Podobné názory se už dlouho pěstují u některých nacionálně orientovaných polských historiků.

Tak v roce 2005 profesor Historického institutu Varšavské univerzity Pawel Wieczorkiewicz (1949-2009), na stránkách novin Rzeczpospolita psal o tom, jak by bylo užitečné spojenectví nacistického Německa a Polska:

„Mohli bychom najít své místo na straně Třetí říše, téměř stejné jako Itálie, a pravděpodobně lepší než Maďarsko a Rumunsko. V důsledku toho bychom byli v Moskvě, kde Adolf Hitler s naším maršálem Edward Rydz-Smigly by přehlížel přehlídku vítězných polsko-německých vojsk.“ (2), (3)

Nic nového, fotografií o navazování přátelství polských nacionalistů s nacisty je dost. Oficiální místa nijak proti názorům profesora neprotestovala…

 pol17

Obr. 1 Polský maršál Edward Rydz-Smigly a německý atašé generálmajor Bogislav von Studnitz na přehlídce „Dne nezávislosti“ ve Varšavě 11.11.1938

Nicméně prohlášení Schetyny je dobrým důvodem pro prohlídku archivních dokumentů.

Od koho Rudá armáda, který se skládala ze všech národů mnohonárodnostního Sovětského svazu, včetně Poláků, osvobodila vězně koncentračních táborů?

Pojďme se podívat přes nacionalistické „brýle“ pana Schetyny na etnické složení kolaborantů s nacisty při správě Osvětimi.

Snadno se ukáže, že je k dispozici spousta důkazů o dobrovolné účasti etnických Poláků a Ukrajinců (takzvaní „travniki“) ve střeleckých brigádách na střežení táborů. Etničtí Němci, a to i včetně „vyvolených“ SS, na tuto „práci“ pohlíželi s despektem.

Zdá se, že tento kolaborantský kostlivec v polské skříni vyvolává u nacionálních profesorů a diplomatů touhy po předělání historie.

Mnozí z polsko-ukrajinských kolaborantů s fašisty po válce uprchli do Kanady.

Tam tiše dožívali svůj čas, a pokud dodnes žijí, jistě s velkou dávkou nostalgie se radují z úspěchů svých stoupenců v Kyjevě, kteří pořádají průvody s pochodněmi pod esesáckými runami Wolfsangel. (4)

„Raději se staví do pozice obětí a zdůrazňují utrpení za sovětské vlády, jen aby zakryli fakt, že oni sami se podíleli na masivním vyhlazení Židů,“ říká uznávaný historik, vedoucí izraelské pobočky Centra Simona Wiesenthala, Dr. Efraim Zuroff.

Zde je několik faktů, od koho vlastně Rudá armáda osvobodila vězně v Osvětimi.
Příslušníci tzv. „modré policie» (granatowa Policja), pocházející z polských kolaborantů, přijímali lidi v  Osvětimi přímo na vlakovém nádraží a provázeli je do baráků nebo do plynových komor. Svědčí o tom dokumenty na oficiálním webu Muzeu paměti tábora. (5)

osvetim2

Obr. 2 Na fotografii důstojník Polské policie Generálního gouvernementu, německy : Polnische Polizei im Generalgouvernement, polsky: Policja Polska Generalnego Gubernatorstwa). Takoví fešní polští chlapci v modrých uniformách pomáhali nacistům na nádražích a hranicích.

V knize „Továrna na smrt“, která byla vydaná v roce 1960, sepsaná vězni z Osvětimi (GIPL, 1960, 296 s.), se píše např. o vězeňském lékaři, Polákovi Vladislavu Doeringovi (str. 112), který se účastnil v nelidských pokusech na vězních, o starším blokovém (dozorci) Stefanu Wezbicze z Horního Slezska, který nejraději zabíjel vězně, „třemi ranami holí“ (str. 53), a také popisuje druh léčby vězňů dalšího polského lékaře Zenktellera – bitím (str. 82).

Polskými fašisty nazývají autoři knihy staršího blokového dozorce Bruno Bronewicze, raportshreibera Kazimierze Goska z Varšavy, Julia Miklusza a Viktora Tkosza (str. 252-253). Mnoho polských jmen naleznete v seznamu esesáků, kteří v Osvětimi byli obzvláště brutální vůči vězňům (s. 231).

Dobrý přehled o polské kolaboraci v Osvětimi představuje kniha renomovaného amerického profesora polského původu Tadeusze Piotrowski Poland’s Holocaust: Ethnic Strife, Collaboration with Occupying Forces and Genocide in the Second Republic, (1918—1947). Píše se v ní, mimo jiné, o rozsáhlém byznysu polských vyděračů a šmelinářů (szmalcowniki), kteří vydírali peníze od Romů, Židů, komunistů, a od těch, kterým hrozilo, že jako „nepřátelé Říše“ budou posláni do Osvětimi.

Byla to Rudá armáda, a v jejich řadách mnozí etničtí Poláci a také partyzáni Armii Ludowej, kteří hrdinně bojovali, osvobozovali polskou zemi od fašismu.

Proč se tak překrucuje historie?

Proč se polský ministr tak aktivně zaobírá ochranou kolaborantů? Není to proto, že mezi jeho příbuznými byli lidé, kteří spolupracovali s nacisty během války jako policisté „modré policie“?

Podívejte se na tuto archivní fotografii z března 1943 u vlakového nádraží v blízkosti koncentračního tábora Sobibor. Polský důstojník se jmenuje Kazimír Schetyna…

 osvetim3

Obr. 3 Zdroj: Státní archiv Brestské oblasti, Běloruská republika.

Sobibor byl táborem smrti od května 1942 do října 1943, kde došlo k jediné úspěšné vzpouře vězňů i s jejich hromadným útěkem, v historii nacistických koncentračních tábor. Byl veden sovětským důstojníkem Alexandrem Pečorským (1909-1990). (6) Podle oficiálních údajů bylo v plynových komorách tábora zabito asi 200 tisíc lidí, převážně polských Židů a sovětských válečných zajatců.

Pozn.

(1)    http://www.parlamentnilisty.cz
(2)    http://inosmi.ru/world/20050929/222599.html
(3)    Další podařené citáty tohoto profesora zde: http://pl.wikiquote.org/wiki/Pawe%C5%82_Wieczorkiewicz
(4)    https://www.youtube.com/watch?v=io0XolKsVSg
(5)    http://auschwitz.org/muzeum/aktualnosci/
(6)    http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Pe%C4%8Derskij

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.