Moulin Rouge – vulgárnost, smyslnost a tajemství

Malé kabaretní podniky, ve kterých bylo návštěvníkům nabídnuto poslouchat šanson, sledovat malé scénky a taneční čísla, proložené vystoupením baviče, vděčí za svou existenci Francii, nebo spíše Ludvíku Napoleonovi, který v roce 1852 zakázal hudebníkům hrát na ulici.
V roce 1881 byl na Montmartru, nejchudší části Paříže, otevřen první kabaret Černý kocour. Zpočátku se představení konala ve dvou místnostech, ale postupem času se kabaret musel přestěhovat do prostornější budovy. U vchodu přivítal hosty vrátný v červené uniformě.

Chodili sem Guy de Maupassant, Paul Verlaine, Claude Debussy, Jean Moreas a Paul Signac, pro které byla připravena speciální VIP zóna.

Zakladatel zařízení, Rodolphe Salis, také vydal satirické noviny, které inzerovaly „Černého kocoura“. „Vylezl jsi na Montmartre?“ ptal se Salis čtenářů ze stránek publikace. Byly zde vytištěny různé nesmysly – trapné básně, napůl šílené články a nekrology o smrti slavných lidí, kteří byli ve skutečnosti v dobrém zdravotním stavu.

První kabaretní znak zobrazoval černou kočku, která si dala tlapku na husu – tento obraz symbolizoval vítězství intelektu nad filištínskou hloupostí. Kabaret se stal místem setkávání kreativní elity.

O devět let později pozval Joseph Oller a jeho společník Charles Ziedler Pařížany na otevření nového kabaretu Moulin Rouge (Červený mlýn) na Place Blanche. Oller si místo svého založení vybral s ohledem na vzdálenost od náměstí Pigalle a bulváru Rochechouart, kde v té době vzkvétal další kabaret Elise Montmartre.

Název kabaretu dal dřevěný mlýn s červenými křídly, který vytvořil dekoratér Leon-Adolphe Villette a jasně naznačoval čtvrť červených světel.

Při otevření kabaretu 6. října 1889 začalo představení kvadrillem, který se stal nesmrtelným výtvorem, kterému Britové později přezdívali „francouzský kankán“. Poprvé zde na hudbu Offenbacha diváci viděli tento krásný a energický tanec – svůdné pohledy, škádlivé pohyby, vířící sukně, odhalující štíhlé a hladké nohy tanečnic, punčochy s červenými podvazky a veselými výkřiky.

Od té doby je tento tanec nerozlučně spjat se slavným červeným mlýnem, který vévodí oblasti Montmartru.

Jen pár měsíců po otevření hudebního sálu už celá Paříž hovořila o tom, co to znamená „navštívit Moulin Rouge.“ V té době všichni mluvili jen o tomto úžasném tanci, který se předváděl v tomto kabaretu. Obrázky a plakáty slavného francouzského malíře Henri Toulouse-Lautreca přinesly instituci ještě větší popularitu.

Pro majitele kabaretů bylo snadné rozhodnout o personální otázce: provinční hledači slávy se hrnuli do Paříže ze všech stran, takže byla široká nabídka a zdravá konkurence.

Do „Moulin Rouge“ se hrnuli hosté z celého světa, aby se jen podívali na ohromující, výjimečné tanečníky s tak výraznými jmény jako La Gulyou (doslova – „nenasytník“), Rayon d’Or („Zlatý Ray“), Nini- Pat-en-l’Er („Nini-tlapky nahoru“).

Jedna z nich – La Gulyou (alsaská rodačka Louise Weber), která debutovala v kabaretu v roce 1890 ve věku 19 let, se stala skutečným klenotem Moulin Rouge. Byla předurčena k tomu, aby se stala jednou z nejslavnějších tanečnic své doby.

La Gulyou se velmi brzy stane nejjasnější hvězdou Moulin Rouge, jejím brutálním a atraktivním symbolem. Dostala svoji přezdívku Žrout, protože, když seděla u stolů s návštěvníky kabaretu, milovala lahodné jídlo a pití na jejich náklady.

La Gulya si užívala jen obrovský úspěch: byla vulgární, smyslná a pikantní. Při jejím kankánu se jeviště a hlediště třásly: zdálo se, že další sekundu se všechno zhroutí zběsilým úderem jejích silných a robustních nohou. Nebyl to tanec, ale bitva. Kromě toho Louise přišla s vlastní verzí kankánu. Rotující při tanci vzala nohu na stranu a zvedla ji nad hlavu. A pak se srdcervoucím výkřikem spadla na zem a udělala provaz.

Zábavný „Mlýn“ fungoval nepřetržitě až do první světové války. Zastavil se až v roce 1915. O sedm let později však instituce znovu otevřela své brány návštěvníkům.

Do roku 1937 zůstal interiér kabaretu beze změny. Majitelé se poté rozhodli převést jej na moderní noční klub. Zábavní program „Moulin Rouge“ se nyní sestával z různých zábav, atrakcí, kouzelnických triků a tanců. A samozřejmě francouzský kankán zůstal hlavním číslem programu.

V roce 1864 se na jevišti Moulin Rouge objevilo obrovské akvárium, ve kterém kromě ryb dováděly nahé dívky. Tato inovace samozřejmě velice potěšila veřejnost.

Od prvních dnů své práce byli hosty kabaretu představitelé různých sociálních vrstev společnosti: inteligence, aristokracie, lidé z uměleckých kruhů. A dokonce i korunní princ britského trůnu ve Walesu rád odpočíval v „Červeném mlýně“.

Dnes kabaretní program probíhá sedm dní v týdnu a skládá se ze dvou představení. Prvním z nich je slavné představení „Extravaganza“. Právě zde si divák může užít legendární kankán, do kterého jsou zapojeni prvotřídní tanečníce. Tato show běží denně a začíná ve 21 hodin.

Druhá show začíná v jedenáct večer. Starostliví číšníci vám ochotně nabídnou láhev skvělého francouzského šampaňského pro dva.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *