Balkán poutal 50 divizí

Na Balkáně zuřila druhá světová válka neméně ohledně jako v ostatní Evropě. Změny v průběhu války na Balkáně byly poznamenány mimořádnou vstřícnosti některých zemí vůči útočícímu fašismu, než tomu bylo pravě ve zbývajících částech Evropy.

I přes určitou specifiku Balkánu, lze průběh druhé světové války rozčlenit do několika fází.

Za počátek je možno považovat italsko-řeckou válku (říjen 1940-duben 1941), kdy Itálie ostudně prohrála a byla vyhnána nejen z Řecká i z části Albánie.

V dubnu 1941 – a to byla hlavní balkánská válka – vyvrcholil útok na Balkán agresí nacistického Německa proti Jugoslávii. Spolu se svými spojenci Maďarskem, Bulharskem a Itálií, bez vyhlášení války (jak to bylo u Německa zvykem), vpochodovaly proti Jugoslávii armády Osy ze tří směrů, Rakouska, Maďarska a Bulharska.

Centrální útok byl veden z Bulharska s cílem odříznout ústup jugoslávské armády do Řecka.

Následně 10. dubna 1941 chorvatští ustašovští fašisté vyhlásili tzv. nezávislý Chorvatský stát. 17. dubna 1941 Jugoslávie kapitulovala, král Petar II. byl nucen opustit Jugoslávii. Porobené Jugoslávii nikdo ze spojenců nepomohl (Velká Británie, USA). K uzavření smlouvy se SSSR nedošlo.

Porcování Jugoslávie

Po kapitulaci Jugoslávie a vytvoření ustašovského Chorvatského státu následovalo porcování Balkánu mezi „vítěze“. Chorvatsko anektovalo celou Bosnu a Hercegovinu a část Slovinska, hranice na východě posunulo až na Drinu. O zbytek Slovinska se postaraly Německo a Itálie. Samotná Itálie okupovala nejen část Slovinska, ale i chorvatské přímoří a Dalmácii. A na řadu se dostalo Srbsko, celá Vojvodina byla anektována Maďarskem. Podstatná část Makedonie a jižní část Srbska připadla fašistickému Bulharsku. Zbytek Makedonie (západ) spolu s Černou Horou, Kosovem a Metohijí a sousedící Albánii obsadila fašistická Itálie.

Odpor v pevninské části Řecka se pod tlakem německé invaze zhroutil v dubnu 1941. Po obsazení Řecka dochází k německé invazi na Krétu.

Po 1. červnu 1941 je Balkán – Albánie, Jugoslávie i Řecko – pod nacistickou kuratelou Osy.

Po boku Tita

Generální tajemník ÚV KSJ Josip Broz Tito správně odhadl budoucí politický vývoj, který vyvrcholil napadením Sovětského svazu nacistickým Německem. Politické byro ÚV KSJ dospělo k rozhodnutí, že nastal čas pro začátek celonárodního odboje proti okupantům a již v červnu 1941 dochází k ustavení hlavního štábu Národněosvobozeneckých a partyzánských oddílů Jugoslávie (dále NOPOJ).

Samotná Komunistická strana Jugoslávie nebyla příliš početná (12 000 členů), ale podstatné bylo, že dokázala získat podporu dalších organizací. Byl to především její internacionální přístup a nekompromisní postoj proti okupantům a kolaborantům i přístup k místním obyvatelům. V odboji se projevilo vlastenectví bez ohledu na národnostní pestrost samotného Balkánu, a tím i samotných partyzánských oddílů.

Je nutno upozornit, že vedle odboje vedeného KSJ a sdružující i ostatní partyzánská hnutí, existovalo na druhé straně i další odbojové hnutí tzv. Četnické hnutí. Četnické hnutí pod vedením Džura Mihailoviče vyznávalo ideu vybudování Velkého Srbska jako reakci na ustašovskou vizi Velkého Chorvatska.

Z partyzánů armáda

Partyzánský odboj v Albánii, Jugoslávii a Řecká vázal po celou dobu války na 50 divizí Německa a jeho fašizujících spojenců.

Elitní jednotky, místo nasazení na frontě byly vázány na protipartyzánské operace.

Posléze v průběhu války dochází k přerodu partyzánských jednotek v regulérní armádu svádějící úporné boje s německými a bulharskými jednotkami.

Stanislav Hrzina

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č.155/2015

• Redakce : Slovanský výbor ČR, Pol. vězňů 9, 111 21, Praha 1

E-mail: slovanvyborcr@volny.cz
 Internet: http://www.slovanskyvyborcr.cz/
http://www.slovanskyvyborcr.cz/images/slovanska-vzajemnost/SV_185_BREZENx.pdf