První vzdušná esa

Když se po vypuknutí první světové války objevila nad bojišti poprvé letadla, snad nikdo netušil, jaká závratná éra tuto novou zbraň čeká. Letcům byly zpočátku svěřovány jen průzkumné úkoly, a tak byly jejich stroje vlastně neozbrojené. Jen pozorovatelé si brávali pistole nebo karabiny. Jestliže se dva protivníci potkali kdesi ve výšce, málokdy po sobě vystřelili, raději se uctivě vyhnuli.

Idyla však netrvala příliš dlouho; sokové se začali nenávidět stále víc a víc a chystali na sebe nejrůznější pasti.

Tak osmého září 1914 se ruský letec Nestěrov rozhodl, že tvrdě zakročí proti německému Albatrosu B II. Udělal podle vlastní představy vhodný manévr, aby poškodil stroj protivníka. K zemi pak padaly trosky obou soků.

Asi o měsíc později vzlétl na západní frontě francouzský pilot Franck s bombardérem Voisin a když se přibližoval k německému průzkumnému stroji, neměl Němec ani potuchy o tom, že Voisin je vyzbrojen kulometem. Třeskla dávka a trosky německého stroje dopadly u Janchery.

Ale to byla teprve předehra ke skutečným leteckým bojům. Stále ještě se ozývaly jen ojedinělé výstřely z pistolí a revolverů. Počátkem patnáctého roku se střetla francouzská osádka Gilbert a Peudredam s německým průzkumníkem Aviatik B-l. Pozorovatel Peudredam odjistil karabinu, zamířil a německý stroj začal klesat k zemi. Byla to velká senzace a inspirovala další bojechtivé letce. Příslušníci dvanácté francouzské zvědné letky Nowarre a Robert opakovali tento čin prvního dubna téhož roku. Raněný německý pilot ještě přistál. Nowarre podle zásad rytířského vedení boje přistál vedle sestřeleného soka, představil se mu a teprve poté ho nechal odejít do zajetí.

Ve válečném názvosloví se však letecké eso stále ještě neobjevovalo, neboť všechno, i za války, chce svůj čas. Teprve snad někdy v polovině patnáctého roku začali četní němečtí letci vyslovovat s úctou francouzská jména jako Nowarre, Robert, Garros, Guynemer, Franck a jiná. Roland Garros sestřelil v krátké době tři stroje, musel pro poruchu přistát na nepřátelské straně a byl zajat. Unikl však, vrátil se na letiště a stal se příslušníkem slavné eskadry čápů. Tam bojoval po boku slavného René Francka, který dokázal za jediný den, bylo to přesně devátého května posledního roku války, sestřelit během dvou a čtvrt hodiny šest nepřátel. Tím se jeho válečné konto rozrostlo na dvaačtyřicet vítězství.

Ale vraťme se ještě trochu zpět. V červenci 1915 se nad frontou objevují zlepšené verze Fokkerových stíhaček E II a E III s jedním až dvěma kulomety a Německo získává na přechodnou dobu určitou převahu, jež dává vzniknout novým esům. Byl to například Boelke, který do vzdušné srážky na podzim šestnáctého roku zaznamenal celkem čtyřicet vítězství.

Na podzim patnáctého roku posílají Francouzi proti nebezpečným Fokkerům rychlé a obratné Niepourty B XI s kulometem Levis. Vybojovali s nimi řadu úspěšných bitev kolem Verdunu, kde se zvlášťě proslavila stíhací eskadra čápů vedená kapitánem Bricardem.

Zde se soustředila řada francouzských vzdušných es, například Georges Guynemer, který do jedenáctého září 1917 zaznamenal třiapadesát vítězství, až byl sestřelen na belgické obloze při střetnuti s německým stíhačem Wiessemanem. Toho pak sestřelil přítel Guynemera René Fonek, snad jedno z nejslavnějších es první světové války. Měl na svém kontě pětasedmdesát úředně potvrzených sestřelů a dalších dvaapadesát zřejmě zničených nepřátelských strojů, ale nepotvrzených. Vedle něho se řadil pilot Nungesser s pětačtyřiceti potvrzenými sestřely. Také německé letectvo mělo několik slavných es. Na prvním místě byl svobodný pán Manfred von Richthofen. Začal létat na ruské frontě, odkud si jej počátkem šestnáctého roku vyžádal velitel západní stíhací skupiny.

Od září do prosince 1916 zaznamenal Richthofen šestnáct vítězství. Přemluvil také svého bratra Lothara, aby přešel od hulánů k letcům, a pak létali spolu. Von Richthofen měl v polovině března 1917 na kontě již čtyřiačtyřicet sestřelů, ale byl také zasažen a musel nouzově přistát. Znovu se mu podařilo nouzově přistát šestého července, kdy byl zraněn střelou do hlavy. Byl to zřejmě dlouhou dobu muž štěstěny. Když se pak stal velitelem eskadry, soustředil do ní nejslavnější letce, jako Ernsta Udeta, Hermana Göringa, von Woose a další. V osmnáctém roce nasadili spojenci nové letouny a osádky ze zámoří. Jedenadvacátého dubna se střetli kanadští piloti při hlídkovém letu s Němci. Von Richthofen se vrhl na kapitána Maye. Zpozoroval to však Mayův bojový druh kapitán Brown, vrhl se na červený stroj a odzadu do něj vypálil na krátkou vzdálenost dávku. Až při obědě se kapitán Brown dověděl, že odepsal ze seznamu nejslavnější německé vzdušné eso, které se pyšnilo osmdesáti sestřely. Velitelem létajícího cirkusu se pak nakrátko stal Ernst Udet (skončil válku s dvaašedesáti sestřely). Byl vystřídán Hermanem Göringem, který v té době platil po Richthofenovi za největšího leteckého stratéga. Lothar Richthofen to dotáhl až na velitele letky létajícího cirkusu a zapsal si do konce války na své konto čtyřicet vítězství.

Archiv NoS