Cesta na Měsíc, Cesta do Sluneční říše

Satirický sci-fi příběh napsaný v 17.století. Hlavní hrdina se dostal na Měsíc, kde mluví s Měsíčňany, kteří ho pokládají za zvíře a nevěří mu, že na Zemi je život a lidé.

O nesmyslnosti válek

Hlavní hrdina mluví s královskou dcerou, která mu vysvětluje způsob řešení sporů na Měsíci: str.91 až 94

Jednoho dne časně zrána jsem se náhle probudil a uzřel jsem ji, jak bubnuje prsty na pruty mé klece. „Radujte se,“ pravila mi,“ včera se rada usnesla na válce proti králi. Doufám, že se mi ve zmatku příprav, zatím co náš pan král i jeho poddaní budou pryč, podaří nalézt vhodnou příležitost a vysvobodit Vás.“- „Jak to, válka?“ přerušil jsem ji. „Cožpak mezi vladaři tohoto světa dochází také ke sporům jako u nás na zemi? A povězte mi, prosím vás, jakým způsobem se tu válčí?“

Odpověděla mi tedy: „Nejdříve rozhodčí, zvolení podle přání obou stran, stanoví dobu povolenou k vyzbrojení i k pochodu; dále stanoví počet bojovníků, den a místo bitvy, a to všechno tak spravedlivě, že v žádné z obou armád není ani o jediného muže víc než ve druhé; všichni chromí vojáci na jedné straně jsou zařazení do zvláštní setniny, a když dojde k boji, postaví je šikovatelé proti mrzákům z druhé strany; rovněž tak obrovští vojáci stojí proti velikým, zdatní šermíři proti rovnocenným soupeřům, stateční vojáci proti neohroženým, chabí proti slabým, churaví proti nemocným, statní proti silným; a kdyby se někdo odvážil napadnouti jiného než protivníka, který mu byl vykázán; je odsouzen za podlost, ledaže by dokázal, že k tomu došlo nedopatřením. Po bitvě se spočítají ranění, mrtví a zajatí; uprchlíci se totiž nikdy nenaskytnou; a jsou-li náhodou ztráty na obou ztráty na obou stranách stejné, losuje se stéblem, kdo má být prohlášen za vítěze.

Ale i když království takto v poctivém boji přemohlo nepřítele, neznamená to ještě téměř nic, nebo? vítězství či otroctví států závisí rozhodující měrou na málo početných armádách učenců a duchem nadaných mužů, mezi nimiž dojde k disputaci.

Učenec je postaven proti učenci, duchaplný muž proti duchaplnému, moudrý proti moudrému. Vítězství, kterého stát takto dobyl, platí za tři vítězství na bitevním poli. Po vyhlášení výsledku se všichni rozejdou a vítězný lid si zvolí za krále buďto krále soupeřova, anebo svého.“

Nemohl jsem se ubránit smíchu, když jsem slyšel, jak se tu svádějí bitvy podle přísných pravidel; a za  příklad věru o mnoho důmyslnější politiky jsem uváděl zvyky naší Evropy, kde vladař neopomine využít jediné výhody, která mu může dopomoci k vítězství;

Avšak slyšte, co mi na to řekla:

„Povězte mi,“ otázala se, „zdalipak se snad vaši vladaři při zbrojení neohánějí jen právem silnějšího?“ – „Tak jest,“ odpověděl jsem jí, “ a také tím, že hájí spravedlivou věc.“ – „Proč tedy,“ pokračovala, „si nevyvolí nezaujaté soudce, aby je rozsoudili? A je-li shledáno, že jsou oba stejně v právu, proč nezůstanou při starém, anebo proč si nezahrají o město či území, o něž se přou, partii piketu? Avšak namísto toho si kvůli nim rozbíjí hlavy víc než čtyři milióny mužů, kteří stojí za víc než oni sami, a oni si přitom sedí ve svých komnatách a dělají nejapné vtipy nad tím, jak se ti hlupáci navzájem vraždí; ale nemám vlastně pravdu, že takto haním statečnost vašich věrných poddaných; oni dobře činí, že umírají za vlast; je to velice důležité, nebo? jde o to, zda budou poddanými krále, který nosí okruží, anebo krále, který nosí široký límec.“

„Ale nač u vás,“ přerušil jsem ji, „při takovém způsobu boje tolik všelijakých okolků? Cožpak nestačí, mají-li oba válčící voje stejný počet mužů?“ –

Co vás napadá,“ odpověděla mi. „Kdybyste přemohl protivníka v souboji muže proti muži a měl byste při tom drátěnou košili, zatím co on nikoliv; kdyby on měl jen dýku a vy kord; konečné kdyby on byl jednoruký a vy jste měl obě ruce zdravé; povězte upřímně, myslel byste si opravdu, že jste ho přemohl v poctivém boji? A přece při vší rovnosti, která se u vás na světě šermířům tolik klade na srdce, se nikdy nebijí protivníci sobě rovní; nebo? jeden je velký, druhý malý; jeden je zručný šermíř, druhý ještě nikdy neměl kord v ruce; jeden je silný, druhý slabý; a i kdyby přesto byly všechny tyto rozdíly vyrovnány, kdyby oba byli stejně zruční i stejně silní, ani tehdy by si nebyli úplně rovni, nebo? jeden z nich je možná kurážnější než druhý; a takový unáhlený člověk jen proto, že nemá ponětí o nebezpečí, že je popudlivější, krevnatější, že má srdce méně široké, zkrátka že má všechny vlastnosti, které kuráž podmiňují, což je vlastně, jako kdyby měl navíc meč, zbraň, kterou protivník nemá, se jen proto neostýchá, zběsile vrhnout na svého soupeře; poděsí a nakonec připraví o život toho nebohého člověka, který nebezpečí uměl předvídat, jehož horlivost je utopena v hlenu a jehož srdce je příliš široké, aby mohlo soustředit všechny síly potřebné k rozpuštění ledů, kterému se říká  bázlivost. Nu a vy pak velebíte toho člověka za to, že zabil svého protivníka, jsa ve výhodě, a chválíce jeho statečnost, chválíte ho vlastně za hřích proti přírodě, nebo? jeho statečnost vede k jeho zhoubě. Při této příležitosti si vzpomínám, jak byl před několika lety ve válečné radě přednesen návrh, aby byl při bitvách zaveden přesnější a spravedlivější řád. Filosof, který návrh podával, hovořil takto:

„Vy se domníváte, pánové; že jste dostatečně vyrovnali výhody dvou soků tím, že jste je vybrali oba velké, oba zdatné šermíře a oba statečné; avšak to zdaleka nestačí, nebo? přemožiteli nakonec vždy dopomůže k  vítězství buď větší síla, větší obratnost, anebo více štěstí. Zvítězí-li obratností, znamená to bezpochyby, že udeřil svého protivníka buď na nechráněném místě, anebo rychleji, než bylo lze se nadít; anebo že předstíral útok z jedné strany a udeřil z druhé. Avšak to vše znamená podvést, ošálit, zradit, a podvodem , ani zradou se člověk opravdu ušlechtilý nemá co honosit. Zvítězil-li silou; budete jeho protivníka pokládat za přemoženého proto, že podlehl násilí?  Zajisté že ne, stejně jako neřeknete, že člověk zavalený padající horou patří mezi poražené, protože neměl dosti sil, aby ji přemohl. Podobně tedy ani slabší sok nemůže být pokládán za poraženého proto, že právě v té chvíli nebyl schopen odolat násilí svého protivníka. A skolil-li někdo svého nepřítele náhodou, pak náleží sláva náhodě, a nikoliv jemu; vždy? k tomu ničím nepřispěl; a konečně poražený, ten si nezaslouží o nic více hany než hráč ve vrhcáby, který hodil sedmnáct, zatím co jeho protivník osmnáct.“

Zdroje:

H.S.Cyrano z Bergeracu: Cesta na Měsíc. Cesta do Sluneční říše. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1959,1.vydání