Nepřítel z Atlantidy

Kniha která se do dnešních poměrů hodí, kde příběh vykládá až neskutečné paralely se současným světem.

V Nepříteli z Atlantidy je evokován svět bájí, neexistující pevnina s vysoce vyvinutou kulturou, která podle podání zmizela ve vlnách moře. Při jejím zobrazení mohl Pludek na podkladě fantastického děje řešit obecné problémy. Zánik Atlantidy vysvětluje z vnitřních poměrů říše, z nesvornosti, dravosti o moc a sociálních rozporů.

Sám zánik je motivován racionálně: ctižádostivý Gideo, který touží po světovládě, vpustí do prostor podzemní sopky mořskou vodu pečlivě tajeným průchodem v domnění, že zničí jen hlavní město (podobná katastrofa, zasahující jen část říše, prý postihla Atlantidu dvakrát), ale sopečný výbuch je tak silný, že rozmetá celý ostrov. Je zde podána kritika herostratovského činu člověka toužícího po diktatuře. 

Ideovým protihráčem je poctivý Hero, který se snaží katastrofě zabránit i za cenu toho, že obětuje říši tyranovi. Silný úvahový prvek, je do vypravování vnesen organicky. Dominantou je přesvědčení, že se jedinec musí ohlížet na zájmy celku a že konzervativní síly bránící pokroku nutně přivedou zem do záhuby, stejně jako ji zničí zištnost „lidí v pozadí“, které představují cizí kupci. Zvláštní zabarvení románu dodává analogie s minulostí země Mu, o jejímž zániku se Hero dozvídá při studiu staré zprávy; také tato říše zanikla na vnitřní rozklad.

Medailón ke knize napsal Josef Hrabák

Alexej Pludek: Nepřítel z Atlantidy, Čs. spisovatel, Praha, 1984