Sudeťáci v akci Lidice

Na úlohu sudetských Němců i v akci Lidice bychom neměli zapomínat

Na jejím konci bylo sto sedmdesát tři zastřelených mužů starších patnácti let na zahradě Horákova statku, dvacet šest členů rodin Horákových a Stříbrných, a dělníků nočních směn postřílených později, dvaaosmdesát zavražděných dětí kdesi na severovýchodě a odvlečení lidických žen do koncentračního tábora, odkud se část nevrátila. Svět, který se zprávu o činu nacistů dozvěděl s menším zpožděním, byl otřesen. Lidice se staly symbolem pro mnoho podobných akcí zuřivého nacismu, ať již to bylo v Bělorusku, Rusku, Polsku, Srbsku, Slovensku, Francii a jinde. Zvláště na východě Evropy se nacističtí nadlidé, dnes mnohdy připomínaní jako bojovníci proti bolševismu, a tudíž chvályhodní, chovali jako… ne, zvířata ne!… ta nezanechávají za sebou spoušť a zabíjejí jen proto, aby jejich druh mohl dál žít.

lidice1V této souvislosti mně dovolte připomenout něco, co se dnes účelově nepřipomíná. Úlohu sudetských Němců při likvidaci Lidic. Spíše jsme dnes svědky, jak mnozí církevní otcové a jejich političtí vyslanci v lidové straně se účastní akcí stále militantního landsmanšaftu a jsou i tací, kteří zde slouží odpouštěcí mše. Mám na mysli i vstřícnost pana olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, litoměřického biskupa Josefa Koukla a další.

Na Aktion Liditz, akci Lidice, se před oněmi šedesáti třemi roky podílelo nemálo sudetských Němců. Neznáme jména všech. Některá však ano. Nešlo jen o pana státního ministra, bývalého poslance československého parlamentu Karla Hermanna Franka, kdysi knihkupce z Karlových Varů, ale i o gestapáky z Kladna a Prahy, kteří se přímo účastnili akce a vlastně ji, díky své znalosti češtiny, i řídili.

Byli to kriminální asistenti či vyšetřovatelé gestapa, pánové Wesely, Homolka, Skalak, Vlcek, Klass, Swoboda či překladatel Felkl, bývalý českoněmecký četník, jenž se okamžitě po 15. březnu přihlásil k nacistům. Byli to však i členové soudního aparátu působícího v protektorátě, jenž rychle rozhodl o lidickém konečném řešení, soudci a prokurátoři, doktoři práv, kteří většinou absolvovali německou univerzitu v Praze, páni ředitelé zemských soudů Jadrnicek a Mnich, předsedové senátů a žalobci Nemetz, Strach, Malat, Bujnoch, Rozkopal, Slavitinski.

Zvlášť však připomeňme Hermanna Krumeye, sudetského Němce, který jako šéf přesidlovací centrály v Lodži poslal na smrt výše zmíněné lidické děti (jeho podpis na příkazu k likvidaci byl několik let po válce nalezen v archivu) a po válce se ztratil do Bavorska, aby za landsmanšaft kandidoval do zdejšího zemského sněmu a stal se poslancem. Teprve mezinárodní odpor ho po několika volebních obdobích donutil vzdát se mandátu a dokonce postavil před soud.

Aby na tom nebylo dost, celé vraždění si nacistická moc natočila na filmové pásy. Odpovědný za ono natáčení byl Erich Lampl, taktéž sudetský Němec.

Němci z bývalého československého pohraničí působili všude. Protektorát byl jejich lovným revírem. Prý, říkávali vězni a vyšetřovaní, byli horší než jejich kolegové z Říše. I v akci Lidice tudíž sehráli svou významnou roli. Myslím si, že dnes, kdy kandidát na Největšího Čecha, pan Václav Havel, nasadil tón neskonalých omluv směřovaných k členům landsmanšaftu, bychom ani na lidickou éru příslušníků sudetského obyvatelstva neměli zapomínat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *