Chomsky o aktuálních otázkách světové politiky

hanoAmerický vědec Avram Noam Chomsky, rodák z Filadelfie (1928),

profesor lingvistiky na Massachusetts Institute of Technology, je celosvětově uznávaným odborníkem na lingvistiku i známým zastáncem levicových politických názorů. Patří k předním kritikům současné zahraniční politiky Washingtonu. Své vyhraněné postoje vyjadřuje v řadě publicistických vystoupení a knih, jejichž názvy již samy o sobě hodně naznačují – od první z nich American Power and New Mandarins (Americká moc a noví mandaríni) z roku 1969 až po nedávno vydané tituly Hegemony or Survival: America’s Quest for Global Dominance (Hegemonie či přežití: Americké tažení za globální nadvládu) z roku 2003 a Failed States: The Abuse of Power and the Assault on Democracy (Neúspěšné státy: Zneužití moci a útok proti demokracii) z roku 2006.

K jeho nesporně nejzajímavějším a nejaktuálnějším názorům na mezinárodní situaci obecně a ohniska napětí ve světě zvláště věnoval britský list The Independent ve svém vydání z 28. srpna tribunu dotazů čtenářů. Chomsky na ně odpovídá energicky, originálně, a přitom nenechává nikoho na pochybách, že je vedle svého profesionálního oboru zasvěceným analytikem i politických událostí.

Když Chomsky hovoří o globalismu, zdůrazňuje, že mnohem důležitější je antiglobalismus. Toto hnutí žije a působí v příkrém rozporu s pravicovou integrací investorů, kterou určují jejich sobecké zájmy o bohatství a moc. Antiglobalisté vystupují v zájmu lidu a nikoli ve prospěch státně soukromé moci, říká a dodává: Lidé z celého světa, kteří se zúčastňují každoročních setkání v Porto Alegre, Bombaji a jinde vlastně představují mnohem reprezentativnější vzorek globálního pojetí, než ti, co se ve stejné době scházejí v Davosu.

Jak ostatně naznačují potřeby samotné doby, velká pozornost byla v této tribuně věnována problematice Středního východu a zejména vztahu Izraele a Palestinců. Chomsky v této souvislosti prohlásil: Od 70. let se krystalizuje mezinárodní souhlas s tím, aby v první etapě nastalo urovnání na základě dvou států s mezinárodně uznávanými hranicemi s menšími a vzájemně dohodnutými úpravami… Americko-izraelská aliance nyní podkopává tuto možnost svými programy ‚konvergence‘, tedy záborem území a rozdělováním, což je cynicky označováno za ‚odvážné stahování‘.

Chomsky se nevyhnul ani odpovědi na otázku, zda na USA, Británii a Izraeli nespočívá vina válečných zločinů. Řekl k tomu jednoznačně: Bushova a Blairova invaze do Iráku je jasným příkladem toho, co norimberský tribunál označil za ‚nejtěžší mezinárodní zločin‘, zahrnující veškeré zlo, které následuje. Měli bychom si připomenout výmluvná slova hlavního norimberského žalobce, soudce Roberta Jacksona, ‚podáváme obžalovaným pohár s jedem a pokud si z něho jen usrkneme, musíme očekávat stejný rozsudek‘. Myslím, že je to dost jasné. Obdobný postoj zaujímá Chomsky i k útoku Izraele na Libanon. Jeho kritika přitom směřuje proti skutečným záměrům diplomacie USA, jež se nesnažila řešit krizi hned v jejím počátku. Prvním požadavkem přece bylo okamžité zastavení palby, říká a zdůrazňuje: Ale to zablokoval Washington, zřejmě proto, jak soudí 90 % Libanonců, aby umožnil americko-izraelské invazi dosáhnout maximálních škod.

Na otázku, proč dosud nikdo v USA neodstartoval proti Georgeovi Bushovi soudní řízení za jeho odvolání kvůli lži o válce proti terorismu – jako tomu bylo v případě Richarda Nixona pro zalhávání o aféře Watergate, jenž byl nakonec pod tlakem veřejnosti i opozice nucen odstoupit (1974) – odvětil Chomsky velmi stručně a výstižně: Dělají se nějaké pokusy, ale je nepravděpodobné, že by to k něčemu vedlo, protože chybí skutečná opoziční strana.

Za velmi významnou potřebu považuje Chomsky vytváření opravdového hnutí amerických občanů jako účinné protiváhy k moci vlády. Domnívá se, že odpověď na otázky tohoto typu, které mu klade veřejnost, nelze postihnout jednou větou: Víte, úroveň činnosti aktivistů je v Americe vysoká, asi vyšší než v 60. letech. Ale je rozptýlená a není dobře koordinovaná. Jde spíš o takovou formu společenské kontroly, kterou tvoří seskupení jednotlivců zaměřených na své úzké problémy, nemají jednotnou organizaci, kde by získávali informace a na její půdě formulovali své názory a konstruktivně vystupovali k dosažení společných cílů. Když se jeden ze čtenářů Noama Chomskeho dotazoval, zda nenastává soumrak liberální demokracie, odpověď zněla: Připomíná mi to poznámku, kterou měl učinit Gándhí, když se ho ptali na jeho názor na západní civilizaci a on řekl, ‚mohla to být dobrá idea‘.

zdroj:
Haló noviny – 01.01.2006

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *