Sedm tajemství druhé světové války

Před 81 lety, 1. září 1939, Třetí říše napadla území Polské republiky. Začala největší a nejkrvavější válka v historii lidstva – druhá světová válka.  Připravili jsme výběr sedmi tajemství druhé světové války, která si vyžádala miliony životů.

Pakt Halifax-Raczynski

Mnoho lidí stále vyčítá Sovětskému svazu podepsání paktu Molotov – Ribbentrop. Říká se, že to umožnilo roztržení Polska, a že to přispělo k začátku druhé světové války, což bylo pro budoucí spojence nesmírně nešťastné. Málokdo však ví, že 25. srpna 1939, přesně dva dny poté, co dokument podepsali Vjačeslav Molotov a Joachim von Ribbentrop v Moskvě, se na druhém konci Evropy v Londýně setkali ministr zahraničních věcí Velké Británie, lord Halifax a polský velvyslanec v Anglii, hrabě Raczynski.

Podepsali také určitý druh dohody. Dokument a jeho tajný protokol stanovil, že v případě útoku Německa na Polsko poskytne Anglie veškerou možnou pomoc svému spojenci.

Nicméně, 1. září 1939, Wehrmacht překročil západní hranici Polska, a arogantní Albion vůbec nijak nereagoval. 3. září 1939, kdy už bylo v podstatě rozhodnuto o osudu polské kampaně, Velká Británie a poté další spojenec Polska – Francie, se rozhodli vyhlásit válku Německu. Ale jaká to byla válka? V naději, že Hitler po porážce slabého Polska napadne SSSR, spojenci nevykonali žádnou ofenzivní vojenskou akci, pouze nasadili jednotky na hranicích. Polsko se tedy vzdalo. Válka, která mohla být zastavena rozhodnými kroky, se protáhla na šest let a stála zúčastněné země neuvěřitelné oběti a útrapy.

Fotbal s nepřítelem

Během celého období od září 1939 do května 1940, kdy už byly státy ve válečném stavu, anglo-francouzské síly na německé hranici byly stále v poklidu a neaktivní. Německo přitom klidně okupovalo Polsko a Skandinávii. Tento stav se nazýval „podivná válka“.

Tak o tom psal slavný francouzský novinář: „Tato válka byla ve skutečnosti „podivná“. Ne v tom smyslu, že to bylo vtipné – to, co souvisí se smrtí, nemůže být vtipné – ale ve smyslu její neobvyklosti, nepochopitelnosti pro ty, kteří přežili předchozí válku … Když jsem byl na frontě, byl jsem ohromen klidem, který tam vládl. Francouzští dělostřelci byli v klidu, dívali se na německé vojenské kolony, pokojně projíždějící po druhé straně Rýna, a naši piloti lítali nad továrnami sárské oblasti, přes vysoké pece, aniž by na ně shodili jedinou bombu…“

Občas se vojáci navštěvovali, občas si vyměňovali suvenýry, a někdy se i organizovaly fotbalové zápasy Německo-Francie. Vyhrávali převážně Němci.

Celá tato idylka skončila 10. května 1940. Třetí říše napadla Francii a porazila ji za měsíc …

Bombardovat Baku!

I když se na západní frontě udržoval klid, anglo-francouzští spojenci hledali způsoby, jak nepřímo oslabit Německo. A tedy nezaútočit na Německo přímo, ale na toho, kdo s ním obchoduje. A tak se budoucí spojenci se rozhodli bombardovat SSSR.

19. ledna 1940 francouzský premiér Daladier dal pokyn veliteli pozemních a námořních sil Francie, Gamelinu a Darlanu, aby přednesli své názory na boj proti ruské ropě. Bylo navrženo zvážit tři možnosti opatření: 1) zachycení sovětských ropných tankerů; 2) přímá invaze na Kavkaz; 3) organizace muslimských separatistických nepokojů.

A tady je to, co bylo plánováno:

– Během prvních 6 dnů bude zničeno 30 až 35% všech ropných rafinérií na Kavkaze a přístavních zařízeních … Pro provoz bude použito 90 až 100 letadel jako součást šesti francouzských skupin a tří britských letek. Francouzské skupiny … budou obsazeny dvěma letkami Farman-221 a čtyřmi letkami Glenn-Martin vybavenými přídavnými palivovými nádržemi; za každý bojový let budou moci na sto rafinérií upustit celkem maximálně 70 tun bomb.

Německá ofenzíva v květnu 1940 učinila těmto velkolepým plánům anglo-francouzských spojenců konec.

Operace „Katapult“

Další nepříjemná stránka druhé světové války, na kterou Západ nyní nerad vzpomíná.

V létě 1940 se Francie vzdala. Její armády v plné síle šly do zajateckých táborů. Čtvrtá největší flotila na světě však zůstala. Pokud by se připojila k německé, mohla by způsobit problémy na námořních komunikacích Vládkyně moří – Britské říše. Britové se tedy rozhodli vydat ultimátum bývalým spojencům – předejte flotilu nám, nebo ji potopte. Velení francouzské eskadry, umístěné v severoafrických přístavech Mers-el-Kebir a Oran, se to vůbec nelíbilo. Britské jednotky však ale už zablokovaly únik k moři. Došlo k boji, tisíce Francouzů bylo zabito, mnoho lodí zničeno.

Díky tomuto políčku na tvář bývalých spojenců se anglo-francouzské vztahy ochladily na arktický led.

Nepřátelství pominulo, až když spojenci přistáli v Normandii v roce 1944. A pokud by k usmíření nepřispěli Američané, není jasné, jak by to dopadlo…

Mafie nám pomůže!

Po úspěšném konci severoafrické kampaně byla před spojenci nacisty obsazená Evropa. Rozhodli se ji napadnout nejprve od jihu – přes Sicílii. A použili nestandardní tah.

Ať už jste sledovali film „Kmotr“ nebo ne, musíte vědět, že italská mafie, především sicilská Cosa Nostra, zastávala velmi vážné postavení v americkém podsvětí, v podnikání, i ve veřejném životě. Když 10. července 1943 přistála na Sicílii 7. americká armáda pod velením statečného, i když kontroverzního generála Pattona, nepotřebovali překladatele. První americký tank vjel do úplně první vesnice, kryt poklopu se otevřel a tmavovlasý, usměvavý tankista něco zakřičel místním starým lidem v nejčistším sicilském dialektu. Ano, uhodli jste – většina vojáků 7. armády byla obsazena americkými Siciliány. A „úřady“ diaspory pomohly navázat vztahy s místním podzemím – pro mafiosy na obou stranách oceánu byli Mussoliniho fašisté jako kost v krku.

Kdo bránil Berlín?

To je legrace? To je pochopitelné, že samozřejmě Němci! A nebudete mít úplně pravdu.

Ve skutečnosti zástupci téměř všech evropských národů bojovali proti Sovětskému svazu – Dánové, Norové, Finové, Nizozemci, Belgičané, Francouzi, Španělé, Maďaři, Rumuni, Slováci, Chorvati, Italové. Seznamy válečných zajatců, zajatých Rudou armádou dokonce zmiňují i Lucemburky. Goebbelsova propaganda dokázala vnést do vědomí národů mýtus, že SSSR a její ideologie – komunismus – představují hrozbu pro Evropu a svět.

Takže v posledních dnech dubna 1945, byl Berlín zuřivě bráněn dobrovolnými formacemi SS – Skandinávci a Francouzi. Nevzdávali se – věděli, co je doma čeká.

 

„Doktor“

O tomto muži už všichni pravděpodobně slyšeli. SS Hauptsturmführer Josef Mengele, „Anděl smrti“, který se stal „slavným“ svými experimenty s vězni koncentračního tábora Osvětim, kde pracoval jako lékař. Ale jak přišel k tomuto životu?

Málokdo si dokáže představit tohoto antihrdinu v roli obyčejného felčara frontové linie, a přesto byl Mengele před příjezdem do Osvětimi jedním z nich. V roce 1940 bojoval ve Francii a obdržel Železný kříž za záchranu dvou tankistů z hořícího tanku.

Pak – hrozný mlýnek na maso na východní frontě, který by mohl semlít psychiku každého. V roce 1942 byl Josef Mengele těžce zraněn a propuštěn. Od té chvíle začíná jeho kariéra zabijáka. Psychologicky už na to byl připraven – válka spálila všechno, co v něm bylo lidského.

Prováděl experimenty se sterilizací a účinky elektrického proudu na lidi. O dvojčata projevil zvláštní zájem. Desítky tisíc lidí zemřely v rukou Mengele.

Po válce uprchl do Latinské Ameriky, kde zemřel v roce 1979 – při plavání v moři dostal mrtvici. Krátce před svou smrtí syn Rolf vyhledal svého otce, který mu řekl:

„Během celého života jsem nikomu osobně neublížil.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *