Záhadná příhoda ve Venlo

 Přihodilo se to v oněch pošmourných listopadových dnech roku 1939.

venlo

Ve dnech, kdy Holanďané žili mezi strachem a nadějí a kdy se holandská vláda křečovitě snažila zachovat neutralitu své země tím, že se vší obřadnosti protestovala v Berlíně, když nad Holandskem kroužila německá výzvědná letadla, a zase v Londýně, když anglické spitfiry zvolily kratší vzdušnou cestu přes Holandsko. V oněch dnech ohlásily holandské noviny, že na německo-holandských hranicích u Blericku dva němečtí civilisté přepadli dva anglické občany a unesli je do Německa. Při tom byl jeden Holanďan zastřelen.

„Příhoda ve Venlo“ zůstala dlouhý čas záhadou, plně se vysvětlila teprve o hodně let později. Tehdejší události vylíčil ve své knize „Incident ve Venlo“ sám jeden z unesených, britský kapitán Sigismund Payne Best. (obr.) Z události se vyvinulo poněkud bizarní špionážní drama, které posloužilo mocípánům Třetí říše za záminku ke vpádu do Holandska 10. května 1940.

Kapitán Payne Best patřil k britské Intelligence Service a udržoval z Haagu spojení s anglickými agenty tajné služby v Německu. Od nich se dověděl, že na nejvyšších místech wehrmachtu sílí opozice proti Hitlerovi. Kapitán Payne Best by jistě neplnil svůj úkol, kdyby se nebyl rozhodl využít takové šance, obzvlášť když německý emigrant v Holandsku dr. Franz mu sdělil, že major luftwaffe Solms by chtěl pracovat pro anglickou výzvědnou službu.

pain-best

Kapitán Payne Best německému letci vzkázal, aby přišel na schůzku do jednoho malého hotelu ve Venlo. Z majora Solmse se podle líčení kapitána Besta vyklubal „tlustý, žoviální, sebevědomý Bavorák“. Vypravoval mu, že v Německu jsou vážné úmysly Hitlera sesadit a uzavřít mír, než válka propukne v plné síle a prudkosti. Solms jmenoval také vysokého německého důstojníka, který je ochoten s kapitánem Bestem vyjednávat.

Anglický zpravodajský důstojník si velice dobře uvědomoval, že ať je celá věc pro něho sebezajímavější, sám v ní nemůže nic udělat. Obrátil se proto na anglické velvyslanectví v Haagu a to mu dalo k dispozici jako „pomocníka“ majora R. H. Stevense. Problémem pro oba zpravodajské důstojníky pak bylo, kde by mohli s německým vyjednavačem, generálem, nenápadně a nerušené hovořit, aby neporušili holandskou neutralitu.

Po bedlivé úvaze požádali o pomoc šéfa holandské obrany, generálmajora Van Oorschota, a ten vzhledem k významu věci pomoc přislíbil. Podle jeho příkazu měl jeden holandský důstojník zajistit, aby holandské strážní orgány zamhouřily oko a nechaly německého vyjednavače bez potíží projít hraniční závorou. Generál Van Oorschot položil dokonce podmínku, že jeho podřízený se musí zúčastnit vyjednávání s Němci jako tichý pozorovatel, a že se nesmí přihodit nic, co by mohlo holandskou neutralitu poškodit.

Dne 19. října 1939 dostal kapitán Payne Best zprávu, že němečtí vyjednavači se s ním chtějí sejít na druhý den v 10 hodin dopoledne v jedné kavárně v Dinxperlo. Kapitán Best se pak v doprovodu svého spolupracovníka majora Stevense, německého emigranta dr. Franze a spolupracovníka generála Von Oorschota, poručíka Klopa (který pak mel být představen jako britský kapitán Coppens), odebral na dohodnuté místo a musel několik hodin čekat, než se skutečně objevili dva němečtí důstojníci. Představili se jako kapitán von Seidlitz a poručík Grosch. „Generál“ s nimi nepřišel.

Aby v malé vesnické kavárničce zbytečně nevzbudili další rozruch, rozhodli se pánové pokračovat v rozhovoru v jednom soukromém bytě v Arnheimu, kde měl kapitán Payne dobré přátele. Věci ale přesto hrozil nezdar. Dům obklíčilo holandské polní četnictvo, zalarmované holandskými vojáky, němečtí důstojníci propadli pochopitelně panice a poručík Klop, alias kapitán Coppens, musel nasadit všechny síly, aby situaci zachránil. Na 30. říjen byla dohodnuta nová schůzka, opět v Dinxperlo. Tentokrát se objevil také jeden německý major jménem Schammel a ten prohlásil: „Než podnikneme něco proti Hitlerovi, chceme vědět, dostane-li se Německu spravedlivého a čestného míru.“

Kapitán Payne Best považoval nyní za nutné, aby si dal z Londýna poslat další direktivy. Dostal rozkaz, aby zůstal s německými spiklenci ve styku. Pozval si je tedy k dalšímu rozhovoru. Měl se konat 7. listopadu ve Venlo, protože Němci předtím odmítli sejít se s ním v Haagu. Poručík Klop odjel na hranice, aby německé důstojníky přivedl. Když se však Němci dostavili, zdráhali se odjet s ním do města z obavy před podobnými nepříjemnostmi, jaké už zažili v Arnheimu.

Aby se neztrácel čas, vyrozuměl holandský poručík oba anglické zpravodajské důstojníky telefonicky a pozval je do hotelové kavárny Bachus na Herungerweg č. 415, vzdálené od německých hranic co by kamenem dohodil. Angličané se vydali rychle na cestu, ale v udané kavárně zastihli pouze poručíka Klopa a majora Schämmela. Ten jim sdělil, že se chtějí ještě jednou sejít příští den a pak že se objeví také „generál“. Příští den vsak přišel pouze Schämmel, „Generál“ se prý omlouvá, byl povolán ke štábní poradě s Hitlerem. Schämmel dal na srozuměnou, že tato štábní porada bezprostředně souvisí s „dobrými službami“, které k záchraně míru nabídli holandská královna Vilemína a belgický král Leopold.

Oba Angličané stále ještě nepojali nejmenší podezření. Přišli, jak navrhl Schämmel, 9. listopadu znovu do Venlo. Ranní noviny měly již podrobné referáty o atentátu na Hitlera v mnichovském pivovaru. Když kapitán Payne Best a major Stevens došli k hotelové kavárně Bachus, spatřili, že německé hraniční závory, jindy hermeticky uzavřené, jsou v tu chvíli otevřeny. Oba Angličany sice jako by varoval nějaký vnitřní hlas, ale neměli čas na přemýšlení, protože na terase jim kynul major Schämmel: „Generál sedí uvnitř a už čeká, pospěšte si!“

V témže okamžiku se pod zvednutými závorami přihnalo otevřené auto obsazené civilisty, kteří kolem sebe pálili z kulometů. Vyskočili z něho čtyři muži a zařvali na Besta a Stevense: „Ruce vzhůru!“ Spoutáni na rukou byli oba překvapením zkamenělí Angličané odvlečeni do celní budovy na německé straně. Poručík Klop se pokusil utéci, ale jedna ze střel ho zasáhla a smrtelně zranila. Jeho mrtvola byla později z Düsseldorfu zašantročena do Berlína a tam beze stopy zmizela.

Payne Best a Stevens byli obvyklým způsobem vyslýchání v berlínské centrále gestapa a potom nastoupili dlouhou cestu utrpení řadou koncentračních táborů. V dubnu 1945 je Američané osvobodili. Tu se pak dověděli, že německý „spiklenec“ major Schämmel nebyl nikdo jiný než SS-standartenführer Schellenberg, nejdůvěrnější spolupracovník Heinricha Himmlera. Vlákal oba anglické zpravodajské důstojníky do pasti,

„Příhodu ve Venlo“ je možno hodnotit jako epizodu na okraji druhé světové války. Neudály se totiž žádné světoborné věci. Z německé strany byl tenkrát případ také vylíčen jako triviální příhoda. Přesto však tato „banalita“ o půl roku později postačila za záminku ke vpádu do Holandska …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *