Adolf Effendi: jak vnímal führer islám

Konflikt mezi Izraelem a Palestinou, jakož i invaze muslimských přistěhovalců do Evropy, vyvolalo mnohé otázky a pohledy do minulosti.
Na povrch se vynořily informace o preferování muslimského náboženství Adolfem Hitlerem. V některých případech se zprávy pohybují od nedobrovolného zkreslení až po naprosto falešné informace.

Mezi muslimy je velmi populární věta, přisuzovaná Führerovi, oslavující holocaust:

  • „Zabil bych všechny Židy, ale zachránil bych životy někomu, abych ukázal, proč jsem je zabil.“

Poprvé byl tento citát v němčině spolu s portrétem Hitlera replikován na Facebooku v létě 2014. Mnoho uživatelů sociálních médií chválilo Hitlera za jeho moudré rozhodnutí. Soud v rakouském Salcburku za sdílení tohoto citátu odsoudil 30letého muže k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok, a musel také navštívit památník koncentračního tábora.

Některé zahraniční stránky tvrdí, že neexistují žádné listinné důkazy o tom, že slova, kolující na internetu, patří Hitlerovi. Hitlerův postoj k islámu je však zaznamenán v memoárové literatuře.

Obr.1 Drak, označený svastikou přeletěl přes hranici Gazy do Izraele s benzinovou bombou. Tak oslavili Palestinci Hitlerovy narozeniny, 20. dubna 2018 (Zdroj)

Hitlerovy názory na islám

Na stránkách svých pamětí říšský ministr pro vyzbrojování a válečnou výrobu Albert Speer (1905-1981), který byl osobním architektem Führera, napsal, že Hitler si vysoce cenil islám, a litoval, že Němci se nestali stoupenci proroka Mohameda:

  • „Problém je v tom, že vyznáváme špatné náboženství … Mohammedanská víra by nám vyhovovala mnohem lépe, než křesťanství s jeho hadrovou tolerancí. “

Vůdce německých nacistů nebyl spokojen s vládou franckého státu Karlem Martellem (690 – 741), ne proto, že by tento dědeček Karla Velikého (747 – 814) uklidnil německé kmeny, ale proto, že v divoké bitvě u Poitiers v roce 732 Frankové s podporou válečníků Lombardie, Saska a Fríska zastavili postup sil Umajjovského chalífátu …

Arabové museli nejen opustit Galii, ale také zastavit další expanzi do Evropy. Je možné, že zakladatel karolinské dynastie dostal svou latinskou přezdívku Martellus„kladivo“ na počest Judase Makabejského („kladivo“) (190-160 př.n.l.) – vůdce židovského povstání proti jhu Seleukovské říše.

  • „Kdyby Karel Martell prohrál, byli bychom pravděpodobně všichni obráceni k mohamedánské víře, kultu, oslavujícímu hrdinství a otevírající cestu do nebe jen odvážným válečníkům. Potom by národy germánské rasy dobyly celý svět,“ řekl Hitler, a poukázal na to, že „arabští dobyvatelé by se kvůli své dlouhodobé rasové méněcennosti nebyli schopni usadit v drsném podnebí a podmínkách [Evropy], a nakonec by muslimskou říši nevedli Arabové, ale islámští Němci.“

Během válečných let, kdy kritizoval římskokatolickou církev, Führer dával za příklad islám. Někteří z krymských Tatarů, kteří v něm viděli svého zachránce, s vděčností nazývali Hitlera „Adolf Effendi“.

Počátky Führerových názorů

V 19. století se v Evropě nebývale šířil antisemitismus. (Dreyffusova aféra ve Francii, nebo Hilsnerova aféra v Čechách byly jen vrcholky ledovce.) Totéž platilo tehdy mezi německými intelektuály. Ruku v ruce k tomu přistupoval postoj k nejmladšímu světovému náboženství. Judaismus byl kritizován Arthurem Schopenhauerem (1788-1860) a skladatelem Richardem Wagnerem (1813-1883), ovlivněným jeho filozofickými myšlenkami. Schopenhauer byl obdivovatel buddhismu, a nazval islám „nechutnou doktrínou“. Německý filozof postavil křesťanství a bráhmanismus do kontrastu s optimistickým judaismem a jeho potomkem – islámem.

Ale jiná filozofická veličina – myslitel planetárního rozsahu – Friedrich Nietzsche (1844-1900) nejenže neměl pověst antisemity, ale vysoce si vážil Židů „jako nejčistší rasy v Evropě.“

Nietzschemu patří následující citát:

  • „Myslitel, na jehož svědomí leží budoucnost Evropy, se všemi plány, které pro sebe ohledně této budoucnosti učiní, bude počítat s Židy – a s Rusy – jako s nejspolehlivějšími a nejpravděpodobnějšími faktory ve skvělé hře a boji sil.“

Nietzsche, který nemluvil zvlášť lichotivě o svých krajanech, Němcích, viděl budoucnost ve spojení německé a slovanské rasy bez jakéhokoli amerikanismu! Někteří badatelé vidí ve výše zmíněných osobnostech jakési předchůdce národního socialismu, ale jejich ideologové si zjevně půjčili pouze ten, který odpovídá jejich vlastnímu světonázoru. Je zajímavé, jak Nietzsche kontrastoval islám s křesťanstvím.

Adolf Hitler plně sdílel následující vyznání Friedricha Nietzscheho:

  • „Nemůže být volby mezi islámem a křesťanstvím, stejně jako mezi Arabem a Židem. Řešení je dané a nikdo si nemůže svobodně vybrat. Buď jsme chandala, nebo nechandala …“! Válka s Římem na nože! Mír, přátelství s islámem: „Jak to cítil, tak i udělal, ten velký svobodný duch, génius mezi německými imperátory, Fridrich II.“

Práce, z níž je tento a ostatní citace převzaty, je z knihy: Der Antichrist (Antikrist) z roku 1895.

V jedné ze svých posledních knih Nietzsche upozorňuje na prapor zeleného proroka:

  • „Pokud islám pohrdá křesťanstvím, má tisíckrát pravdu: premisou islámu jsou muži…“

A konečně odkaz na Führerovy stížnosti na vítězství křesťanství nad islámem v Pyrenejích, jak je interpretoval tento filozof:

  • „Křesťanství zničilo sklizeň starověké kultury, později zničilo sklizeň kultury islámu. Úžasný maurský kulturní svět Španělska, který je nám v podstatě bližší, více mluví k našim pocitům a vkusu než Řím a Řecko, byl pošlapán pod nohama (Neříkám, kterýma nohama),“ – poznamenal Nietzsche.

Politické a vojenské výpočty

Jedním z důvodů sympatií nacistické elity k turkickým a muslimským národům byla touha zatáhnout Turecko do války.

V září 1941 přijel do Berlína jeden z vůdců tohoto hnutí, generálporučík Nuri Killigil (nebo také Nuri Paşa, 1889-1949), aby „vyjasnil postoj Německa ohledně požadavků pan-turkistů.“

Obr. 2 Nuri Paşa, 1889-1949)

Ve dnech 11. až 25. září 1941 jednal se zástupcem vedoucího politického oddělení Ministerstva zahraničních věcí Třetí říše Ernstem Woermannem. V důsledku toho bylo rozhodnuto o zřízení zvláštního výboru v Berlíně, který by šířil myšlenky pan-turkismu, „zejména mezi válečnými zajatci – Turky a muslimy – s cílem využít je ke kampani na sovětském území a formování vojenských jednotek z nich.“

Ve stejném roce v Ankaře Nuri Paşa navázal kontakt s německým velvyslancem v Turecku Franzem von Papenem (1879 – 1969), aby zajistil podporu panturecké věci. S jeho pomocí byla z válečných zajatců turkických národností vytvořena Turkestánská legie SS (Turkistanische Legion).

V listopadu 1944 vytvořil Heinrich Himmler (1900-1945) společně s jeruzalémským velkým muftím Mohammadem Amínem al-Husajnem (1895-1975), první školu pro vojenské imámy v Drážďanech. Tato škola fungovala pod záštitou SS a sloužila muslimským Němcům.

Obr. 3 Velký muftí Mohammad Amín al-Husajn (1895-1975), strýc  Jásira Arafata (1929-2004)

Předtím, v lednu 1944, SS Reichsführer Heinrich Himmler, přijímající skupinu muslimských důstojníků z Bosny na slezském vojenském cvičišti, řekl:

  • „Máme společné cíle. Neexistuje pevnější základ pro soužití, než společné cíle a ideály. V Německu nebyly po 200 let sebemenší třenice s islámem.“

O několik dní později, když mluvil na shromáždění před funkcionáři Úřadu pro rasovou politiku NSDAP, stejný Himmler řekl:

  • „Musím říci, že nemám nic proti islámu. Protože v této jednotce cvičí pro mne své lidi, a slibuje jim nebe, pokud budou bojovat a padnou v bitvě. Užitečné a sympatické náboženství pro vojáky.“

Německý historik a publicista, profesor na Katedře mezinárodních dějin na London School of Economics David Motadel (1981), autor několika knih o postojích nacistických šéfů a Führera k islámu, věří, že muslimové byli systematicky přijímáni do Třetí říše, ale to pravděpodobněji ovlivnilo „vojenské výpočty“ než ideologické preference.

Historici nemají přesné údaje o počtu muslimů v řadách jednotek Wehrmachtu a SS. Podle Davida Motadela by se jejich počet mohl blížit 300 tisícům. Muslimští vojáci byli považováni za výkonné a brutální bojovníky, s výjimkou Arabů, kteří byli považováni za nespolehlivé.

Ve Státním archivu Republiky Krym (RF) existuje takový dokument:

  • „Účastníci partyzánského hnutí na Krymu byli žijícími svědky masakrů tatarských dobrovolníků a jejich pánů nad zajatými nemocnými a zraněnými partyzány (vraždy, upálení nemocných). V mnoha případech byli Tataři bezohlednější a profesionálnější než fašističtí kati.“

Pro objektivitu ale uveďme, že v partyzánských oddílech bylo mezi veliteli, komisaři i obyčejnými bojovníky, více než tisíc krymských Tatarů.

Jedním z prvních zákonů nacistického režimu v roce 1933 byl Reichstierschutzgesetz, imperiální zákon o dobrých životních podmínkách zvířat, který se postavil proti židovskému zvyku košer zabíjení. V roce 1941 byl tento zákaz zrušen, aby umožnil muslimům, kteří bojovali ve Wehrmachtu a SS, používat maso halal.

Přes Hitlerův obdiv k islámu a proroku Mohamedovi, navzdory ochotě nacistů spolupracovat se spolupracovníky, Hitler, Himmler a další vysoce postavení vůdci NSDAP před válkou veřejně hovořili o Turcích, Indech a Arabech jako o podřadné rase…

Podle: Pravda.ru

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *