Bombardování Prahy za 2. světové války

Hitlerovská luftwaffe původní převahu ve vzduchu neudržela. Britské a později i americké letectvo zamířilo své údery proti Německu, jakož i proti státům okupovaným fašisty. Letecká válka zasáhla rovněž české země, včetně hlavního města Prahy.

Podobně jako jiná okupovaná významná města byla i Praha okupanty rozkopávána vytvářením krytů a okopů, velkých protipožárních nádrží na náměstích, stavbou ochranných zdí a dalšími akcemi protiletadlové obrany. Výkopy se prováděly většinou na historicky exponovaných místech a ve spěchu. Řádný archeologický průzkum nebyl vůbec plánován a neuvažovalo se o něm. Přes nesmírnou a riskantní snahu českých občanů o záchranu archeologických – již známých nebo zatím jen předpokládaných – významných lokalit (např. Karlovo náměstí, zahrada v Loretě, františkánská zahrada u kostela Panny Marie Sněžné) nebylo pomoci. Hloubily se překotně další desítky hlubokých nádrží, takže hodnoty původně skryté pod povrchem těch míst byly navždy zničeny. V tomto ohledu je velkým paradoxem, že například výkopy sledující válečné cíle na Staroměstském náměstí, dosahující hloubky až pět metrů, vynesly na světlo i v té svízelné situaci některé památky, které jsou nyní součástí fondových sbírek Muzea hlavního města Prahy.

V letech 1939-1942 nebyly české země bombardovány, ačkoli představovaly silnou zbrojní základnu fašistického Německa, zejména po jeho útoku na Sovětský svaz. Až v r. 1943 zaznamenal Státní statistický úřad 34 oběti leteckých útoků na území Čech, Moravy a Slezska (podle šetření tohoto úřadu z r. 1947). Nejprve napadlo anglo-americké letectvo v květnu 1943 Škodovy závody v Plzni. I když od té doby byla letecká válka proti českým městům a dopravním liniím intenzivnější, Praha byla bombardování ušetřena, jakkoli také přes ni přelétávaly svazy anglo-amerických letadel: Britové údajně útočili převážně v noci, Američané létali ve dne. Pražané věřili, že spojenci nebudou bombardovat hlavní město země, jejíž exilová vláda v Londýně zřetelně v rámci svých limitovaných sil a možností přispívala organizováním vnitřního a zahraničního odboje k vítězství nad fašistickým Německem. Opatření civilní protiletecké obrany byla chápána vlastně jako šikanování.

První skutečný nálet na Prahu se konal 15. listopadu 1944: postižen byl prostor Holešovické elektrárny. Šlo o poměrně přesný útok na vojensky důležitý objekt, shozeny byly trhavé a zápalné pumy. Zasaženo a poškozeno bylo i několik civilních objektů kromě elektrárny, na lidských životech údajně nebylo větších obětí.

Od tohoto prvního náletu se nadále anglo-americké letecké svazy nad Prahou vyskytovaly jen ve velkých výškách. Sirény leteckých poplachů – byť časté – nevyvolávaly v obyvatelích města zvláštní paniku. Očekával se brzký konec války: na pozemním válčišti v Evropě se začátkem roku 1945 výrazně změnila situace. Po vylodění západních spojenců v Normandii (6. 6.1944) se fašistická německá vojska ještě pokusila v lesnaté oblasti francouzských Arden o zvrat na západní frontě. Když ale Sovětská armáda 12. ledna 1945 zahájila Viselsko-oderskou operaci, přesunuly se značné německé tankové a letecké síly na východní frontu. Anglo-americké letectvo mělo naprostou převahu nad německou luftwaffe, jakýkoliv objekt v nepřátelském týlu mohlo bombardovat bez vážného rizika.

V polovině února 1945 stála Sovětská armáda u Štětina, Frankfurtu nad Odrou, u Vratislavi, dokonce na československém území u Banské Bystrice. V Maďarsku se bojovalo západně od Budapešti. Spojenci měli sovětskou ofenzivou poměrně uvolněnou cestu: stáli na západní hranici Německa. O úplné vojenské porážce Německa nebylo pochyb, konec se odhadoval na týdny.

Za těchto okolností nikdo z Pražanů nečekal, že ještě 14. 2. 1945 v poledních hodinách přiletí nad Prahu od západu americký letecký svaz těžkých bombardovacích letadel s doprovodem stíhačů. Letecký poplach byl vyhlášen v 12.20 hod., první bomby začaly dopadat v 12.25 hod., letecký poplach byl ukončen v 13.10 hod.Toho dne byla v Praze a okolí viditelnost výtečná; obloha bez mráčků, krásný slunečný den. Pohledům z výšky spojeneckých letadel nebyl typický půdorys Prahy se zřetelným příznačným tokem Vltavy nikterak zakryt. Nebyl naprosto zaměnitelný s půdorysem Drážďan, které byly právě v noci ze 13. na 14. únor 1945 britským letectvem téměř zcela zničeny, v poledne 14. února 1945 ještě tam zuřily požáry a z nich stále stoupal silný dým.

   Proč byla v té době zvolena Praha jako cíl bombardování?

Navíc – tento druhý, únorový nálet na Prahu byl proveden metodou plošného bombardování obytných čtvrtí v centru města. Svrženo bylo více než 250 trhavých a tisíce malých zápalných pum. Nebyl zasažen ani jediný vojenský objekt německých okupantů. Většina svržených bomb dopadla na pravý břeh Vltavy (Nové Město, Vinohrady, Vršovice). Na levém břehu byl zasažen prostor Na Farkáně, hřbitov Malvazinky, Radlice. Žádný objekt neodolal přímému zásahu. Kanalizace,

ČKD v Libni po náletu v březnu 1945

Elektrické vedení, vodovodní a plynové potrubí byly těžce poškozeny. Požáry byly těžko zvladatelné. Protektorátní tisk vydal až 18. 2.1945 předběžnou úřední zprávu o počtu obětí: 413 mrtvých, 1455 raněných, 88 nezvěstných. Do 6. března 1945 se počet mrtvých zvýšil na 674. Identifikováno bylo 655 osob, z toho 88 dětí, 322 žen, 245 mužů.

Při tomto únorovém náletu utrpěla Praha rovněž na památkových objektech nenahraditelné ztráty, např. Klášter Na Slovanech a přilehlé budovy, most Palackého, Karlovo náměstí, Zderaz, Apolinářská ulice, Vinohradské divadlo, Vinohradská synagoga v Sázavské ulici, Havlíčkovy sady.

Třetí nálet byl uskutečněn v neděli 25. března 1945 a to na průmyslové čtvrti v severovýchodní části města a letiště v jeho okolí. Proč ta snaha o zničení pražského průmyslu právě v těch dnech? Letecký útok byl veden v době od 11,48 hod. do 13.02 hod. a to od jihozápadu na Libeň, Vysočany, Střížkov, Prosek a Hloubětín. V téže době byly bombardovány obce Čakovice, Ďáblice, Vinoř, Velen, Satalice, Počernice, letiště a jejich zařízení ve Kbelích a Letňanech. Zahynulo 253 osob, 417 bylo těžce a lehce zraněno. Obětí mohlo být více, ale byla neděle a provoz v továrnách byl omezen. Požáry doplňovaly obraz zkázy.

Proti pražské oblasti byl ještě 31. března 1945 vykonán další nálet: tzv. kotláři americké 15. letecké armády napadli železniční cíle v pražském okolí. Dokonce i v dubnu 1945 americké bitevní letouny útočily: 1. dubna 1945 proti železniční přepravě na trati Praha-Plzeň, 16. dubna 1945 mezi 15.00-15.30 hod. provedlo 17 amerických bitevních letounů hloubkový nálet na letiště Kbely a znovu byly ostřelovány obce Vinoř a Kbely.

Pro dokreslení situace nutno připojit několik údajů: 4. dubna 1945 byla v Košicích ustavena první vláda Národní fronty Čechů a Slováků, 5. dubna 1945 byl vyhlášen Košický vládní program.

Anglo-americké letecké útoky na Prahu přesto pokračovaly 20. 4.1945 okolo 10.00 hod., kdy došlo ke vzdušnému souboji s německými letadly nad kbelským letištěm.

Letecké útoky na Prahu a její okolí – ze strany anglo-amerických spojenců – tím skončily.

Znovu se Praha stala cílem leteckých útoků – tentokrát to byla německá luftwaffe při potlačování Pražského povstání.

Věstník hlavního města Prahy č. 12, 1945, str. 192, zveřejnil tuto tabulku ztrát na domech a průmyslových objektech, vzniklých během anglo-amerických náletů, a ztrát, které městu způsobily útvary fašistické německé armády při potlačování Pražského povstání:

-bd-

Ztráty na stavebních objektech:

Stupeň škody

Během

Fašisty

Celkem

 

anglo-am. náletů

v květnu 1945

 

Úplně zničeno

98

51

149

Velmi těžce

     

poškozeno

105

80

185

Těžce

     

poškozeno

244

234

478

Lehce

     

poškozeno

3 954

3 074

7 028

Celkem

4 401

3 439

7 840

Ztráta kulturních památek není z finančního hlediska vyčíslitelná.

Pramen: Sborník Pražského ústavu státní památkové péče a ochrany přírody – Staletá Praha XIX, Praha, Panorama, 1989

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.