Komunismus a fašismus (20)

III. Socialismus

I. Komunismus je důsledným odpůrcem kapitalismu a tím i fašismu

Fašismus nebyl jediným, kdo vyhlásil komunismu boj na život a na smrt a v euforii, předčasně oslavoval jeho definitivní zánik. „Poslední“ komunardy postavili ke zdi hřbitova Pere La Chaisse před téměř 125. lety. Sedmdesát let proti nim vedli poziční studenou válku. K ofenzívě se rozhodla M. Thatcherová a k boji proti „světovému zlu“ mobilizoval R. Reagan. Pravice v České republice oslavuje definitivní vítězství a v euforii /a pro jistotu/ vynesla nad „zločineckým režimem“ i svůj ortel. Jím vstoupila do dějin.

Socialismus však zůstává mimořádně vlivnou ideovou a politickou silou v celém současném světě, s výjimkou hlavní pevnosti kapitálu, Spojených států amerických. Na jeho principech se formuje společenský život více než miliardy lidí. Nashromáždil obrovskou zkušenost, zobecňuje ji a znovu a znovu ověřuje ve specifických formách a podmínkách. Je otevřenou soustavou, učí se a nabírá síly.

Životný je ideál přetváření společenských poměrů ve společenství, v němž bude převažovat soulad a mír. Trvale jej živí rozporná praxe kapitalismu, jejímž souhrnným důsledkem je trvalé narůstání bohatství a chudoby, moci a bezmoci i v nejrozvinutějších zemích kapitálu a v celosvětovém měřítku zauzlení řady globálních problémů. Je odpovědí na tyto ekonomické a sociální problémy. Představuje radikální alternativu a síly /především dělnickou třídu/, které jsou na základě svých potřeb a uvědomovaných bližších, zřejmých i hlubších, podstatných zájmů a za pomoci odpovídající organizace, schopny takovou alternativu prosadit.

Socialistické ideje inspirovaly dělnické organizace a dělnické hnutí k politice, která značně ovlivnila poměry v kapitalistických zemích. Donutila buržoazii k ústupkům v sociální i politické oblasti. Politika dělnických, socialistických, komunistických stran a socialistických zemí si vynutila postoupit od prosazení osmihodinové pracovní doby až po silnou sociální politiku, vyvolávající tlak na určité přerozdělování důchodu kapitalistů. Od prosazení všeobecného volebního práva se dospělo k uplatňování celého souboru politických, sociálně ekonomických, sociálně kulturních, lidských práv a svobod, které umožňují zvýšit tlak na mocenské pozice kapitálu.

Žádnou ze svých pozic však nevzdává kapitalismus dobrovolně a na trvalo. Hájí i rozšiřuje své základní pozice. Neustále se pokouší zmocnit se znovu i těch bašt, kterých byl donucen se pod tlakem vzdát. Komunisté jsou v širokém spektru socialistických orientací takovou politickou skupinou, která posuzuje pozice a vzájemné vztahy hlavních soupeřících sil střízlivě, trvá na radikální alternativě a na potřebě organizovat a uvědomovat k prosazení takové sociální hnutí dělnické třídy a dalších lidových sil a vrstev.

Komunisté jsou nesmiřitelnými odpůrci kapitalismu. V zájmu prosazení socialistické alternativy energicky bojují za práva a svobody všech občanů bez jakékoli výjimky a za jejich podložení odpovídajícím sociálně ekonomickým a sociálně kulturním uspořádáním, které reálně všem umožňuje rovný přístup. Prosazují rovnost mezi národy, proti nacionalismu, šovinismu, rasismu, kolonialismu, militarismu a expanzionismu. Jsou proti privilegovaným vrstvám a elitám, pro samosprávu. Svým programem rozvoje osobnosti ve společenství všech lidí, navazují na humanistickou linii lidského myšlení, na ideje americké, francouzské a ruské revoluce. Celou svou základní pozicí jsou naprostým protipólem kapitalismu. Jsou tím i naprostým protipólem fašismu a nemají s ním nic společného.

Pokračování