Kdo měl přijít po Leninovi ? (3)

„Soudruh Stalin soustředil ve svých rukou nesmírnou moc, a já si nejsem jist, dokáže-li vždy dost obezřetné této moci používat,“ napsal V. I. Lenin roku 1922. Proč vlastně nebylo přihlédnuto k Leninovu názoru na Stalinovo odvolání z funkce generálního tajemníka?

„JESKYNNÍ PORADA“

3yla tajná a byla takto pojmenována, protože se odehrávala v jeskyni poblíž Kislovodska na severním Kavkaze. Byla uspořádána roku 1923, několik měsíců před Leninovou smrtí, ale vešla ve známost teprve v prosinci 1925 na XIV.  sjezdu VKS/b/, když o ní mluvili Zinovjev, Stalin a Vorošilov.

Zprvu na tuto poradu nebyli pozváni Trockij ani Stalin. Přítomni byli Zinovjev, Laševič, Bucharin, Frunze, Ordžonikidze, Vorošilov a další význační straničtí funkcionáři, kteří byli v Kislovodsku na dovolené. V Zinovjevově podání „šlo o to, jak nadále pracovat, než se Vladimíru Iljiči Leninovi navrátí zdraví… Ať by byl za života Vladimíra Iljiče tajemníkem (generálním — pozn. autora) kdokoliv, stejně by měl omezenou, podřízenou úlohu… Bez přítomnosti Vladimíra Iljiče si všichni i ujasnili, že sekretariát ÚV musí nabýt naprosto rozhodujícího významu.“ A v čele sekretariátu už stál Stalin.

V této souvislosti, pokračoval Zinovjev, „Bucharina napadlo zpolitizovat sekretariát tím, že se vytvoří jakési ,malé politické byro‘ složené ze dvou tří členů politického byra“. Podle Zinovjevova tvrzení padlo několik jmen, avšak tento nápad neuspěl, Vorošilov byl proti. Ordžonikidzeho jako Stalinova přítele pověřili, aby jel do Moskvy a vysvětlil Stalinovi situaci.

A když roku 1925 Zinovjev prohlásil: „Tady prý začínají intriky a pletichaření, ale k ničemu podobnému vůbec nedošlo, jenom k velkým sporům,“ opět nebyl upřímný. Pletichy byly a byly namířeny proti Stalinovi. A ten to také pochopil. „Na otázku, která mi byla položena písemně z Kislovodska, odpověděl jsem… že… jsem ochoten vyklidit místo bez hluku, bez diskuse…“ prohlásil Stalin na XIV. sjezdu. Nicméně přes lehkovážný tón, se kterým nabízel, že se vzdá funkce generálního tajemníka, vzal Stalin to, co se dělo, velice vážně a bez otálení si pospíšil do Kislovodska.

A tehdy se podle Zinovjevových slov „v jeskyni opět uskutečnilo několik rozhovorů“. Rozhodli se na sekretariát nesahat, ale do organizačního byra přijmout tři členy politického byra: Trockého, Bucharina a Zinovjeva.

„Přišel jsem na zasedání organizačního byra snad jednou či dvakrát,“ pokračoval v líčení na sjezdu Zinovjev. „Bucharin a Trockij snad nepřišli ani jednou. Nic z toho nevzešlo.“

Plán omezit Stalinovu moc ztroskotal.

Pokračování

Obr. Nikolaj Bucharin