Jak je to s potravinami na Kubě
Pro zemi jako je Kuba, s omezenými přírodními zdroji a krutými finančními omezeními, je nepřijatelné neustále vydávat každoročně milióny dolarů na dovoz potravin, z nichž mnohé mohou být produkovány doma, kdyby byl zemědělský sektor výkonnější a náležitě využíval ke zvýšení výnosů poznatky vědy a techniky.
Jak známo, jen za poslední rok musela země investovat na světových trzích přes 1,7 mld $ do potravinových produktů, výdaj ve většině případů těsně spjatý s nekontrolovaným růstem cen.
Skupina předních odborníků, mezi nimiž byli Dr. Sergio Rodríguez Morales, ředitel Národního institutu pro výzkum tropické zeleniny (INIVIT) a Osvaldo Martínez, ředitel Výzkumného střediska světové ekonomiky, o problému nedávno diskutovala a přispěla informacemi, podporujícími nejen úvahy, ale i činnost.
Svět vzhůru nohama
Podle zpráv Organizace potravin a zemědělství OSN (FAO) měly jižní země počátkem 60. let minulého stol. zemědělské obchodní přebytky téměř 7 mld $ ročně; koncem 80. let ale tento přebytek mizí. Dnes jsou tyto země čistě dovozci potravin, což potvrzuje, že hodně dovážejí a produkují méně.
Je to směs spirálovitého růstu cen za několik posledních let v důsledku demografického růstu, využívání úrody na biopaliva, eroze půdy, vyčerpání vodních rezerv, používání vody sváděné do velkých měst k zavlažování, stagnace zemědělských výnosů v rozvinutých zemích, jevy klimatických změn a vysokých cen ropy.
Ve vztahu k biopalivům sama FAO potvrdila, že od roku 2000 výroba lihu spotřebovala čtvrtinu zrna vypěstovaného ve Spojených státech, což by ročně nakrmilo 350 miliónů lidí (!).
Abyste si udělali představu o vážnosti problému, jen v roce 2009 bylo ve Spojených státech sklizeno 416 mil. tun obilovin, z nichž bylo 119 mil. tun použito k destilaci lihu pro automobily. V Evropě, kde jezdí velké procento aut na naftu, roste požadavek na tento produkt získávaný z rostlin, především z řepky a palmového oleje.
Jak uvedl Osvaldo Martínez, tyto skutečnosti jsou teď spojeny s další: s finančními spekulacemi spojovanými s citlivým problémem potravin, což inspirovalo přední mocnosti k odvedení nějakých 13 bil. $ na potravinové trhy. Navíc počet obyvatel světa se za poslední roky prakticky zdvojnásobil. Od roku 1970 ke dnešku na světě přibývá 80 mil. lidí ročně, což znamená každým dnem nakrmit o 219 000 úst více. Většina z nich má před sebou prázdný talíř, skutečnost, jež zdánlivě nemá řešení, podle předpovědi OSN, že tento požadavek vzroste v roce 2030 o polovinu.
V termínech půdy, je odhadnuto, že 25 % obyvatel v rozvinutých zemích spotřebuje 50 % potravin, a zbývajících 50 % potravin spotřebuje 75 %, žijících v rozvojových zemích. Podobně ti, kteří žijí v rozvinutých zemích, vydají za potraviny 10-20 % svých příjmů; tyto výdaje ale v chudých zemích dosahují téměř 85 %. Další velmi zajímavý jev, jenž ovlivňuje ceny, je rostoucí požadavek na jídlo v rozvíjejících se ekonomikách jako je Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Singapur, což v posledním desetiletí vyústilo v nárůst celosvětové spotřeby sojové moučky o 67 %.
Například Čína se stala největším producentem vepřového masa na světě, se 47 % z celkového množství; ale na každou tunu sóji, vyprodukovanou doma, dvě a půl tuny sóji dováží, což přivodilo strmý nárůst cen základních surovin ke krmení zvířat.
Jiným obavy vzbuzujícím problémem je exodus lidí, kteří obdělávají půdu, do velkých měst. Tudíž zatímco v 50. létech 20. stol. žil ve venkovských oblastech každý čtvrtý člověk, teď je to téměř každý osmý.
Stejně tak velcí producenti potravin spotřebovávají více a méně vyvážejí. Takže celosvětově je 90 % rýže vypěstováno v Asii, která ale vyváží pouhých 10 % úrody. Neméně citlivé je téma osiva. V 60. létech minulého století bylo téměř veškeré osivo v rukou zemědělců nebo veřejných institucí; dnes 67 % osiva kontroluje deset společností, jako Monsanto, Syngenta, Du Pont, Bayer. Podobné je to i v případě hnojiv; celkově vzrostla jejich průmyslová spotřeba v létech 1996-2008 o 31 %, což jsou vlastně ceny, na jaké chudé země nedosáhnou. Stačí říci, od ledna 2007 do srpna 2008 vylétly ceny hnojiv o více než 650 %. Za éry Mosaic Corporation, třetího největšího výrobce hnojiv na světě, vzrostly zisky této společnosti o více než 1 000 %!
Tváří v tvář tomuto globálnímu chaosu a světu rozhodnutému potraviny raději nakupovat než produkovat, Kuba nemá jinou možnost než neúnavně pracovat na produkci potravin, jež potřebuje a jež bude potřebovat v budoucnu; proto priorita daná tomuto problému předáky revoluce, kteří si správně uvědomili, že to je problém národní bezpečnosti.
Skutečnost, že pro kubánskou ekonomiku je stále složitější se obracet na trhy pro dodávky rýže, obilí, mléka, kávy a masa, které tu nejsou produkovány v dostatečném množství, vyžaduje změnu myšlení a volnost produktivním silám tím, že budou odstraněny objektivní i subjektivní překážky, jež stojí v cestě rychlejšímu vyřešení tohoto dilematu.
K tomuto závěru je nutné se posunout od spotřební společnosti k setrvalé, kde budou vládnout agro-ekologické praktiky stejně jako účelné využívání osiv, neboť je dokázáno, že padesátiprocentní nárůst výnosů na celosvětové úrovni za posledních sto let byl dán kvalitou osiva a předkládáním nových druhů.
Coby ředitel INIVIT Sergio Rodríguez potvrdil, že Kuba má rozsáhlý vědecký potenciál, aby byla k tromuto závěru vybavena.
Jak prohlásil na Světovém potravinovém summitu v říjnu 1996 Fidel Astro: „Zvony, které dnes bijí za ty, kteří každodenně umírají hladem, budou zítra bít za veškeré lidstvo, pokud lidstvo nechce, neumí nebo nedokáže být dost moudré, aby se ochránilo samo před sebou.“
Organizace a zápas za stálou práci s právy. Okamžitá opatření pro nezaměstnané. Boj za společnost bez nezaměstnanosti, vykořisťování nebo kapitalistů. Odpovědí je socialismus.
Fredy Pérez Cabrera (pro Socialist Voice, KS Irska; překlad Vladimír Sedláček)