Systém Inkvizice (6)

OBŽALOBA

Aby odpadlíci od víry mohli být zlikvidováni, museli být především vypátráni.

V první polovině 13. století, kdy inkvizice zahájila svou teroristickou činnost, bylo pátrám po kacířích dosti snadnou záležitostí, neboť kataři, valdenští a jiní kacíři se se svými názory netajili a otevřeně vystupovali proti oficiální církvi. Avšak po hromadných popravách albigenských a stejně krvavém zúčtování se stoupenci kacířských učení v severní Francii a Itálii a na území svaté říše římské museli kacíři své pravé smýšlení tajit a dokonce vykonávat katolické obřady. Řečeno dnešním jazykem, kacíři přešli do konspirace, do ilegality. To ztížilo inkvizitorům jejich. Činnost, neboť už nemohli tak snadno vystopovat nepřátele církve pod rouškou pravověrných a občas i horlivých katolíků. Postupem doby však inkvizitoři nabyli zručnosti a dovednosti a nahromadili nezbytné zkušenosti při usvědčování nepřátel církve, poznali jejich zvyky a způsoby, jimiž zastírali svou činnost před bdělými zraky církevních pronásledovatelů.
Je samozřejmé, že k tomu, aby byl někdo pohnán k odpovědnosti, musely existovat důkazy. Jedním takovým důkazem v otázkách víry bylo obvinění z kacířství, ze sympatií nebo pomoci kacířům.
Kdo a za jakých okolností vznášel podobné obvinění? Do určité oblasti, kde měli podle dostupných údajů kacíři velký vliv, byl poslán inkvizitor. Zpravil místního biskupa, kdy přijede, a požádal, aby se mu dostalo slavnostního uvítání, bylo mu připraveno důstojné ubytování a vybrán obsluhující personál. Inkvizitor dále žádal, aby se na jeho počest konala slavnostní mše, jíž by se zúčastnili všichni farníci; za to jim měly být slíbeny odpustky. Během této mše představil místní biskup obyvatelstvu inkvizitora a ten proslovil kázání, v němž vysvětlil účel svého poslání a žádal, aby mu ti, kdo něco vědí o kacířích, podali zprávu do 6—10 dnů. Za utajení zpráv o kacířích a za neochotu spolupracovat s inkvizicí byl věřící automaticky vyobcován z církve; zprostit vyobcování ho mohl jedině inkvizitor, jemuž za to musel viník samozřejmě prokázat nemalé služby.
Naopak ten, kdo v uvedené lhůtě uposlechl výzvy inkvizitora a sdělil mu to, co věděl o kacířích, býval odměněn udělením odpustků na dobu tří let.
Ve svém kázání inkvizitor rovněž vysvětlil věřícím charakteristické rysy jednotlivých kacířských učení, typické znaky kacířů, úskoky, jichž tito používali, aby oslabili bdělost pronásledovatelů, a konečně způsob nebo formu udání. Inkvizitoři dávali přednost osobnímu udání a slibovali, že zachovají v tajnosti jméno udavače, což mělo svůj význam, neboť zvláště v obdobích velké aktivity inkvizice hrozila udavači často smrt od příbuzných nebo přátel obětí, jež měl na svědomí.

Pokračování

Z knihy: Grigulevič, I.: Dějiny inkvizice. Praha, Svoboda 1982