Ke skotskému referendu

»Nenávidím dudy, nenávidím kilty, ale změnil jsem svůj hlas z NE na ANO« Kev Sherry, hudebník, vysvětluje, proč změnil své NE na ANO v otázce skotské nezávislosti

Pohrdám nacionalizmem. Pohrdám patriotizmem. Nenávidím dudy, nenávidím kilty a tartan a nenávidím poklonkování včetně výkřiků „kdo je jako my“ v barech napříč zemí v zavírací době v opileckých sobotních nocích. Miluju ostatní země, se kterými sdílíme tenhle ostrůvek. Nejsem tím, čemu by se dalo říkat vlastenec nebo nacionalista a nazval jsem se Evropanem dlouho předtím, než jsem se vůbec kdy nazval Skotem. Věřím v kulturní a etnickou integraci. Věřím ve svět, kde národnosti spíše zastírají jedna druhou, než aby se dělily po kmenových liniích. Do nedávna jsem byl zásadovým voličem NE. Když jsem ale vše zvážil, cítím, že nemám v nadcházejícím referendu jinou možnost než hlasovat ANO.

Na obou stranách sporu jsou ekonomové, a říkají věci, jež se od sebe značně liší. Nejsem ekonom, není ani většina lidí, kteří jsou zdánlivě rozhodnuti věřit jedné straně ekonomické debaty, protože to vyhovuje jejich přirozeným předsudkům (což jsem donedávna dělal i já). Tohle není rozhodnutí, jaké si může udělat laik jen na základě ekonomiky. Musí to být o něčem víc.

Máme jedinečnou příležitost vytvořit něco lepšího než status quo – status quo, jenž ničí strukturu naší společnosti, jenž víc než kdy v živé paměti podporuje bohaté a mocné na úkor slabých a chudých (bez ohledu na to, jak se myslím sluší říci, která strana je ve Westminsteru u moci). Ignorovat možnost tohle změnit, nebo ji alespoň zvážit i při riziku nezávislosti, je přinejlepším ostudné a přinejhorším hanebné vůči budoucím generacím.

Jak k něčemu dochází v dějinách lidstva? Jak děláme velké skoky kupředu? Bereme na sebe riziko. Vložíme naději do nových, kacířských myšlenek. Kdyby byl Albert Einstein přijal status quo fyziky, žili bychom v ohromně odlišném světě. Totéž platí pro Ježíše Krista a Mohameda a Sokrata a Galilea. Nové myšlenky, kacířské pro zavedený řád, jsou zásadní pro lidský pokrok.

Nezajímá mě Alex Salmond jako muž, ani SNP jako strana. Nestarám se o udržení libry a beru, že kdyby zem zvolila ANO, Skotsko by zpočátku zápasilo s ekonomikou – jako každá zem, jež se snaží najít svou stopu. To není podstatné. Je to větší než vy a já. Je to o budoucnosti.  

Je to o něčem víc než o vás a vašich peněženkách a vašich vlastních myšlenkách o kultuře a dějinách. Je to o něčem víc než o tom, zda bude dost peněz vzít rodinu příští léto na Mallorcu nebo si koupit novou televizi s plošnou obrazovkou. Je to o něčem víc než o „sdílených tradicích“, v něž jste byli vychováni věřit. Je to o odmítnutí přijmout zhoubnou lež, že „jsme v tom  všichni společně“. Je to o tom rozhodnout se, že onu frázi předefinujeme. V nezávislém Skotsku už nikdy nebudou definovat, co znamená „my“, „toto“ a „společně“ bohatí a mocní, ze kterých je složená britská instituce, britská vládnoucí třída. Nemám ani páru, zda by nezávislé Skotsko dělalo všechno to, co bych chtěl, aby dělalo, ale to riziko přijmout musím. Jedinou další volbou je status quo s vyměnitelnými politickými stranami a neoliberální sobeckostí – oligarchií ve všem kromě názvu. Coby národ trvale hlasující nalevo si můžeme být jistí, že politika hlavních stran Spojeného království se nebude tolik houpat jako dosud.    

Nezávislost nám nabízí šanci udělat změnu, chytit se víry, ukázat našim bratrům a sestrám v Anglii i ve vnějším světě, že existuje lepší způsob, jak žít a jak se chovat k lidem. Vybízím vás, abyste nehráli na jistotu a vybízím vás, abyste mysleli na víc než na vlastní kapsu. Naléhám na vás, abyste se snažili vidět na lidech kolem sebe něco lepšího. Naléhám na vás, abyste hlasovali ANO.     

Původně vyšlo na  kevsherry.wordpress.com. 26. 8. 2014. Překlad Vladimír Sedláček

V referendu se většina vyjádřila proti nezávislosti