János Kádár – o pražském jaru 1968 (4)
Přinášíme úryvky z knihy Jánoš Kádár – Závěť, která vyšla v roce 1989 v Budapešti. Jsou v ní reprodukovány rozhovory maďarského novináře A. Kanyo s J. Kádárem (1912-1989), který více než třicet let stál v čele země i vládnoucí strany – MSDS.
Tato poslední interview Jánoše Kádára, která se uskutečnila tři měsíce před jeho smrtí, jakož i některé dokumenty z archívu MSDS vrhají světlo na složité otázky poválečných dějin Maďarska i východoevropského regionu. V publikovaných úryvcích se mluví o vztahu J. Kádára k vývoji v ČSSR v roce 1968 a o jeho námitkách proti plánu kolektivního zásahu pěti zemí organizace Varšavské smlouvy.
Potom následovala Dubčekova oficiální návštěva v Budapešti a byla prodloužena maďarsko-československá smlouva. Vypadalo to jako politická demonstrace.
Tak jsme to nechápali. Tyto věci byly naplánovány a musely se tedy uskutečnit. Jistě, postrannímu pozorovateli se mohlo zdát, že to je demonstrace. A v polovině června se v Československu konaly manévry vojsk Varšavské smlouvy. Nebyli jsme přesvědčeni, že je to nutné. Soudili jsme, že Cechům a Slovákům je třeba pomoci, bez nich nic nedokážeme.
- Co následovalo potom?
Potom, tuším, vedení KSSS zaslalo dopis KSČ. Sovětská strana vyjádřila názor, že situace v Československu se ještě více zhoršila. Došlo k tomu už po vyjití Dvou tisíc slov. Události dostaly spád. My Jsme V dopise přišli s návrhem na zopakování drážďanské schůzky. V dopise byla vyjádřena solidarita s KSČ a jejím vedením. Schůzka se konala ve Varšavě, ale českoslovenští soudruzi na ni nepřijeli. Jejich nepřítomnost ještě více zvýšila napětí. Na schůzce v Komárně, která se konala před tím, jsme se pokusili je přemluvit, aby do Varšavy přijeli. Nedali na náš názor. Řekli jsme jim, že dostali do složité situace maďarskou stranu, že se jedná už o celé hnutí. Jestli se naše cesty rozejdou, s kým a kam půjdou? Dubček a Černík naříkali a pořád opakovali: vidí, že před nimi zabouchli všechny dveře.
- Jak probíhala varšavská schůzka? (Tato schůzka se uskutečnila 12. července 1968 na žádost Dubčeka.)
Mnoho radostí nepřinesla. Někteří se na nás dívali jako na stávkokaze, poněvadž jsme se předtím setkali s Dubčekem. Nicméně jsme informovali ostatní o našich rozhovorech v Komárně a navrhli jsme postupovat tak, aby to našlo podporu v Československu, v našich zemích i v komunistickém hnutí. Jenomže na tyto argumenty v oné chvíli moc nedali. Rady stoupenců ozbrojeného zásahu se rozrostly.
- Jaké argumenty proti němu bylo možno uvést?
Maďarské zkušenosti z roku 1956. V souvislosti s tím jsme připomněli historickou odpovědnost KSSS. Sovětští soudruzi přislíbili, že z Moskvy zatelefonují Dubčekovi, aby se domluvili o nové dvoustranné schůzce. Pak následovala Čierna nad Tisou a nová mnohostranná schůzka v Bratislavě v prvních dnech srpna. Tam, jak se zdálo, se mělo všechno normalizovat, dobré bylo komuniké, které všichni podepsali. Radost však byla předčasné.
POZN. (O schůzce, která se uskutečnila 3. srpna v Bratislavě, podal Jánoš Kádár informaci na plénu ústředního výboru MSDS 7. srpna. Řekl, té nejdřív se delegace pěti stran radily v nepřítomnosti představitelů předsednictva ÚV KSČ, pak se do jednání zapojili Dubček a Jeho kolegové. Bylo připraveno plně uspokojivé komuniké, v němí se zdůrazňovala vedoucí úloha strany, zdůrazňoval význam národních zvláštnosti a ovšem t Jednota a semknutost přítomných. „V Bratislavě tedy byla obnovena jednota, do popředí se dostaly politické prostředky a co se nás tyče, my československým soudruhům pomůžeme* – řekl Jánoš Kádár. Ústřední výbor zprávu přijal a postoj t činnost představitelů maďarské strany schválil./
- Na setkání v Bratislavě bylo dosaženo dohody. Proč tedy vaše radost byla předčasná?
Protože záhy po bratislavské schůzce zazněl telefon z Moskvy. Požádali nás o uspořádání dvoustranného jednání. Za místo schůzky byla navržena Jalta. Z pověření stranického vedení jsme tam odjeli spolu se soudruhem Károlym Erdélyim. Setkali jsme se s Leonidem Brežněvem, Alexejem Kosyginem a Nikolajem Podgorným.
Pokračování