Jedno multikulturní město plné lásky a hněvu

Barcelona je ve světě pojem. Je to hlavní město Katalánska, kde s přilehlými aglomeracemi žije kolem deseti miliónů lidí. I přes to, že není hlavním městem Španělska, Madrid jakoby zůstává v jeho stínu, což vyvolává jejich vzájemnou nevraživost. Je to svěží, pulzující, kosmopolitní město, kde najdete vše, na co si jen vzpomenete.

V Barceloně jsem před lety trvale žil a stále se tam pravidelně vracím za obchodem, přáteli a za sluníčkem. Shodou okolností v den atentátu jsem se zrovna chystal k odletu do domoviny, takže jsem viděl policejní operaci na letišti, zrovna když policisté začali fasovat samopaly.

Co je třeba si ujasnit hned na začátku je fakt, že atentát byl v Barceloně očekáván již několik let. Svědčila o tom bezpečnostní opatření a také stupeň ohrožení, který z pětistupňové škály byl již roky na stupni číslo čtyři. Také množství turistů, kteří v tomto roce navštívili Barcelonu je i pro jinak velmi tolerantní Španěle extrémní, což způsobilo řadu vzájemných problémů. Centrum města bylo doslova v obležení a některá čísla hovoří o 14% nárůstů návštěvníků oproti rekordu z posledních let. Na La Rambla, kde se atentát udál nešlo den před činem normálně chodit, museli jste téměř pochodovat, kolik tam bylo lidí.

Co dělá Barcelonu pro našince exoticky zajímavou, je mnohonárodnostní mix, který na první pohled skvěle koexistuje a vytváří jedinečné multikulturní město. Město se dá tak rozdělit podle čtvrtí na zóny typické spíše pro evropské přistěhovalce z unie, studenty, domácí Španěly, Latinoameričany, černochy, muslimy nebo Asiaty. Nebo zóny typické pro studenty nebo homosexuály.

Ovšem kdo ve městě žije a není turista, velmi rychle odhalí, že tzv. multikulti nefunguje zcela bez problémů. Co musím ocenit je celkem bezproblémová integrace latinoamerické a asijské menšiny, tady jsem si opravdu nevšiml nějakých velkých problémů až na drobné výjimky. Skutečný problém ale existuje v určitých čtvrtích města, jako je Florida, kde se soustředí velká část chudších a ne zcela přizpůsobivých obyvatel a nebo centrální El Raval. Zatím to nejsou No Go zóny, ale pokud se něco nezmění, do několika let na ně dle mého mohou aspirovat.

Útok se stal na hlavní městské promenádě La Rambla, která sousedí právě se čtvrtí El Raval, což je stará multikulturní čtvrť (s muslimskou většinou), která byla už několikrát v centru pozornosti kvůli radikálním projevům některých imámů, kteří kázali v mnoha mešitách v této oblasti. Její úzké a spletité ulice jsou dobrým spojencem pro ty, kteří se chtějí vyhnout pozornosti. Právě zde se policistům ztratil atentátník, když po opuštění vražedného auta proběhl hlavní městskou tržnicí La Boquería a dostal se až do univerzitního kampusu barcelonské univerzity, která sídlí v této čtvrti. Zde přepadl a nožem zabil řidiče bílého auta značky Ford Focus a jeho ukradeným autem se mu povedlo opustit město. Naštěstí byl po několika dnech dopaden a po právu zastřelen, neboť podobná zvířata si nezaslouží nic jiného než kulku. Jen pro zajímavost, místo, kde byl islamista nakonec dopaden – městečko San Sadurní de Noya, je místo s velkou muslimskou komunitou. Ve městě jsou dvě mešity a je pravděpodobné, že atentátník zde měl svoje komplice, neboť v době dopadení měl už jiné oblečení.

Dlouhou dobu vím od svých španělských přátel, že muslimové se s jinými lidmi příliš nemíchají, mají svojí kulturu a svoje přátele. Jsou jaksi separátní společností, využívajících výhod státu, sdílejících stejné město, avšak žijících tak trochu jako duchové města. To mohu potvrdit, protože jejich chování naprosto stejně působí i na mě. Nemám nic proti Pákistáncům a dalším prodejcům, kteří pracují a drží svoje nonstop potraviny otevřené 24 hodin pro potřeby turistů i místních, ale je pravda, že ve většině případů zde pracují jen ti “jejich” lidé. Až potud můžete namítnout, že je to v pořádku, že jsou stejní jako Asiaté, které známe dobře z ČR. Avšak drobný rozdíl tu je. Jmenuje se Islám. Mají své vlastní tradice, svoje vlastní pohledy na svět, podle kterých vychovávají i děti. Jednoduše se pak stane, že mladí lidé z jejich komunity se začnou cítit jiní a začnou hledat svoji identitu, protože od dětství se neradi míchají a jejich kultura jim nedovolí začlenit se do řádné společnosti, jako se to povedlo Asiatům v ČR, kdy jejich druhá generace jsou v podstatě velmi šikovní Češi. Na rozdíl od nich však mladí Arabové snadno naleznou “pomoc” a inspiraci v některém ochotném průvodci z řad imámů, který v nich dovede probudit ten “správný” hněv proti většinové společnosti, která je vlastně špatná, právě pomocí islámu. To je rozdíl oproti jiným uzavřeným komunitám. 

Představme si Barcelonu jako živý organismus, kde jednotlivé čtvrti představují srdce, plíce, ledviny atd. Tato cizí společenství fungují naprosto stejně jako obyčejný virus, nejdřív se organismus nakazí malým množstvím viru, který se vyvíjí odděleně od zbytku organismu, ale využívající jeho podpory. Vyvíjí se, množí se a napadá stále, nejdřív jeden orgán, pak další a stále víc a víc původní organismus, až ho svoji velikostí zcela pohltí. Je to jako liány v pralese. Také nejdříve využívají původní strom, až ho zcela zahubí. Něco podobného se nyní děje i ve Španělsku, potažmo v celé západní Evropě. Na městě typu Barcelony je to dobře vidět. Slyšel jsem ale, že třeba “francouzské” Marseille je na tom už daleko hůř.

Vždycky mi přišlo hodně bizarní, vidět na ulici dva homosexuály, jak se vedou za ruce a líbají a o kus dál muslimskou rodinu v hidžábech, která na ně kouká a dělá, že jí to nevadí. Celá ta situace mi přišla malinko zvrácená a to se nepovažuji za konzervativního nebo homofobního člověka. Jak potom podobný obrázek vypadá pro samotné muslimy… I tyhle “drobnosti” totiž ve výsledku způsobují hněv a sklon k radikalizaci uvnitř těchto kultur.

A pak je tady Ada Colau, starostka Barcelony a sluníčko, která vítá imigraci a ochraňuje muslimy. Ona je ta, která utrácí státní peníze na ochranu muslimů, ale stále zapomíná, že hlavním náboženstvím ve Španělsku je prozatím i nadále křesťanství. Kdy začne ochraňovat i je ? Všiml jsem si jedné věci, a to, že za poslední 2 roky se v Barceloně zvýšil počet imigrantů z Afriky, po městě jsou bilboardy podporující a oslavující imigraci. To je přesně období, kdy je tato paní na radnici u moci. Na řadě míst najdete výstavky ze “života imigrantů” a nebo dokonce plážové workshopy s řadami křížů symbolizující mrtvé imigranty, zaměřené proti opatrné imigrační politice vlády. Představte si, že přijedete na dovolenou a na pláži místo odpočinku budete sledovat tyhle nechutnosti. Tohle její dobrodružství už stálo státní kasu přes 100 000 Euro.

Takže si to shrneme. Představte si osu, kde na jedné straně máme homosexuální komunitu a sluníčka, někde uprostřed tolerantní Španěly a další Evropany a kolem nich další vrstvy z  asijských a latinoamerických národů, a pak zcela na opačné straně jsou muslimové. I když se to nemusí zdát tak patrné, na problém je zaděláno a řešení už v této fázi nebude snadné. Z pohledu liberálního Španělska jednoduchá řešení typu “odsuneme je pryč” nebo “zakážeme islám” není vůbec na pořadu dne. Oni jsou zvyklí s muslimy – Maury žít celá století. Avšak je to pátá kolona, která se aktivovala tím, že někdo přišel s pro ně atraktivní ideologií. S tím máme my Češi dobrou zkušenost, také jsme měli pátou kolonu v pohraničí, když přišel Hitler. Do té doby nebyl problém. Nebo Srbové…  A jako všude můžeme říct, že všichni nebyli stejní, ale … 

Jediné řešení tehdy byl odsun. I dnes si myslím, že toto řešení bude jednou na pořadu dne, pokud má naše Evropa přežít. Všechno ostatní skončí špatně. Každé řešení bude pro samotné Španěly bolestivé, protože každým rokem pomalu ale jistě ztrácejí svoje města, jejichž organismus už je nakažen…

Došlo e-mailem

Foto – radnice v Barceloně, foto NoS, 2012